Před cestou: štěstí přeje připraveným

Stále asi platí, sliby se maj plnit, nejen, o Vánocích.... V půlce května proto nastal správný čas začít plánovat naše letní dobrodružství, kdysi slíbený výlet rychlovlakem TGV pro mého malého syna. Zvláště po loňské dovolené v Praze, kde se s oranžovou krasavicí osobně setkal, v rámci akce pro popularizaci VRT v Česku. ❤️ na první pohled. V hlavě jsem si připravil jednoduchý plán cesty:
Zlín ➜ Praha ➜ Paříž, Eiffelovka, Seina, hlavně metro ➜ asi Barcelona na očvachtání v moři a je tam taky podzemka ➜ Praha ➜ Zlín.
Ano, hlavně nezapomenout na start cesty v momentálně nejdůležitější stanici výletu, Zlín Příluky.

Možná nebylo nejchytřejším nápadem vyhledávat si na internetu zážitky jiných vlakových bláznů, ehm cestovatelů 😉. Začátek vždy pohoda, rodinka nasedla do nočního vlaku, jela do Mannheimu, pak všichni přesednuli na TGV a byli v Paříži cobydup. Prostě příběhy vypadaly slibně, jenže vše bylo jaksi navíc okořeněné o šíleně stresové situace se zpožděním a minutím navazujících spojů. Hned mne napadlo, super, už vím, co nechci. V paměti mi z toho všeho uváznul Mannheim pro přestup, nutnost kombinování vlaků s hlídáním dostatečných časů na přestupy a hlavně, když to zvládli oni, tak to dáme přece také 🤔. Čistě prakticky, nechceš-li nic vědět o zařizování, lze tuto část přeskočit přímo k začátku cesty do Prahy.

Objednávání lístků, řeklo by se taková jednoduchost...

😡 Nezdá se, ale všelijaké zkoušení a kombinování, zabralo ukrutné množství času. Nejprve mi nějak nevycházel toliko na internetu zmiňovaný Mannheim. Možná také tím, že mi jsme nevyráželi přímo z Prahy, ale z druhého konce republiky, což je docela dálka. Proto musel být zvolen jako přesedací stanice na TGV, pro mne známější, Frankfurt nad Mohanem. Všude byl, všechno znal 😇, sic jsem tam byl jen jednou na veletrhu, a to s drobným rozdílem, autem, ne vlakem. Vystresován z hororového článku o ujetém navazujícím spoji nezbývalo než Frankfurt raději vybrat i pro nocleh. Jel jsem s devítiletým synem, tudíž nebylo nutné riskovat zevlování na lavičce německého nádraží, v době, kdy se všude psalo o zhoršující se bezpečnostní situaci v Německu a Francii.

🤫 Další záležitostí byla cena. Zjevně nefungoval oblíbený způsob u našich Drah, koupím, až budu mít chuť. Vlastně možná fungoval, ale zaplatil bych mnohem více. V zahraničí se cena jízdenek rychle měnila a určitě nebylo ideální, dívat se opakovaně z přihlášeného účtu. Pak jsem měl jen pocit, jakoby cena nápadně lezla vzhůru 🥺. Samozřejmě to byl pocit velice správný. Navíc rozdíly v cenách podle času začátku jízdy v dnešní době netřeba zmiňovat.

😲 Do třetice to byl zjištěný podezřelý rozdíl ceny na trati Praha ➜ Frankfurt mezi webem ČD a DB, jen tak mimochodem pěkně vyvedeným v češtině. Vzal jsem kalkulačku, naťukal hodně nevýhodný kurz a stále mi tam víc než třetina částky falírovala.
Jako extrémní příklad bych mohl zmínit cenu vlaku EC 459, který se nám nakonec vyprodal před nosem. Stejná konfigurace, stejný den, samozřejmě stejný dopravce - ČD za 3099 Kč vs DB za 50,90 + 8,90 (místenky) €. A pozor, u DB existovala i varianta ještě lacinější (44,90 + 8,90 €), ale bez možnosti storna. Proto platilo, platí a bude platit, důvěřuj, ale prověřuj 🕵️.

Takže první lístek byl zakoupen až hodně pozdě večer, na jízdu z Prahy do Frankfurtu, českým EC 174 Berliner s přestupem na ICE v Drážďanech, vše koupeno přes dopravce DB. Na drážďanský přestup jsem si vyhradil více než hodinu. Pro jistotu. Ověřoval jsem si spolehlivost spoje EC 174 na stránkách www.zugfinder.net a nemusel bych se do půlhodinového přestupu vejít. Nocleh ve Frankfurtu zabukován přes Booking, jak jinak. V mapě jsem hledal ubytování maximálně do dvaceti minut chůze od nádraží. Po zarezervování pokoje hotel obratem potvrdil platnost objednávky a ani předem nepožadoval platbu 😲. Z Frankfurtu do Paříže bylo jisto jisté francouzské TGV a dopravce SNCF. Jasně, Francouzi nikdy nezklamou, vše ve francouzštině a celkem neochotně se mi dařilo přepínat web do angličtiny, a mi se v noci tak nechtělo louskat francouzštinu. To se rovnalo ve velmi rychlý návrat k německým stránkám DB s možností přepnutí do českého jazyka. Pohodlí nastavené češtiny 🤪, stejné spoje našly také a navíc opět výhodněji. Snad jen jedna výtka. Nešlo zadávat přímo sedadlo, tak si člověk chvilku připadal jako v loterii, ach ta rozmazlenost z Českých Drah. Bude mladý sedět vedle mě nebo už nebude místo a bude sedět na druhém konci vlaku? Poctivě jsem u nás obou vyplnil věk, a protože jsem rezervoval místo, tak vybral ze všech možností Oddíl pro rodiny. Vše fungovalo s německou precizností 👍 a sedadla byla vedle sebe.

Hurá, půlnoc se nachýlila, já měl trasu z Prahy až do Paříže s noclehem ve Frankfurtu. Zaplacené jízdenky čekaly v e-mailu. V mobilu doslova zářily nově instalované a s účty propojené aplikace DB Navigator, SNCF Connect a Booking. To byla taková spokojenost a hlavně únava, že byl nákup další části cesty odložen o nějaký den, týden možná dva později. Času dost, stačí nezapomenout... 😴

Budíček!, nebo nic nezbude

23. května večer se na titulce Seznamu vyjímal článek, Francie zavedla zákaz vnitrostátních letů přijatý v klimatickém zákoně.

Ve Francii v úterý vstoupil v platnost zákaz vnitrostátních letů mezi destinacemi, které mají železniční spojení s délkou cesty pod dvě a půl hodiny. Oznámil to francouzský ministr dopravy Clément Beaune, který krok označil za "silný symbol" snahy snižovat emise skleníkových plynů.

Kdybych neplánoval cestu vlakem po Francii, asi bych jen pozvedl obočí a pomyslel si, no jo, Grýn dýl v praxi. Jenže já ji plánoval 😱. Ihned jsem si vzpomenul na takovou drobnost, a to, měl jsem zabukovanou jen část do Paříže. Přihlásil jsem se na SNCF connect, vyhledal trasu Paříž ➜ Barcelona a spadla mi čelist. V daném termínu existovalo přímé spojení z Pařížského Lyonského nádraží na nádraží Barcelona Sants za necelých 300 €. To je dost, vlastně hodně moc. Namátkou jsem hledal cestu zpět přes španělské dráhy Renfe. Na webu v angličtině vše zázračně padalo do chyby a ve španělštině jsem se nic nedozvěděl 🤯. Asi moc brzy a nebo typická španělská maňana?! Smířil jsem se španělštinou a vyzkoušel jsem několik kombinací do Lyonu ve Francii nebo jen na hranice, jenže se dalo "prd" najít. Vždy se zobrazil jen text, pro vybraný termín nalezené nic. Deprese 🥶 a co teď? Přitom jasné, chtělo to jen větší změnu.

V televizi právě běžela upoutávka na film s Funèsem a já dostal nápad, Senzační prázdniny = Le Havre, to sedí. Synek by se mohl dokonce vykoupat v oceánu, více než moře ✔️. Skvělý nápad, vynecháme Španělsko, zůstaneme ve Francii. Zbývalo zvolit vhodný termín. Papír, tužka do ruky a web SNCF connect, tomu se už vyhnout nedalo. K příjezdu do Paříže přece stačilo připočíst pár dnů, do kterých se rozprostřela návštěva všemožných památek a hlavně nějakého muzea železnice, pak by se mohlo vyrazit do Le Havru. Muzeum musí být!, byl to přece vlakový výlet. Dal jsem do vyhledávače "musee du train paris", a objevil... malé muzeum v Rosny-sous-Bois. Nedalo mi to, přece nebude ve Francii jen maličké muzeum, a upravil jsem dotaz na "musee du train". Bingo 🎆, objevil se mi odkaz na Cité du Train, ale v Mylhúzách. Nenápadný pohled do mapy, omlouvám se za neznalost. Cože až v Mylhúzách 👀!!! A nezbylo než opět škrtat a zkrátit délku pobytu v Paříži, potom pár dnů v Le Havru, pak do Mylhúz a zpět nočním rychlíkem do Prahy. Jak jednoduché a prosté. Rychlík do Prahy jel z Basileje, která je od Mylhúz, co by kamenem dohodil. Cesta komplet naplánována, zatím tzv. z Prahy do Prahy, a jen na papíře. Víkend před námi, na více nebyl čas.... pohoda. Opět český styl, za tu chvilku se nic nestane 😉.

Ale stalo se! Začala raketově mizet volná místa ve vlacích. Možná změny v klimatickém zákoně a zrušení krátkých letů, možná plány na prázdniny, možná něco jiného, ale najednou nejsou volná místa na delších tratích. Rozhodně jsem se nechtěl přesouvat "couráky", to by nám zabralo celý den a bylo s mnoha přestupy. Nechtěli jsme přece trávit čas jen ve vlacích, ale také něco poznat. Dokonce byl vyprodán i noční rychlík do Prahy, který vypravovaly ČD. Však jsem EC 459 zmiňoval 😭 o rozdílech v cenách jízdenek výše. Přibyla poslední změna, rozšíření o přespání v Berlíně. Nová trasa byla:
Zlín ➜ Praha ➜ Frankfurt nad Mohanem ➜ Paříž ➜ Le Havre ➜ Mylhúzy ➜ Berlín ➜ Zlín.
Nakonec bylo nutné v prvním směru zvolit Prahu i pro nocleh. Neměl jsem to srdce budit juniora brzo ráno, abychom cestu Zlín - Frankfurt jeli na jeden zátah.

Na rovinu, příprava trasy, k tomu rezervace ubytování, vše sice lážo plážo tempem 😎, i tak, od první myšlenky po nákup zabralo přibližně měsíc. Nikoliv práce, ale přemáhání sama sebe vše naplánovat, najít, zabukovat a zapsat. Doporučuji, protože se tento investovaný čas bohatě vyplatil klidem na cestě.