Paříž a její nádraží, den druhý

Opět vstáváme později, tedy ne tak pozdě 😉, jako včera. Pro tento den nám zbývá poslední z velkých pařížských nádraží, Gare du Nord. Na přání juniora se budeme zbytek dne věnovat jízdě metrem. Zatím jediným problémem našeho výletu se zdá být předpověď počasí na příští dny pro Nizozemí. Je sice léto, v Česku pálí slunce 🥵 a teploty trhají rekordy, ale v Rotterdamu má být sotva patnáct stupňů 🥶 s velmi proměnlivým počasím.

Před desátou jedeme tři stanice hodně napěchovanou soupravou linky M7 na Gare de l'Est, pak přestupujeme na linku M4, tady je to otázka přejezdu na další zastávku. Změna je život 😎, tato linka je automatická, my jsme v prvním voze, tak pokračujeme až na konečnou 🚩. Už jen proto, že Porte de Clignancourt je jen pátou zastávkou od Gare du Nord, takže to není velká zajížďka. Následuje oblíbený rychlý přestup na opačný směr a jízda zpět, do stanice Gare du Nord. Díky propojení s vlakovým nádražím patří tato stanice metra k nejvytíženějším 🚇🚄🚆.

Gare du Nord

Paris-Nord (česky Paříž sever), známá jako Gare du Nord je nejrušnější železniční stanice v Paříži, denně je zde odbaveno na půl miliónu cestujících. Se svými 190 milióny cestujících ročně (2008) je zároveň největší nádraží v Evropě a třetí na světě (podle francouzské mutace v roce 2018 prošlo stanicí včetně dopravy RER B více než 292 milionů cestujících). Představuje důležitý bod železniční sítě obsluhující severní Francii a vzhledem ke své blízkosti k Belgii, Nizozemsku, Velké Británii, Německu i tyto země. Pod nádražím se křižují 2 linky metra - 4, 5.
Hlavová stanice se nachází v 10. obvodu na Place Napoléon III., poblíž stanice Paris-Est. Architektem nádražní budovy, která je zapsaná na seznam historických památek, je Jakob Ignaz Hittorff.

Velké množství cestujících v metru dává tušit, že to bude podobné uvnitř stejnojmenného nádraží. Však také ano ✅ a to ještě nejsme přímo v nádražní hale. Po schodech vystupujeme do velkoryse pojaté Hall 1. Ta je na rozdíl od Gare Montparnasse mnohem líbivější 🧡 a hlavně vzdušná. Nejrušnější nádraží v Paříži se nezapře, u nástupišť se střídají soupravy vlaků Eurostar, TGV i TER, prostě paráda 😍. Samotné nádraží je rozděleno do několika hal. Hall 1 je největší a slouží nástupištím 1 až 19. Nástupiště 1 a 2 nejsou veřejně přístupná, 3. až 6. slouží pro spoje Eurostar pendlující z a do Londýna. Na tato nástupiště se vstupuje přes Hall 2 s povinným check-inem 🧳🔎 = kontrolou před vstupem na Britské území. Tato hala je o patro výše, ale schodiště se nedá minout, protože ho poznáš podle veliké Britské vlajky 🇬🇧. Nástupiště 7 a 8 patří také "Eurostárům", ale jedoucím do Belgie, Nizozemí nebo Německa. Pak následují nástupiště 9 až 16 určená především TGV 🚅🚅🚅 a 17. až 19. nástupiště slouží pro meziměstské soupravy TER. Až by se jednomu z toho zatočila hlava 🙊🙉🙈. Tak si jdeme hned udělat celkový obrázek ze schodů Hall 2 🤳📸.

Další nástupiště jsou v Hall 3, která je rozdělena podle přístupu na 3A a 3B. 3A je pro nástupiště 20 a 21 určené vlakům TER do Laon a Beauvais. Pod 3B patří koleje 31 až 36 pro regionální linky Transilien H, K. Na plánu se dala objevit i Hall 5 (couloir Maubeuge) 😮, která umožňuje přístup na nástupiště 7 až 21. Zdá se, že chybí Hall 4? Nechybí, ta patří kolejím 41 až 44 v třetím podzemním podlaží pro RER (express metro) 🚇 spoje.

Při rozhlížení jsem si jen tak mimochodem všiml kanceláře 🚏 Eurostaru poblíž schodiště do Hall 2 (přibližně naproti nástupiště 17). Jdeme tam, a co nevidím, kiosek 🖥🖨. Po chvilce se uvolnil a můžeme jej zabrat my. Už se k nám chystá nějaký pomocník, ale posílám jej pryč, že vše je OK. Během chvilky držím čerstvě vytištěné 🎫 palubní lístky na zítřejší jízdu z Paříže do Rotterdamu. Jednoduché jako facka 😎.

Přitom všem procházení a prohlížení nešlo přehlédnout jiný kiosek, obchůdek s Olympijským merchem 🛒👕🧢🎁. Já již byl uvnitř velkého oficiálního butiku na Champs-Élysées, ale junior ne. Ihned si všímá červeného plyšového maskota Phryges a jednu "postavičku" si žádá. Kupujeme ještě tričko, takže zahučí 54 € Odteď nás Phryges provází zbytkem Paříže. Jinak je to poslední část naší návštěvy Gare du Nord 😏.

Phryges jsou oficiální maskoti letních olympijských a paralympijských her, které se konají v Paříži v roce 2024. Jedná se o frygické čepice, symboly revoluce a Francouzské republiky, zobrazené antropomorfním způsobem. Jsou dva základní typy, jeden představuje olympijské hry a druhý, vybavený umělou protézou, představuje paralympijské hry.
Frygickou čepici, měkký klobouk typicky v červené barvě, tradičně nosili osvobození otroci ve Frygii, starověkém království nacházejícím se v dnešním Turecku. Od útoku na státní věznici Bastille v roce 1789, který zahájil francouzskou revoluci, se frygská čepice nosila jako symbol svobody. Marianne, národní personifikace Francie, je často zobrazována s frygickou čepicí.

Skoro jsme dojeli do Versailles

Po schodech, nad nimiž jsou zavěšeny Olympijské kruhy, scházíme do metra. Nejprve na linku M4. Jelikož máme zbytek dne věnován jízdě 🚇🚇🚇🚇🚇 metrem, tak jedeme jistojistě obráceně 😁 a vystupujeme na třetí zastávce Marcadet – Poissonniers. Pařížské metro nabízí spoustu kombinací 😋 a tato stanice je přestupní na linku M12, kterou použijeme k jízdě s dvaadvaceti zastávkami až na Porte de Versailles. Opravdu dlouhá jízda, v polovině s mou první kontrolou dokladů. Přepadnutí revizory 👮‍♀️👮‍♂️🕵️‍♀️ ve stanici Solférino, kde tento tým doslova pročistil celou soupravu. Samozřejmě máme vše v pořádku i správně vyplněné údaje na jízdence Paris Visite 👍.

Po výstupu na Porte de Versailles jsem zmatený jak 🌲🐝. Vždyť k samotnému Versailles je zatraceně daleko. To je tak, když člověk realizuje nápad jen pohledem na ceduli v metru 🙄. Nyní stojíme před branami výstaviště, které je obehnané zátarasy s emblémy OH. Junior další jízdu, mimo soupravu metra, okamžitě zamítá, jenže jinak se k Versailles dostat ani nedá a zmiňuje něco jako Kebab 🌯🥙🥤. Výlet do Versailles nás čeká příště, protože hlad je hlad. Rozhodně bude mnohem jednodušší vyrazit linkou RER C až před zámek. Z hladu u sebe vzbudil vzpomínky na loňské obědy v Akdeniz 😍. Linka M12 do stanice Pigalle, což je devatenáctá stanice, tam přestup na linku M2 a po třech zastávkách jsme na Stalingradu. Finišujeme přestupem na linku M7 se snadným přejezdem na Riquet 🚩.

Kebab Akdeniz na Av. de Flandre stále existuje, ale osazenstvo je jiné. Zájem o Čechy zůstává, nový kuchař jen nyní preferuje Tomáše Rosického. Dáváme si kebab s Colou 🥤🥙🍟. Jako obvykle dostáváme něco trošku jiného 🤣, ale máme hlad. Podle nálepky se jedná o certifikovaný Halal. Ať je jakýkoliv, jídlo do nás padá jako do studny 🤗. Na druhé straně ulice je škola a ulicí se nese řev dětí. Po chvilce jdou ze školy i nějací žáci s rodiči. Aha, tak už synek prakticky poznává, co znamená, když se řekne, tady je to jak v židovské škole. Mimochodem, všichni spolu normálně žijí a dýchají. Jedna strana arabské kebaby, druhá židovská škola a nevšímám si žádné nevraživosti 👍. Prostě pohoda, klid, samozřejmě až na ten křik dětí 😏. Ještě se stavujeme v Casínu pro vybrané dobroty a tekutiny na večer. Dnes je za pokladnou nová zaměstnankyně, která vše moc dobře neumí, ani francouzsky. Alespoň podle zkušené školitelky za zády, která omlouvá delší frontu. Rozhodně umí francouzsky lépe než já a anglicky umí velmi dobře 😋, takže se dozvídáme něco navíc. Dorazila z Afriky a zatím se zaučuje. Daří se jí, protože nás "zkasírovala" na jedničku 😁. Tak good luck, tedy bonne chance 👍😋.

Odpoledne v metru

Přáním juniora pro poslední pařížské odpoledne je ježdění metrem, co nejvíce 🧡🤩🤳. To asi nebude velký problém splnit, proto naše první kroky vedou do nejbližší stanice, Riquet. Kontrolní otázka 🧐, jaké asi linky? Dobře, linky M7. Pojedeme se podívat k Seině, poblíž Grand a Petit Palais. Naše souprava jede směrem Villejuif-Louis Aragon a přestupovat budeme ve stanici Palais-Royal (Musée du Louvre). Ovšem jestli tam dorazíme 😏. U Poissonnière, blik a tma ❗❌, včetně protijedoucí soupravy. Výpadek proudu, už druhý v tomto výletu! Dáváme si všichni černou hodinku, tak hodina to není, ale pár minut ano. ✨Blik, rozsvěcují se světla a souprava se opět dává do pohybu. Přestupní stanice je jedenáctá zastávka, kde procházíme tunelem na linku M1. Do cíle 🚩 na Champs-Élysées - Clemenceau jsou pouze dvě zastávky.

Po výstupu z metra se před námi objevuje známý Butik Olympijských her. Tentokráte, asi ovlivněn obchůdkem z nádraží, se chce jít junior podívat dovnitř, nebo touhou po dalším suvenýru 🤣. A nejen po něm, fotí 🤳 se s velkým plyšovým Phryges, Eiffelovkou a oba nakonec s olympijskou pochodní. K pokladnám jdeme s dalším olympijským merchem, tak jako spousty 😍 dalších návštěvníků tohoto velkého butiku.

Junior by nejraději pokračoval do metra 👇, ale já se chci podívat na Grand Palais, který je obehnán zátarasy, protože se připravuje na některý z olympijských sportů 💪🥋. Protější Petit Palais však ne a proudí do něj turisté 😏. Ulice jako taková je uzavřena včetně mostu Alexandra III, na kterém se staví tribuny. Klidně bych šel dále směrem k Invalidovně, jenže mladý velí 👎, zurück do metra. Dobře, vracíme se na Champs-Élysées - Clemenceau a pokračujeme linkou M1 až na La Défense, kde vlastně nic nehledáme a přesedáme na opačný směr. Čtrnáctou stanicí od nástupu je Châtelet, velká křižovatka pěti linek metra. Nás zajímá linka M4, kterou jedeme pouze dvě zastavení dlouhou trasu na Odéon. Další přestup, ale nyní na linku M10, kterou se chce junior podívat prý na nějaké uzavřené ❌ stanice. Vlastně nechápu 🤷‍♂️, při cestě žádné nevidím, ale šestou stanicí je La Motte-Picquet – Grenelle, která je přestupní na linku M8. Tak to ano, přestupujeme a čeká nás trošku delší jízda. Deset zastávek a budeme vystupovat ve stanici République, která je obdobně jako Châtelet křižovatkou pěti linek. Hlavně 🧐, leží pod stejnojmenným náměstím.

Náměstí Republiky (Place de la République)

Place de la République je náměstí na hranicích 3., 10. a 11. obvodu. Pod náměstím se nachází jedna z nejrozsáhlejších stanic zdejšího metra - République. Uprostřed náměstí se stojí pomník Republiky (Monument à la République). Náměstí je z důvodu svého názvu a symboliky s ním související jedním z obvyklých míst demonstrací v Paříži, nejčastěji z podnětu levicových stran nebo odborů.
Náměstí se rozkládá v místě bývalé pevnosti, která byla součástí městských hradeb Karla V. vystavěných ve 14. století. V roce 1811 byla na náměstí umístěna fontána Château-d'Eau, která dala náměstí jméno. Náměstí získalo svou dnešní podobu během Druhého císařství. Kašna Château-d'Eau byla přesunuta v roce 1880 na náměstí Place Félix-Éboué, aby uvolnila místo mohutnému pomníku.

Náměstí Republiky 💙🤍❤️ určitě stojí za prohlédnutí. Ideálně v mezidobí, kdy se na něm nekoná žádná demonstrace. Štěstí nám přeje a tak jediným pozůstatkem protestů, jsou malůvky na monumentálním pomníku Republiky. Jak typické pro různé extrémistické názory. Něco poškodit nebo zničit umí každý... 😣

Procházka náměstím je jen půlhodinová a míříme zpět do stanice metra, ale měníme linku na M11, kterou jedeme pouze ob stanici do Rambuteau. Tuto stanici vybírám záměrně, nad ní se nachází [Bóbúr] 🖼🎨 neboli Galerie moderního umění neboli Centre Georges Pompidou.

Centre Georges Pompidou

Plným názvem Centre national d'art et de culture Georges-Pompidou, zkráceně Centre Pompidou je kulturní centrum a galerie moderního umění ve 4. okrese francouzské metropole Paříže, nedaleko bývalé tržnice Halles. V Centru sídlí mimo jiné i Musée national d'art moderne (Národní muzeum moderního umění).
Jedná se o moderně působící sedmipodlažní skleněný palác jehož nosná ocelová konstrukce je vysunuta na vnější fasády a připomíná zapomenuté lešení, takže vytváří velmi netradiční vzhled této budovy. Komunikace a rozvody jsou také vedeny vně budovy různobarevně odlišeným potrubím, jehož barevnost není náhodná, ale rozlišuje jeho funkci.

Půl sedmá podvečer nám návštěvu samozřejmě neumožní, ani bych synka nenutil - nechtěl by 🙄, ale je dobré vidět zajímavou architekturu. Procházíme ulicí Rambutea k zadní části. Jako z udělání je náměstí Georges Pompidou obehnáno zátarasy 🚧🚧🚧, budova je z této strany zakryta opravdovým lešením a opravuje se. Smůla 😯, musíme si vystačit pohledem z ulice, která je sama osobě rušná a hodně těsná. Junior by nejraději zaběhl zpět do metra a pokračoval podzemkou někam dále. Já si však vymínil pokračovaní pěšky ulicí směrem k Notre Dame až na Cité. Po cestě je totiž možné vidět pařížskou radnici 😋.

Pařížská radnice (Hôtel de ville de Paris)

Pařížská radnice je oficiální název radniční budovy v centru Paříže, která je sídlem pařížské správy již od roku 1357. Nachází se na pravém břehu řeky Seiny na náměstí Place de l'Hôtel-de-Ville ve 4. obvodu. Radnice se v dějinách města stala často dějištěm povstání a revolucí. Hlavní fasáda je zdobená 146 sochami osobností, které měly vztah k městu Paříži (umělci, vědci, politici, průmyslníci aj.).

Venku je po devatenácté hodině krásně teplo 🌞 a jediným problémem může být únava 🥱 nebo hlad 🥡. Cestu na Île de la Cité ještě určitě zvládneme, navíc se dostaneme k Notre Dame z boční strany a budeme si moci takto prohlédnout stav oprav po zničujícím požáru 🔨🪓.

Hladového synka uspokojí jen cesta zpět na hotel a kopec jídla. Scházíme do stanice metra Cité (linka M4) a jedeme lidmi narvanou soupravou šest stanic na přestupní Gare de l'Est.

Po rychlém přestupu na linku M7 nám zbývají jen tři zastávky na Riquet. Po osmé večer se objevujeme u hotelu 👍, protože to byla dnešní poslední jízda. Na hotelu si dáváme do nosu plno kvalitních francouzských pochutin a tekutin, nealko. Sice je venku i po půl desáté stále světlo 🌞👍, ale my, především junior, musí na kutě, abychom zítra zvládli jízdu do Rotterdamu 🚅.

Mimochodem, v noci rozjasnil oblohu nejeden ohňostroj 🎆🎇🧨🎉, protože se dohrál další zápas ve fotbalovém EURU a Francie porazila Portugalsko ✅.

Z velké šestky si odškrtáváme i poslední velké nádraží a máme: Gare du Nord ✔, Gare Saint Lazare ✔, Gare de l'Est ✔, Gare Montparnasse ✔, Gare de Lyon ✔ a Gare d'Austerlitz ✔. Jelikož Google zařízl funkci zobrazení timeline trasy v prohlížeči, tak mi tím ukončil získání map cest 😣. Nyní je a bude mapa trasy vygenerována do map z Mapy.cz pomocí vloženého GPX souboru.