Paříž a její nádraží, den první

Nemusíme vstávat moc brzy 🕘, junior asi vzal včerejší větu vážně. Musím jej po deváté hodině budit. Nebo byl opravdu tak unavený?? 😏 Na snídani scházíme jako jedni z posledních, ale stále máme na výběr výborné croissanty a spoustu dalších pochutin 🥓🥞🧇🧈🍞🥐🥨🧀🥖🍩🍪🍯🥛☕🍏🍐. Junior pojídá veku natřenou Nutellou (francouzskou) a vůbec si nestěžuje. Pověstná dvojí kvalita potravin, kterou si prý vyžadují lokální chutě či jiná specifika trhu. Zajímavé, že nám více chutná jídlo podle francouzských receptur než.... No než kdesi cosi, je desátá hodina pryč a teprve budeme vyrážet ven.

Po včerejším příjezdu na Gare l'Est (východní nádraží) se mi v hlavě zrodil 🧐 plán návštěvy všech šesti hlavních pařížských nádraží. Podle Wikipedie by to měla být: Gare du Nord, Gare Saint Lazare, Gare de l'Est ✅, Gare Montparnasse, Gare de Lyon a Gare d'Austerlitz. Dnes začneme Lyonským nádražím, které známe z předchozího GTT. 🚇OK, bereme batoh, nějaké pití a jdeme na nejbližší stanici metra, Riquet. Jedeme deset zastávek linkou M7 na Palais-Royal (Musée du Louvre), která je přestupní stanicí na linku M1. Z Palais-Royal pojedeme směrem na Vincennes, ale vystoupíme už čtvrtou stanici s názvem Gare de Lyon. Natáčím 🎬, podívej se na video jízdy z pohledu řidiče ze stanice Saint-Paul (Le Marais) přes Bastille na výstupní Gare de Lyon. Pokud by někoho zajímalo, proč nemám natočenou celou trasu. Jednoduchá odpověď, musel bych vystrnadit nějaké dítko 👎. Koukání z prvního i posledního vozu souprav je u dětí populární 🧡, navíc je tam pro ně připraven ovládací panel nalepený v podobě samolepky.

Gare de Lyon

Lyonské nádraží, Paris-Gare-de-Lyon je hlavová stanice, která se nachází ve 12. obvodu na Place Louis-Armand. Architektem nádražní budovy, která je zapsaná na seznam historických památek, je Marius Toudoire. Se svými zhruba 110 milióny cestujících ročně (2018) je Gare de Lyon druhá nejrušnější železniční stanice v Paříži a druhá co se týče vypravených dálkových vlaků včetně TGV, po Gare du Nord.
Vlaky odtud zajíždí do jihovýchodních regionů Francie. Do zahraničí míří vlaky směrem Švýcarsko (TGV Lyria), Španělsko (TGV inOui) a Itálie (TGV inOui nebo Frecciarossa). Pod nádražím se křižují 2 linky metra - 1, 14.

Přijíždíme do stanice metra Gare de Lyon. Hurá, máme před sebou, tedy nad sebou 👆 naše druhé velké pařížské nádraží s jeho dvěma halami a opravdovým hemžením lidí. Tam, kde stojíme, je Hall 3 ⁉🤔, podzemní, odkud se lze dostat do obou nádražních hal i přímo k jednotlivým nástupištím. Jak jsme minulý rok zjistili, je dobré při přesunech pamatovat na nějaký rezervní čas 👌. V orientaci problém nebude, vše je dobře řešeno. Jen nádraží jsou opravdu velmi, velmi rozlehlá.

🚏Drobný tip pro orientaci v informacích, kterých jsou přehršle. Tabule s informacemi o příjezdových vlacích (Arrivées) mají zelené pozadí, u odjezdových (Départs) je modré.

Po jezdících schodech vstupujeme do Hall 1, kde cestující naleznou nástupiště A až N a po dalších schodech vzhůru, bychom mohli navštívit velmi krásnou a populární restauraci Le Train Bleu. Asi bych ji popsal jako luxusnější Fantovu kavárnu na Hlavním nádraží v Praze. 💰 Nepočítej však s laciným bufetem, proto to není nic pro nás. Stejně více prahneme po vlacích a Wikipedie o tomto nádraží mluví pravdu, je tady TGV vedle TGV 🚄🚅🚄🚄🚄. Ta se nám hned neokoukají.

Z Hall 1 se lze dostat do Hall 2 nejen podzemní halou Hall 3, ale také spojovací pasáží s kancelářemi SNCF, včetně salonu Grand Voyageur (salónek pro první třídu), kanceláří Trenitalia a spoustou obchůdků, které nesmí chybět. Pro odlišení mají nástupiště v Hall 2 označení 5 až 23 a vlaků je tu obdobné množství jako v Hall 1. Navíc si u stropu Hall 2 všímám zavěšených velkých Olympijských kruhů. Hry se blíží... 🎈

Zní celý popis trasy složitě? Opak je pravdou, díky navigačním tabulím je všechno jednoduché a přímočaré 👍.

🕚Času není nazbyt, Lyonské nádraží máme prohlédnuto, tak scházíme zpět do metra na linku M1. V plánu je jízda na Charles de Gaulle – Étoile, to jest dvanáctá stanice od Gare de Lyon. Nastupujeme do prvního vozu a po chvíli jízdy se dostáváme k přednímu sklu, takže můžeme sledovat jízdu z pohledu řidiče 😎. Skvělé. Dvě stanice (Tuileries a Concorde) jsou uzavřeny a souprava jimi jen projíždí. S tím se člověk také běžně nesetká 😮. A já jsem se tak zabral do natáčení a sledování tunelu metra, až jsme nevystoupili a přejíždíme o stanici dále 😆, než potřebujeme. To se stává, povídá s klidem synek. Na Argetine vystupujeme a vracíme se o stanici nazpět.

Na Étoile je přestup na linku M6. Vmáčkneme se do soupravy jedoucí na konečnou Nation a po čtyřech zastávkách vystupujeme na Bir-Hakeim. Přejezd Seiny po pont (mostě) de Bir-Hakeim s výhledem na Eiffelovu věž bude pro mne vždy zážitkem 💙🤍❤️ a mohl bych jej absolvovat snad milionkrát [ jízda M6 / Passy - Bir-Hakeim ]. K mostu Bir-Hakeim jsme přijeli hlavně z důvodu "objevení" Pařížské Sochy Svobody. Však konečně, když jsme ji minulý rok lajdácky vynechali. Nejprve si musíme dát rychlý oběd 🌯🥤. V blízkém Bistro de la Tour kupujeme kebaby a jdeme si je sníst na promenádu d'Australie, odkud můžeme z lavičky sledovat, jak Seinu s provozem po mostě Bir-Hakeim, tak Eiffelovu věž.

Pařížská Socha Svobody

Dobře najedení, junior se ještě kamarádsky podělil s otravným rackem 🙈, vycházíme najít Sochu Svobody. Po mostě Bir-Hakeim kráčíme do jeho přibližného středu, přecházíme silnici, stezku, další silnici a po schodech scházíme na ostrov Cygnes. Zelený ostrov, na jehož konci má stát Socha.
Informační vsuvka: za mostem Roulle (to je ten železniční pro RER) jde nalevo vidět vysoký komín Cheminée du Front-de-Seine, sice zajímavé, ale hned vedle stojí budova Tour Avant-Seine, kterou znalci filmů budou znát z Belmondovky, Strach nad městem. To jen, že mi přišla povědomá. Konec vsuvky.
Však po necelém kilometru chůze alejí des Cygnes vidíme vztyčenou ruku, pak i záda sochy 🗽. Od roku 1937 se "nedívá" směrem k Eiffelovce, ale opačně, na západ (směrem k New Yorku). To je pro fotografování, zvláště selfíček, trošku nešťastné 😯, ale v době úprav umístění se selfíčkama nikdo nepočítal. Není tu místo, kam se od Sochy víc vzdálit a nespadnout přitom do Seiny. Což se mi téměř daří 🙄, když mne americký turista žádá o fotku a mi se nechce do ní vejít i s celou Sochou. Pokud ovšem nechci plavat, protože za mnou je již jen kamenná římsa nad Seinou. Takhle fotit z lodi, to by bylo jiné kafe 🤔.

Pařížská Socha Svobody je zmenšenou kopií Sochy Svobody v New Yorku. Nachází se na ostrově Cygnes v jihozápadní části Paříže. Socha je vysoká 11,5 m, přibližně čtvrtina výšky originálu. Kniha, kterou Svoboda třímá v ruce, nese nápis IV Juillet 1776 = XIV Juillet 1789. Jedná se o významná data americké a francouzské revoluce.
Socha je dar, který věnovali francouzští občané žijící ve Spojených státech amerických městu Paříži u příležitosti 100. výročí Velké francouzské revoluce. Slavnostně byla odhalena 15. listopadu 1889, tři roky po Soše Svobody v New Yorku.

Tuto sochu darovala městu Paříž komunita Pařížanů ze 

Spojených států Amerických.

U příležitosti stého výročí byla Socha Svobody restaurována městěm Paříž s přispěním nadace Florence Gould.

23. června 1986

Mladému, alespoň to říká, dochází energie 🥱, zpáteční chůzi k Eiffelovce nechce absolvovat. OK, nejbližší stanice metra je Javel - André Citroën. Na zádech jej neponesu, půjde po svých nábřežím Andrého Citroëna, kam se dostaneme přechodem přes most Grenelle, který je hned u Sochy. Zajímavé 😛, ale cvičení na přístrojích pod mostem (Parc de Street Workout de l'Île aux Cygnes) jej baví a energie 🤟 má na rozdávání. Jakmile přicházíme k přechodu silnice přímo ke vstupu do metra, napadá mne varianta vyfocení 📸 si Sochy Svobody z blízkého mostu Mirabeau. Synek protestuje a sedá si na schody nádražní stanice RER Javel, jdu tedy na most sám. Výsledkem je vyfocení partie s Eiffelovou věží 🗼, Socha Svobody 🗽 se "krčí" uprostřed.

Gare d'Austerlitz

Stanicí Javel - André Citroën vede linka metra M10. Nasedáme do soupravy se směrem jízdy Gare d'Austerlitz a kdyby nebyl junior unavený, tak jedeme na konečnou. Jenomže, junior je unavený 😴, takže holt vystupujeme o stanici dříve, na Jussieu, protože se kříží s linkou M7. Než můžeme vystoupit na Riquetu, je to jízda dlouhá patnáct zastávek. Do mladého vidím, jak do hubené kozy 🧐🐐, hrát s mobilem by si chtěl, proto bude odpočinek jen do 16. hodiny a pak si cestu zopakujeme, protože cílem bude další vlaková stanice, tentokráte až Gare d'Austerlitz 📍.

Po juniorově odpočívání výjimečně nejdeme k metru, ale pěšky pokračujeme Passage de Flandre k Bassin de la Villette 🚤⛵. Na ulici navazuje lávka (Passerelle de la Moselle), odkud máme celé prostranství s vodním kanálem jako na dlani. Nyní uzavřeno z důvodů úprav, ale jinak by se dalo koupat v oddělených plovoucích bazénech nebo slunit na plážích 🏖🕶. V parném létě to musí být paráda. Vyšlapujeme si nábřežím (Quai) de la Loire kolem dětského hřiště, "písečného" náměstí s hráči pétanque až k ulici Crimée, pak doleva přes zvedací most, Pont Levant de  Crimée až k Avenue de Flandre, pod nímž vede linka metra M7 a vpravo je přibližně po 100 metrech vstup do stejnojmenné stanice, Crimée. To jsem rozepsal z důvodu brblání juniora, proč jsme nešli přímo na Riquet a zbytečné kroky, blá blá blá... 🤣😆🤐

Slavkovské nádraží, Paris-Austerlitz (Gare d'Austerlitz) je železniční stanice v Paříži. Hlavová stanice se nachází ve 13. obvodu na Place. Architektem nádražní budovy, která je zapsaná na seznam historických památek, je Pierre-Louis Renaud. Název nádraží je odvozen od německého jména moravského města Slavkov, kde Napoleon Bonaparte 2. prosince 1805 zvítězil v Bitvě tří císařů. Na počest této vítězné bitvy bylo v Paříži pojmenováno nábřeží Quai d'Austerlitz, u kterého se nádraží rozkládá.
Od zprovoznění LGV Atlantique ztratila tato stanice většinu provozu s Touraine a francouzským jihozápadem. Nyní je s 21,3 milionu cestujících ročně šestým největším nádražím v Paříži. Na nádraží probíhá od roku 2011 rozsáhlá rekonstrukce.

Z Crimée jedeme šestnáct ⁉ zastávek na Jussieu, která je přestupní na linku M10 a souprava na této lince nás dopraví přesně o stanici dále na Gare d'Austerlitz 🚉. Jízda trvá skoro 40 minut, což mi dalo dost času na objednání lístků (dohromady 31 €) na Tour Montparnasse 🏢 v půl sedmé. Sice nečekám problém, ale musíme to stihnout. Teď jsme zatím ve stanici metra Gare d'Austerlitz, ale s ostatními pokračujeme na povrch.

Ano, četl jsem o přestavbě 🛠⚙ budovy nádraží, ale takto moc jsem to nečekal. Vystupujeme přímo na staveniště, tedy uzavřeného koridoru určeného ke vstupu na nádraží. Kvůli rekonstrukci a nezajíždění TGV - jedná se o nádraží vnitrostátní dopravy, moc vlaků u nástupišť nenacházíme 😔 a tím se z této návštěvy stává celkem krátká 👇 zastávka. Pojďme najít vstup do metra, pojedeme dále. Linka M5 nádražní budovu protíná, ale cesta není jasná, jak bychom čekali. Naštěstí je všude dost směrovek, tak nacházíme cestu ven z budovy, abychom se zanořili do podzemí a pak se vynořili na nástupišti metra. Se spoustou lidí to byl vlastně takový fofr 😲, že jsem nezaregistroval jízdu tímto velkým staveništěm a už vystupujeme na třetí zastávce, kterou je Place d'Italie. Ta je pro nás přestupní na linku M6. Přestupujeme do další soupravy a vystupujeme šestou zastávku na Montparnasse-Bienvenue. Celkově nám tato jízda zabrala necelých 40 minut.

Gare Montparnasse

Paris-Montparnasse je hlavová stanice, která se nachází přímo na hranici 14. a 15. obvodu na Place Raoul Dautry. Současná nádražní budova pochází ze 60. let 20. století a její přestavba byla zahrnuta do rozsáhlé městské renovační operace s názvem Maine-Montparnasse. Nové nádraží, které nahradilo starou stanici Montparnasse zbořenou v roce 1969, navrhli architekti Eugène Beaudouin, Urbain Cassan, Louis de Hoÿm de Marien, Raymond Lopez a Jean Saubot.
Stanice je významným dopravním uzlem, se svými 50 milióny cestujících ročně je čtvrtým největším nádražím v Paříži. Dálkové spoje jezdí především do západní a jihozápadní Francie na pobřeží Atlantiku a kanálu La Manche. Do zahraničí jezdí vlaky TGV do Španělska a Portugalska. U nádraží se křižují 4 linky metra - 4, 6, 12, 13 - ve stanici s názvem Montparnasse – Bienvenüe.

Bludištěm podzemních chodeb se dostáváme, místo do nádražní haly, výjimečně na ulici 😆. Dnes máme štěstí na špatně vybrané trasy. Teď nám nezbývá než obejít budovu a vejít oficiálním vchodem. Nějak tomuto pojetí budovy nádraží nemůžu přijít na chuť 😱, zlaté předchozí přestavby se zachováním staré budovy a velkých hal. Montparnasse je sice velkou budovou, ale uvnitř jsou prostory pocitově stísněné 🤢. Odhalený beton, nízké stropy... Rozhlížíme se, ukazatele k Hall 1 nás směrují na jezdící schody do mezipatra s obchody, pak k dalším schodům a jsme tu. Rozpláclá hala plná ukazatelů, reklam, automatů, s nástupišti 1 až 24, všechna pod tlumeným umělým světlem a to je výška stropu nad samotnými nástupišti ještě menší než v samotné hale. Úplně jako tunely metra nebo sklepní kóje 😒.

Zákuskem je přístup k Hall 3 s nástupišti 25 až 28 určených lokálním vlakům. Z boku od nástupiště 24 podél stěny, jde použít i pohyblivý chodník, je to totiž pěkná štreka 😮🤨. Jedná se o boční zastrčenou halu, před kterou jsme vystoupali po schodišti omrknout Hall 2 ležící jako most přes všechna nástupiště haly Hall 1, což je důvod nízkých stropů. V této horní hale jsou přístupy k autobusům, taxi, kanceláře půjčoven aut a celkově docela málo lidí. Hall 2 byla opravdu jen mezizastávka při cestě k hale Hall 3.

Ta je vyloženě zklamáním 😕, protože tam není žádný vlak a jsme v ní vlastně samotní. Alespoň je tato hala z boku otevřená ke kolejím. Můžeme chvilku koukat 😀 na zajíždějící a vyjíždějící TGV k nástupištím Hall 1. Jenže už nás začíná tlačit čas, blíží se čtvrt na sedm a cesta ven je poměrně na dlouho. Než se člověk proplete a dostane se k Tour Montparnasse, tak nějaký čas uběhne. To mi věřte 😉.

Vyhlídková terasa na Tour Montparnasse

Tour Montparnasse, též Tour Maine-Montparnasse je 210 m vysoký mrakodrap v centru Paříže (u stanice metra Montparnasse – Bienvenüe). Byl navržen architekty Jeanem Saubotem, Eugènem Beaudouinem, Urbainem Cassanem a Louisem de Hoÿm de Marien. Po jeho dokončení v roce 1973 se stal nejvyšší budovou ve městě (ve své době se jednalo o nejvyšší kancelářskou budovu v Evropě), ale o toto prvenství přišel v roce 2011.
V 58 patrech budovy sídlí většinou kanceláře. Dvě nejvyšší poschodí pak slouží pro veřejnost, dostupná je vyhlídková plošina a restaurace. Pro své unikátní postavení v centru města je často terčem kritiky. Zajímavostí je, že věž byla postavena na místě původní staré stanice Montparnasse.

Ano 👍, lístky koupené jízdou metrem budou sloužit ke vstupu na vyhlídkovou plošinu v nejvyšším patře této budovy, toho černého špendlíku 📍, jak jsem tento mrakodrap minulý rok pojmenoval při pohledu z Eiffelovy věže. Vstupem do budovy si vůbec nejsme jistí, opravdu typicky kancelářská budova a žádné davy se sem nehrnou. Securita nás nasměrovala do zapáskované trasy pro fronty návštěvníků, které se nyní nekonají, ale uděláme jim "radost" a procházíme za sebou mezi páskami jako ovečky 🐑🐏🐑🐑🐑. Následuje první průchod bezpečnostním rámem, RTG prohlídka zavazadel probíhá také v pohodě, protože s sebou nic nebezpečného nevezeme. Nakonec nám paní zmáčkne tlačítko pro přivolání výtahu a v něm další s označením 56. poschodí 😮😎. Je to expresní výtah, který prvních 42 poschodí nestaví. Na juniora jízda nahoru působí tak, až si z toho kleká na kolena 🙈🙉🙊.

V tomto patře je možnost nákupu suvenýrů a občerstvení. Pro pokračování ven absolvujeme další prohlídku, pak vystupujeme po schodech na samotnou terasu. Woooow 😮🤩😍, tak to je něco!!! Obcházíme celou terasu dokola, je skvělá viditelnost, koukáme do dálky, fotíme si selfíčka 🤳🏢🏙🗽 se speciálními fotorámy na turistické památky a kolikrát i bez nich. Na závěr se vyvalení sluníme v červených křesílkách 😀. Prostě pohoda a nádhera, na kterou se mrkni ve fotogalerii.

Po půl hodince odpočinkového zevlování jdeme zpět k výtahům o patro níže. Musíme si počkat, dolů se chtějí dostat nejen návštěvníci vyhlídkové terasy, ale taktéž zaměstnanci. Jak rychle jsme se dostali nahoru, tak rychle ⚡ to fičí dolů. Z mrakodrapu míříme nejbližším vstupem do stanice metra, potřebujeme se dostat k nástupišti linky M12. Specifikem stanice Montparnasse-Bienvenue, která vznikla spojením dvou starých stanic Montparnasse a Bienvenüe, je pojízdný chodník spojující původní stanice s linkami 6 a 13 na jedné straně a linkami 4 a 12 na druhé straně. V roce 2002 byl s rychlostí 12 km/h nejrychlejším na světě, poté byl nahrazen standardním spolehlivějším "pomalým" 🤔.

Gare Saint Lazare

K nádraží Saint Lazare bychom mohli využít i linku 13, projíždí stejným počtem stanic (osm) a je dokonce časově o třetinu rychlejší, ale nemohli bychom se projít 🤩 po pohyblivém chodníku. Už jsme pod nádražím a vracet zpět se nebudme. Tento den máme smůlu, vycházíme špatným východem a dostáváme se zase 🤨😣 jen na ulici. Jako z udělání otočení na opačnou stranu a zbytečně se vzdalujeme od průčelí budovy nádraží. Podle mapy v ruce nás čeká pěkná procházka Budapěšťskou ulicí (rue de Budapest) a z Budapešťského náměstí (pl. de Budapest) vidíme roh s bočním vstupem. Bereme za vděk tento 🙄, jdeme dovnitř a objevujeme se v nádražní hale v Zone bleue.

Paris-St-Lazare je hlavová železniční stanice, která se nachází v 8. obvodu mezi ulicemi Rue de Rome a Rue d'Amsterdam. Nádražní budova je zapsána na seznamu historických památek. Nádraží slouží především pro příměstskou osobní dopravu v regionu Île-de-France a se svými více než 100 milióny cestujících ročně je třetím nejrušnějším nádražím v Paříži i ve Francii.
Pod nádražím se křižují 4 linky metra - 3, 12, 13, 14 a podzemní chodbou se lze dostat na stanici Saint-Augustin, kde je linka 9.

Minulé GTT jsme ze Saint Lazare jeli do Le Havre právě ze Zone bleue, takže vnitřní prostory nádraží známe 😉. Kromě samotné haly s nástupišti rozdělenými do zón: Zone rose (koleje 1 - 11), Zone verte (koleje 12 - 21) pro regionální linky Transilien J, L a Zone bleue (koleje 22 - 27) pro linky směřující do Normandie, vše navíc spojuje několikapatrová obchodní galerie 🛒. Rozdělení do zón toto nádraží odlišuje od všech předchozích, která se běžně dělí do hal.

Na tomto nádraží nás žádná TGV nečekají nebo jsme si jich nevšimli. Zóny rose a verte byly obsazeny lokálními vlaky a ani v zóně bleue, odkud by možná mohlo nějaké TGV vyrážet, však do Le Havre zajíždějí, také žádné nestálo 😐. Samozřejmostí je velké množství cestujících, lidí čekající na své přijíždějící příbuzné či kolegy nebo jen prostě nakupujících. I tato prohlídka musí jednou skončit, proto scházíme do metra a na přání 🙏 juniora jedeme linkou M14. Jenže ne moc dlouho, protože stanice Pyramides je druhou zastávkou, hlavně přestupní na linku M7, odkud pojedeme devět zastávek k hotelu - Riquet.

Z velké šestky si odškrtávám: Gare du Nord ❌ (zítra), Gare Saint Lazare ✔, Gare de l'Est ✔, Gare Montparnasse ✔, Gare de Lyon ✔ a Gare d'Austerlitz ✔. Tento den už nám zbývá večerní nákup v Casínu 🥖🥖🥓🍫🧃🍏 a odpočinek 🚿🚽😴 na hotelu, protože další den navštívíme největší pařížské vlakové nádraží, Gare du Nord.