Vracíme se domů, do reality

Telefon měl zvonit až v 7.10, jenže to by se pod okny nesměli potulovat 😣 už od půl šesté pracovití zaměstnanci technických služeb Berlína, kteří pomocí motorových fukarů čistili chodníky. Co naplat, byli jsme vzhůru 🥴. Pozitivem bylo svítící slunce a celkově pěkné počasí. Na snídani jsme však vyrazili skoro o půl osmé. U vstupu do jídelny se před námi stojící teenageři snažili identifikovat kartičkami. Nefungovaly to nikomu 🤪, ale také nikomu nic nebránilo pustit se rovnou do výběru pochutin z naplněných stolů. Mladý byl konečně spokojen 👍, standardní snídaně jako u nás. Vzhledem k velikosti hostelu vypadalo prostředí jako ve velké školní jídelně a všechno bylo tak nějak hurry. Najedení a s nabalenými kufry v rukách jsme přibližně v 8.10 vhodili karty do check-outové schránky a vyrazili na nádraží Berlin Hbf. Synek se těšil domů, takže chvátal tak, že jsme tam byli přibližně o půl deváté. Chtěl jsem zajít do místní Billy = Rewe, že bych koupil nějaké pití a bagety na cestu, ale 😲 fronta zákazníků mne utvrdila v názoru, nebudeme mít hlad ani větší žízeň.

Přestože jsme měli dost času, sešli jsme na nástupiště 1 A-E, kde by měl být přistaven vlak EC 173 Hungaria směr Praha. Ano, byly jsme tam více než 15 minut dopředu, žádný vlak tam nečekal, za to tam bylo ohromné, vlastně nechutné, množství lidí. Navíc velká směsice NE usmívajících se a bavících se, ale od pohledu 😡 naštvaných tváří. Začal jsem pociťovat 🤨, jako bychom se blížili do východní reality. Nenápadně jsem se podíval, kolikpak má mít tento spoj vagónů, protože podle tabule to vypadá maximálně na devět! Hmm, just ho. Jediné, co mne uklidňovalo, měli jsme dvě rezervovaná místa (místenky 43,45) ve voze číslo 260. Na hodinách se objevilo 9.01 a nic. Vlak nikde 🤐. Za to lidí neustále přibývalo. Po třech minutách mi na mobilu cinkla zpráva, "Zpoždění příjezdu o 10 minut". Berlín Hbf je přitom první, tedy počáteční, stanice tohoto spoje a již získal zpoždění. Cílová stanice Budapest - Nyugaty, zřejmě proto tolik horkokrevných pasažerů, kteří se s každou další minutou zpoždění víc a víc nas... 😵😫

Opravdu, modrobílá souprava dorazila na nástupiště s desetiminutovým zpožděním, před odjezdem si stačila připsat dalších deset minut zdržení kvůli nástupu cestujících 😔. Naše místa byla v neúplně oddělené části vagónu určené pro rodiny. Aspoň tak, jinak se prostor vagónu komplet zaplnil cestujícími, včetně stojících. Holt, pojede se na východ. Při vzpomínce na dokumenty odněkud z cest po Indii jsem se hned uklidnil a připadal si skoro jako na samotce 😂. Sotva jsme se rozjeli, zůstali jsme stát v polích. Důvod??, tak to nevěděla aplikace ani personál. Asi nejvíce se rozčilovali cestující bez místenky, spoléhající se na sezení na neobsazených místech. Jenže ta s další zastávkou zmizela i vedla nás. Jak jsme se za stanicí v Drážďanech dozvěděli, starší cestovatelé v našem privátním "salónku" byli bez místenky. S dobře odleželým romadurem 🤢 spokojeně sledovali situaci a vůbec nedbali na naléhání majitele místenky, že by si i sednul. Oni na něj jen italsky, on na ně německy 😝. Výsledek nula, ale alespoň nám čas rychle ubíhal. Vlak se přes všechna nečekaná zastavení dokázal rozjet dokonce na 200 km/h. Lokomotiva ČD, vagóny MÁV - Start a tato směsice se pohybovala po německých kolejích a pak, že to nejde 😁. Ono všechno ve vagónu bylo tak nějak po maďarsky. Vozový infotainment se nám totiž snažil vnutit myšlenku, že nejedeme z Berlína, ale do Berlína 🤡, i tak skoro trefil zpoždění příjezdu. Podle aplikace byl předpokládaný příjezd do Drážďan v 11.30, podle jízdního řádu měl správně být v 11.07. Někdo asi moc rozdrážděný zatáhl za záchrannou brzdu 🤬 a protáhl tím jízdu o několik dalších minut. To nevydržel Turek v našem "poloprázdném čerstvého vzduchu plném" vagóně a za výkřiku "mekellmekele" začal házet knihou mezi ostatní spolucestující. O knihu nechtěl úplně přijít možná z důvodu dalšího házení. Nebo očekával uvolnění sedadla některým z platících. Nestalo se ani jedno, kromě štěstí, že pak vystoupil a došlo k uklidnění situace 😉.

Po překročení hranic České republiky se obměnila nejen krajina za okny, ale hlavně železniční personál. Od této chvíle nikoho nic nezajímalo, nikdo nic nekontroloval 🙃. Do té doby stojící cestující se různě povalovali v uličce, prostě salám. Když jsem na hodinkách uviděl půl druhou, to jest dobu našeho původního výstupu v Praze a aplikace mi ukazovala příjezd ve 14.15, zariskoval jsem 😆😎. Objednal jsem nám lístek na spoj z Prahy do Otrokovic. R893 Slovácký Express místenkou ve vagónu číslo 366 s časem odjezdu v 15.03. Opravdu, o čtvrt na tři jsme byli v Praze, zůstala nám necelá hodina volná. Tu jsme využili na nákup jídla a pití 🍟🥤🍫 v místní Bille, tak jako na našem začátku cesty. Oběd jsme si se spoustou dalších cestujících dávali u odjezdové tabule. Očima jsme se snažili vyvolat zobrazení čísla nástupiště u řádku s R893 Praha - Luhačovice, až se tak opravdu stalo. Před námi poslední delší cesta, na perón dorazila typická ČD klasika, Slovácký Expres 👍. Uvelebili jsme se do poloprázdného místenkového vagónu 366, wi-fi fungovala, něco jako klimatizace také, jen místo zásuvek ze zdi trčelo něco pofidérního, kam jsem se neodvažoval nic připojit. Na Moravu jsme vyrazili s minutovým zpožděním, před Českou Třebovou už bylo zpoždění 7 minut, které se brzy zvedlo na nepěkných 23 minut. Zajímavostí tohoto spoje byl typický zvukový projev při dosažení vyšší rychlosti, odhadem nad 100 km/h. Vše se roztřepalo, rozvrzalo 😔 a při minutí protijedoucího vlaku se okamžitě otevřel koš na odpadky. Naštěstí mezi nás nevypadl jeho obsah 😂. Do Otrokovic jsme dokázali zpoždění stáhnout na přijatelných 15 minut.

Teď nám zbývalo se dopravit na Příluk, jenže to by znamenalo hodně dlouhé čekání na navazující osobní vlak 🤔. A nám se rozhodně nechtělo čekat, tak jsme použili MHD linku 2 na náměstí Práce. Tady již synátor zapomenul na důležitou věc, nejsme na západní straně, ale na "divokém" východě. Proto se těsně před výstupem kvůli prudkému brždění trolejbusu, který prostě zelenou na semaforu nestihl, poroučel k zemi i s kufrem. Po takto dlouhé cestě by zlomenina ruky nebo rozbitá hlava 🤐 těsně před domovem byla celkem smůla. Nestalo se. Po otevření dveří bytu jsme si mohli říct, "Sláva nazdar výletu, zvládli jsme to, už jsme tu..." 😎😉😍🏁.

Jaké resty nám zůstaly aneb wishlist pro příště...

Když jsme letos stáli na pont Bir-Hakeim, stačilo by sejít na ostrov Cygnes, na jehož druhém konci je k vidění Socha Svobody. Zjevně nám prohlídka zůstala pro příští návštěvu. Lodí jsme se plavili po Seině a viděli jsme Grand Palais, projeli pod několika mosty. Proč se tam nepodívat. Byli jsme u Vítězného oblouku, ale ne přímo na něm. Možná se příště povede vyšlápnout na horní vyhlídku. Zrovna by si junior mohl prohlédnout jeho menšího bratra v Tuilerijských zahradách poblíž Louvru. Na Eiffelovce jsme byli. Pravda, ne až na vrcholu, ale co se podívat na Paříž z "černého špendlíku", tedy Tour Montparnasse? A co Invalidovna? Jistě je toho ještě mnohem více, proto bude v Paříži nutné na pár nocí zůstat 👍.

Mimochodem, možná by jsme mohli zkusit najít pár Arago medialonů. 😉

Jak to tedy je s tím cestováním v zahraničí?

Beze snahy hledání slev a hlavně při cestování tzv. na pas blind je cena v absolutním čísle v naší kotlině jistě levnější 👍. V přepočtu na kupní sílu však ne, ale musíme brát svou kupní sílu. Situace se otáčí, jakmile se započtou různé možnosti slev, výhod včasného objednávání atd. Pak cena jízdy v zahraničí válcuje cestování u nás i v absolutních číslech a o hodně. Ale ruku na srdce, když mi v Horní Dolní ujede vlak, tak s běžnou jízdenkou sednu na další. V cizině se běžně počítá s vázanou jízdou, jinak je jízdenka pekelně drahá. České pojetí je takové více free 😎.

Kvalitu služeb nemá cenu srovnávat, prostě nesrovnatelné 🤔. Nemusí to být vyloženě nová souprava a přesto se nejedná o skřípající špinavou záležitost, kde polovina věcí vůbec nefunguje. Toalety jsem si opravdu záměrně fotil a navštěvoval až po delší jízdě. Na západě si asi věcí mnohem více váží a starají se o ně 👍👍👍. Nejeli jsme jen dálkovými spoji.
Městská doprava v Paříži dokáže být ve špičce hodně přeplněná i více ušpiněná, ale opět jsou všude zaměstnanci, kteří v případě nouze pomohou poradí.
V Česku si připadám zákazníkem jen do doby zaplacení, pak už málokoho zajímám a jede se podle hesla, "nějakým způsobem se přeprav" 👎.

Vše má své plusy a minusy, ale určitě to za ty zážitky stojí. Obavy můžeš klidně zahodit 👍, vždy se člověk nějak domluví, i kdyby to bylo rukama. Pokud se cesta naplánuje, pak nehrozí vyložené kiksy a nebo jsme možná měli velké štěstí. Západním směrem služby fungují znatelně lépe a vše je mnohem klidnější.

Takže nainstaluj aplikace a vybírej cestu 🍀...