Těšíme se do Paříže

Ráno nám začíná už v pět hodin se zvukem pod okny pracujících čisticích vozů. Mnichované asi uklízí po bujarých 🎆🎇⚽EURO oslavách. Snídaně je stylem "co dům dal", protože hotelová začíná až o půl sedmé. To nemělo cenu objednávat, nestihli bychom... Kvapně balíme do kufrů svoje svršky a hurá na nádraží, abychom tam byli jako "první". Čtvrt hodiny před odjezdem a jediné TGV (9576) 👍 na nádraží dává tušit, kam máme nastoupit. Jenže, Němci nejsou Češi, takže vlastně patříme k posledním nastoupivším 🤣. Vagón první třídy číslo 11, ihned za hnací jednotkou, horní paluba a naše místa 113, 114. Zajímavé, odjíždíme s dvouminutovým zpožděním, ale vítají nás ve třech jazycích s upozorněním, že restaurace Le Bar má problém 😲. Lehce se dá tato informace shrnout, něco je kaput a nebudou teplá jídla, ani nápoje 😣🤯. Venku za okny je opravdu škaredě, ideální čas na dlouhé cesty vlakem.

Vlaková souprava TGV 9576 / 4705 (s motory 310009/010) je jednotka typu Euroduplex (TGV 2N2), která je 3. generací TGV Duplex vyráběných v letech 2011 až 2022. Konkrétně 4705 byla uvedena do provozu 13. října 2011, od roku 2018 jako součást komerční služby TGV inOui.
Jedná se o dvoupodlažní (pro zvýšení kapacity na přetížených tratích) interoperabilní vlaky vybavené tak, aby mohly jezdit v několika zemích kontinentální Evropy. Výrobcem je Alstom.

Mezi 1. a 2. třídou pozoruji jen drobné rozdíly. Především v prostoru cestujícího, je ho ještě více a to při svých 197 centimetrech rozhodně nepatřím k nejmenším, pak v pohodlí sedadla a možnostech jeho nastavení. Nic navíc nedostáváme. Pssst 🤫, tak to se nevyplatí 1. třídu kupovat 🤔. Jako minulý rok, počítáme v německé části trasy s "pomalou" jízdou 🥱 a zastavováním v každém větším městě. Přesně tak to je, takže před Ulmem jdeme z nudy omrknout nefunkční jídelní část. Paní nás hned upozorňuje na problém, ale mladý dostal chuť na chlazenou Coca-Colu, což je splnitelné přání 😁. Rázem se v jeho rukou vypařil první obsah Coly! Je načase omrknout wecka. Tento vůz je staršího data, toaleta umístěná na horní palubě by více posloužila trpaslíkům než lidem mé výšky. Parfumerie jako vloni to bohužel není, alespoň je čistá 😐. Fotky jsem dal do galerie, nepřijdeš o ně 😏.

Při procházení vozem si nejde nevšimnout pokynů pro případnou evakuaci z horní paluby vagónu. Nad policí určenou zavazadlům je v malé skříňce schován smotaný únikový žebřík 🪂. Taková zajímavost, kterou bych nerad někdy zkoušel 😏.

Venku leje, ale cesta do Stuttgartu probíhá v poklidu. V samotném Stuttgartu se nás snaží posádka vlaku rozptýlit 😏 několika výpadky elektřiny. Že by nějaká akce? Ano, v této chvilce přichází s rozevlátým účesem hodně namachrovaný důchodce 🙄 a začíná tepat 📣 jiného staršího cestujícího, že mu prý sedí na sedadle. Děj graduje, emoce rostou 🤬, to skončí senior fightem 🥊🤺. Jiný cestující si však všímá rozporu na jízdence stuttgartského potížisty. Rozuzlení problému je jednoduché, potížista má místenku ve voze 13, ne 11. Hádej, omluví se??? Ani náhodou 🙄, pohodí svým šedivým ohonem, sebere si tašku a odchází pryč s utrouseným slovem, [šaize] 😫. Následuje klidná jízda s jednou zastávkou v Karlsruhe [ 1 ], [ 2 ] až do Štrasburku [ 3 ], [ 4 ], [ 5 ], kde vlak najíždí na rychlostní trať pro TGV. Vrníme si spokojeností 🥰😎 při cestovní rychlosti vyšší než 300 kilometrů za hodinu.

Nous allons à Paris en train...

V průběhu této poslední třetiny trasy, podle času, a dvou třetin podle vzdálenosti, junior ještě několikrát navštíví Le Bar, zkrmí koláček a vysaje další dvě Coly. Prý je mu špatně, nemá čumět do mobilu, a na to pomáhá pouze Cola s emblémem Olympijských her. Sice cenově Tuzex 😮, no nevadí.

Na nádraží l'Est přijíždí TGV [6], [7], [8] s desetiminutovým zpožděním 🤐.

Vítej Paříži

Paříž (francouzsky Paris), hlavní a zároveň největší město Francie, je správním centrem regionu Île-de-France, zahrnujícího Paříž a její předměstí, přičemž sama tvoří správní obvod se zvláštním statutem Ville de Paris ("město Paříž"). Rozkládá se na řece Seině, která rozděluje Paříž na dvě nestejné části. Větší severní, zvanou pravý břeh a menší jižní, zvanou levý břeh. Počet obyvatel města v roce 2021 činil 2 138 551, v celé aglomeraci pak 11 133 427.
V Paříži sídlí vedení téměř poloviny všech francouzských společností stejně jako kanceláře hlavních mezinárodních firem a ředitelství mnoha mezinárodních organizací, jako jsou UNESCO, OECD nebo ICC. Paříž je proto významným světovým kulturním, obchodním i politickým centrem.

Na l'Estu se dostáváme do velké vlny lidí vystupujících z vlaku. Se znalostmi 😎 z loňska je pro nás snadné se z davu vymotat. Najednou si člověk uvědomuje 🤔, že jsme z tohoto nádraží minulý rok skoro nic neviděli. Teď máme přesně třičtvrtě na jednu a ubytování je možné až po 14. hodině, to nám zůstane nějaký čas na prohlídku l'Estu 🙂. Nejprve, přes protesty juniora, jdeme koupit lístky na městskou. Špatně! Po příjezdu několika vlaků je v místech automatů strašně moc lidí 👎, kteří nevědí, co chtějí. Na druhou stranu přibylo množství pomocníků z řad zaměstnanců informací 👍. Dle jejich oblečení a všemožných směrovek v prostorách nádraží se Paříž poctivě připravuje na pořádání Olympijských her. Uf, konečně se na nás po patnácti minutách dostává řada a jsme u automatu. Vím, co chci. Paris Visite na 3 dny. Jednoduché jako facka. Slečna z informací se mne ptá, zda nepotřebuji pomoci. Non, non, je connais tout. Merci. A hned jsem zakufroval ve výběru zón 😣. S prosíkem a tentokráte v angličtině ji volám zpět. Tím jsem ji totálně rozhodil, protože chvilku před tím jsem francouzsky odmítal pomoc. To se stává, ale můj slovník francouzských výrazů je stále nedokonale omezený. Naštěstí se orientuje rychle a jedním ťuknutím mne posunuje správným směrem k cíli. Hurá máme jízdenky 🤗 a s díky opouštíme toto přeplněné místo, abychom se vrátili do velké nádražní haly, kde je McDonald's 🤣. Hladový synek spěchá k objednávací obrazovce, pouští kufr a vybírá. Nuggets, hranolky a Cola 🍟🍗🥤, já jdu skromně po nějakém menu 🍟🍔🥤. Po zaplacení hlídám kufry, synek už poskakuje u okýnka a očima posouvá naše číslo na druhou, výdejovou, obrazovku, aby dostal svůj kýžený oběd. Poslední věcí z loňska, která nám u tohoto nádraží chybí, je vnější vzhled, tak se jde jíst před budovu. Okamžitě si nás pohledem změří skupina policistů. Věřím, že vidět mladého ládujícího se výrobky z mekáče nevzbuzuje bezpečnostní hrozbu a nechávají nás být. Ano, další věcí k povšimnutí je obrovské množství 👮‍♀️👮‍♂️👮‍♀️🕵️‍♀️👮‍♂️👮‍♀️👮‍♂️ policistů na spoustě míst.

Paris-Est, doslovně přeloženo jako Paříž východ, je s 34 milióny cestujících 5. největší nádraží v Paříži. Hlavová stanice se nachází v 10. obvodu na Place du 11 novembre 1918 v blízkosti stanice Paris-Nord. Architektem nádražní budovy, která je zapsaná na seznamu historických památek, je François-Alexandre Duquesney. Jeho průčelí uzavírá Boulevard de Strasbourg.
Nádraží slouží ke spojení Paříže s východními regiony Francie a zajíždějí odtud vlaky do Lucemburska, jižního Německa, Švýcarska a Rakouska. Pod nádražím se křižují 3 linky metra - 4, 5, 7.

Jedeme na Riquet

Po rychlo baště scházíme do metra přes poloprázdnou 🙄🤣 halu s automaty na jízdenky. V metru se synek cítí jako ryba ve vodě 😎. Ihned se orientuje, zamíří směrem k nástupiště linky M7 a pokud bych si nepospíšil, klidně nastoupí do přijíždějící soupravy a najdeme se leda tak na Riquetu. Naštěstí čeká, než dorazím. Platí stejná pravidla ❗, jako vloni. Na krku malá peněženka s informacemi, kdo je a jak mne kontaktovat. V případě, že bychom se rozdělili, tak někde vystoupit a zavolat mi jméno stanice. Cesta z Gare de l'Est na Riquet není žádná složitost, průjezd tří stanic a výstup.

Ubytování na hotelu je opět pohoda, stačí říct jméno, pas není potřeba. Nejdůležitější je úhrada městského poplatku a pak dostáváme klíčky od pokojíku v pátém patře. Aha, výtah jezdí jen do čtvrtého patra, těch keců 🤣, co mladý s každým schodem pronáší . Páté je poslední, máme parádní podkrovní pokoj. Nyní nám do 15. hodiny ordinuji odpočinek 😴🥱, pak vyrazíme do víru velkoměsta.

Malý vítězný oblouk (Arc de Triomphe du Carrousel)

Po hodince odpočinku vycházíme s lístkem Paris Visite do metra. Ze stanice Riquet jsme M7 po třech zastávkách jsme opět na Gare de L'Estu, kde přestupujeme na linku M4 a pokračujeme 7 stanic na Cité. Île de la Cité volíme záměrně, protože se chceme podívat na katedrálu Notre-Dame. Z dálky jde vidět, že se opravy dokončit nestihly 😥 a nezbývá než si naplánovat další výlet do Paříže 😍. Pokud ji tedy chce junior vidět i zevnitř a podle všeho chce 👍. Jelikož neprší, není velké horko, vydáváme se pěšky k Louvru. Nejprve přes most Saint-Michel na druhý břeh, pak procházkou kolem Seiny a zpět přes řeku po Pont Neuf na druhou stranu. Prostě klikatice 😁 kolem bukinistů. Letos se v okolí Louvre nekonají otravné Rumunky, ani nejsou vidět neoficiální pouliční prodejci suvenýrů. S dalšími turisty procházíme skrz Cour Carrée až k pyramidě pro vyfocení několika snímků, pak stačí dát pozor při přecházení celkem živé silnice u Place du Carrousel a jsme u něj. U čeho? 🧐

Arc de Triomphe du Carrousel je vítězný oblouk z roku 1809 postavený Napoleonem. Stavba má podobu římských vítězných oblouků. Je průchozí ze všech čtyř stran. Stojí v Paříži v 1. obvodu na place du Carrousel, západně od Louvru.

Oblouk je obehnán oplocením, tudíž je z blízka nepřístupný 😐. Oblíbené opravy památek včetně okolního mlatového povrchu. Tohle by se ovšem mělo před Olympiádou stihnout. Zahrady v okolí jsou přístupné, ale to stejné nelze říct Tuilerieských zahradách. Částečně je musíme obejít, protože jsou uzavřeny z důvodu příprav her. Z dálky jde vidět monumentální stavba nových tribun na Place de la Concorde 😮, které je tímto směrem momentálně uzavřeno. My se však musíme nějakým způsobem vymotat ze zahrad a dostat se na Avenue des Champs-Élysées. Naštěstí je v pravé části zahrad postavena konstrukce 🙂 s přechodem na Rue de Rivoli. Hnedle ji použijeme a jsme opět "volní". Skoro 😉. Vstupy do stanice metra Concorde jsou uzavřeny, ale náměstí lze naštěstí obejít a pěšinou v zahradách des Champs-Élysées se dostáváme na stejnojmennou avenue.

Je to skvělý pocit, stát uprostřed jindy rušné avenue a neslyšet zvuky aut 🤩. Junior mi začíná protestovat, že chodíme moc dlouho. Koukám do mapy, poblíž je stanice Champs-Élysées - Clemenceau. S tím souhlasí, tak se k ní vydáváme. Na place Clemenceau stojí oficiální butik Olympijských her. Synek čeká s batohem venku, já procházím bezpečnostní kontrolou a mířím do království olympijského merche 😃. Přednostní platba na pokladnách Visa, vše funguje tak, jak má 😎 a "olympijské" náramky jsou naše.

S nasazenými gumovými náramky Paris 2024 vstupujeme do metra, ale než vystoupíme u Vítězného oblouku, uděláme si odpočinkovou projížďku 😃, protože junior má pocit, že se mu zavařila podrážka nebo co. K tomu bude ideální linka M1 směr La Défense. Jedeme na konečnou, devátou, stanici této linky, žádné vycházení na povrch, pěkně přestupujeme na opačný směr a vystupujeme po 5 zastávkách [9], [10], [11] na Charles de Gaulle – Étoile. Výhodou je plně automatická linka bez řidičů 👍, můžeme si natočit jízdu bez omezení ve výhledu...

Vítězný oblouk (Arc de Triomphe de l'Étoile)

Vítězný oblouk (francouzsky Arc de Triomphe de l'Étoile, zkracováno jen na Arc de Triomphe) dal postavit Napoleon Bonaparte na paměť svého vítězství v bitvě u Slavkova. Oblouk byl vybudován v letech 1806 – 1836. Autorem návrhu byl architekt Jean-François Chalgrin.
Stojí uprostřed obrovského kruhového objezdu (Étoile neboli česky Hvězda) náměstí Place Charles-de-Gaulle, z něhož vybíhá dvanáct ulic. Náměstí je na západním konci Avenue des Champs-Élysées. Pod obloukem se nachází hrob neznámého vojína. Celý památník je obehnán stovkou sloupků symbolizujících Stodenní císařství. Monument je 51 m vysoký, 45 m široký a 22 m hluboký. Na střeše je vyhlídka.

Jsme před obloukem, který je ozdoben symbolem Paralympijských her (Agitos = V pohybu; jedná se o tři asymetrické půlměsíce) Paris 2024 a nastává známá 😐 situace z loňska, a to jako musíme jít nahoru??. Tentokráte jsem neoblomný, chci se dostat na vyhlídku 😉 a slibuji, že tam přece musí být i výtah, tak pojedeme výtahem. Fronta na lístky není žádná hrůza, cena jakbysmet dospělí za 16 € a děti jdou zadarmo, ale lístek dostanou. Po schodečkách vyjdeme na povrch a řadíme se do fronty na bezpečnostní kontrolu. Při štěstí nás přeřadí do druhé fronty, kde jsme rychle zkontrolováni. Pak zase kontrola, tentokráte lístků a můžeme nahoru. Ani jeden z nás nemá postižení, ani vyšší věk, jde se po schodech 🤣. Celé stoupání je ve znamení proklínání 😁, jelikož se jedná o děsně úzké točité schodiště a těch schodů je hodně. Nepočítáme, ale prý je jich 284 😋.

Vyhlídka opravdu stojí za všechnu tu námahu 😮👍🤩. Nekecám, i junior je spokojený. Vyhlídková terasa je tak akorát vysoko a oblouk ve středu všeho dění. Fotím, fotím... však se můžeš přesvědčit 🧐 v galerii.

Pohled od Trocadéra na Eiffelovku

Po splnění jedné položky z našeho wish listu, vyhlídka z terasy Vítězného oblouku ✅, scházíme zpět do metra. Ehm, ještě chvilku sledujeme probíhající kladení věnců a proslovy, pak vyrážíme. Tentokráte pojedeme linkou M6 dvě zastávky na Trocadéro. Odtud je nejlepší pohled na Eiffelovu věž. Trocadéro je také částečně uzavřené, vyrostla zde nová stavba 😲 a na vyhlídku se nedá dostat bez bezpečnostní kontroly. Velmi dlouhá fronta 😣, nejsme samotní, kdo si chce užít úžasný výhled na Eiffelovku.

Důkladná dvojitá kontrola, mladý by šel klidně znova - píp, píp, píp, jej uchvacuje 😏, se opravdu vyplatila, ten pohled je úchvatný a navíc ozdobený Olympijskými kruhy 😍. Děláme mraky fotek, obdobně jako všichni na tomto místě. Kromě turistů jsou zde mraky policistů, Paříž je jich opravdu plná, tady extrémně. Devatenáctá hodina pryč, synek má pocit, že by něco snědl 😏 a na oba se dostavuje drobná únava 😌 z cestování. Pojeďme zpět na hotel. Ano 😊, souhlasí synek a otáčí se směrem ke vstupu do metra. Vstupujeme, jedná se spíše o natlačení 😯 do již plného vozu na lince M9. Na poslední chvíli dorazivší starší elegantní paní 👩‍🦳 se nejen protahuje mezi zavírajícími se dveřmi, ale ještě se dokáže vmáčknout 😲👍 do místa, kam bych nevěřil 😁. To je pravá rodilá Pařížanka, znalá všech fíglů 😉. My jedeme 8 stanic na Chaussée d'Antin (La Fayette), kde přestupujeme na linku M7 a máme před sebou dalších 7 zastávek na Riquet. Blik 👥👀 a nouzová světla, stojíme 🆘 těsně před cílem. Všichni jsou v klidu, tak my také a čekáme. Po pár minutách naskočí osvětlení a souprava se dá opět do pohybu. Vycházíme východem tak, abychom byli blízko Casína (obchod), kam si skočíme koupit večeři 🥖🧀🥓🍾🥤. Vždyť na pravou francouzskou bagetu čekám celý rok. O půl deváté večer jsme na hotelovém pokoji. Zítra nemusíme vstávat jako dnes, máme před sebou průzkum dalších částí Paříže.