Cestu začínáme Prahou

Jízda vlakem se rovná první šok

Nastal den D, hodina H a my jsme mohli vyrazit na start své cesty, zastávku Zlín-Příluky. Venku bylo pohádkově ideální počasí na cestování, 32 °C ve stínu 🥵. Na zastávku jsme přišli skoro s desetiminutovou vatou do příjezdu našeho prvního vlaku. Přesně podle jízdního řádu se ze zatáčky od Vizovic "vyřítila" Žlutá Regionova (Os 14280) a za obvyklého pískání brzd zastavila. Uvelebili jsme se v prvním voze těsně za kabinou strojvedoucího. Tato jednotka vládla jen analogovou klimatizací, takže všechna okýnka ve voze byla otevřena a rozjezd vlaku spustil ochlazující průvan.

Skupinka spolucestujících za námi, podle přízvuku z Prahy, byla zřejmě hodně posilněna 50procentním mokem z Vizovic. Ještě netušili, jak se jim v tom vedru přihýbání z ploskaně jistojistě vymstí 🥴. Naštěstí mířili do Luhačovic, a ne do Prahy, sic by se jim jazyky rozvázaly určitě mnohem více. My věděli o dlouhé cestě, proto s sebou máme jen lehce sycenou vodu a tu jsme také hned načali ve Zlíně-Středu. Aplikace "Můj Vlak" mě upozorňovala na změnu řazení následujícího spoje, kterým byl Slovácký Expres (R 886). Nikdy na tyto informace neberu zřetel, takže ani teď. Vlastně nevím, proč bych měl. Však naše místenky byly do vagónu s přesně daným číslem, které se nezměnilo. Motorák do Otrokovic dojel v mezích tolerance a my měli dostatek času na přestup. Náš další vlak (R 886) jel přibližně za 10 minut z 2. nástupiště.

O drobné rozptýlení se postaral cizinec hledající nástupiště svého spoje. Téměř jsem mu nerozuměl, ale něco huhlal jako na Břeclav a to měl vlak dorazit k nástupišti číslo 1. Podle dechu jel asi z Vizovic stejně jako Pražáci 🤣. Po mé radě pospíchal přes koleje až vedle stojící dámy začaly tipovat, co jej přejede. Naštěstí stihl před průjezdem vlaku přeběhnout, dát cigárko, a dokonce nastoupit do vlaku. Mezitím nám přijel náš rychlík. Opravdu jsme se těšili na klimatizaci, junior na Wi-Fi a případnou sladkost z "chodícího" bufetu 🤗. Najít číslo vagónu 370 byla rychlovka, jen jeho vzhled odpovídal mnohem starším verzím vozového parku. No pozor, nejen vnější, ale také vnitřní! ŠOK, při vstupu nás okamžitě ovanul horký "vzdoušek". Pokud venku bylo dvaatřicet, tak uvnitř snad ještě více 🥵😤🤬.

V rezervovaném kupé byla jen maminka se synkem a žádný vzduch. Chtěl jsem otevřít okno, aby omezeně zafungovala analogová klimatizace jako v Regionově. Jenže při pohledu na malého spolucestujícího s ječným zrnem nebo co to měl u slzícího oka, mi takovou věc nedovolilo svědomí 😔. Maminka nám pověděla o poruše vagónu a zařazení staršího typu. Dodala, že ostatní z našeho kupé odešli hledat štěstí neznámo kam, ale každopádně však do jiného vagónu. Pak ukázala na okno s provizorní škvírou zajištěnou smotaným toaletním papírem. Nápad průvodčí, aby v kupé všichni nepomřeli horkem. Pomyslel jsem si, Kultura za 100, bude to velmi náročná cesta a vzal si za své, dělat "luftovače" alespoň v zastávkách. Až v tuto chvíli jsem si vzpomenul na hlášení aplikace v mobilu o změně řazení vlaku 🤨. Průvodčí, která přišla kontrolovat jízdenky, se nám omluvila, a pokud je nám moc vedro, máme zkusit najít volné místo v nemístenkových vagónech. Které jsou již obsazené, podotkla. Dále nabídla odškodnění za nedodržení teplotní pohody a chybějící přípojky 230 V. Souhlasil jsem a z přenosného zařízení pro nás vytiskla dva dlouhé papíry na celkem 4x 30 Kč. Takto "hodnotné" odškodnění jsem s díky převzal a jal se zjistit, k čemu je vlastně využitelné 🤔. Připomnělo mi to scénu z filmu Hoří má panenko s lístečky do tomboly pro dědu, kterému shořel barák. Já nepotřebuji papírky, já potřebuji peníze... 🤣 Informace k odškodnění četl mladý, já starý a stejně bych je viděl na využití jako ucpávky 🧻 v dalším postarším vagónu. Podařilo se to někomu někdy uplatnit? Doplnění z 27.4.2024: tento den jsem lístky odškodnění udal na pokladně a byla mi odečtena částka od nákupu jízdenek. Jak paní poznamenala, moc často toto nedělá.

Jízdu jsme samozřejmě přežili, Češi, resp. Moraváci jsou na ledasco zvyklí. Zejména po mých zážitcích z cestování do školy, kdy byl člověk rád za místo na stojáka, ještě k tomu u záchodů. Jen je to rozdíl dobrých dvaceti let. Shrnu-li cestování Slováckým Expresem, tak klimatizace nic = enormní spotřeba pitné vody, Wi-Fi nic = mladý se jen těžko bavil, takže řádně provětral objem svých mobilních dat, zásuvky jakbysmet = haleluja za powerbanku, kterou jsem si sebou přibalil a pojízdný catering se také neukázal, raději 👎. Na nás obou bylo jistě vidět, jak se na výstup z vlaku těšíme. Sic přímo do opojného městského vedra 🥵 v Praze. Po třech hodinách jízdy zbývalo přežít drobná zastavení v tunelech před Hlavním nádražím Praha a mohli jsme zvolat, sláva nazdar výletu už jsme v Praze, už jsme tu.

Hurááá Praha

Jistě, příjezd do hlavního města po 17. hodině nám umožňoval pouze krátkou "procházku". Naštěstí Prahu dobře známe z jiných výletů, a tak stačilo vybrat jen malou specialitku 🧨, ale popořadě. První úkol, ubytovat se, byl splněn celkem rychle, protože hotel Zlatá Váha se nachází na Senovážném náměstí, což je nedaleko nádraží ✔️. Tento hotel byl prvním a posledním místem, kde se syn musel důkladně prokazovat nějakým dokladem. Po vyplnění lejster, jako bych hotel snad kupoval, jsme mohli na pokoj. Na hotelu jsem se v tom vedru nechtěl dlouho zdržovat 🥵. Jenže synátor byl vmžiku mobilem připojený na hotelové Wi-Fi a již v druhé ruce držel ovladač, aby lustroval program televize. A k tomu si chtěl vytahovat notebook, tak to určitě ne... 📵 Jen jsem přivřel ventilačku okna, aby nám do pokoje nešel prach ulice a další horký vzduch. Ano, okno pokoje jsme měli do ulice, a pod ním se snad křižovaly všechny 🚋🚋🚋🚋🚋🚋🚋 tramvaje, které jezdily po Praze.

Druhým úkolem byla teplá večeře 🍴. Nejlépe synkův oblíbený smažák s hranolky. Sám dosud žil v domnění, že se smažák dělá na celém světě. To jsem mu vyvracet nechtěl, ale poslední večeře 😆 na území Česka by mohla být podle jeho chuti. Naše kroky na omrknutí "specialitky" směřovaly k ulici U Lužického semináře a po cestě se určitě najde nějaká volná restaurace nebo "číňanec", který smažák usmaží. Nakonec to byla celkem fuška, protože všude bylo plno mokuchtivých nebo na venkovním lístku nebylo o smažáku ani písmenko. Překvapení večera, Summer Palace Čínská restaurace na Celetné, toto jsme potřebovali najít. Překvapení bylo asi hlavně pro obsluhu. V danou chvíli jsme byli jediní neasijští strávníci, kteří navíc chtěli smažák s hranolky a nějaké nudle s kuřecím masem, plus colu. Gurmáni, jak hadr 🤪. Raději jsme si sedli k malému stolečku, abychom nenarušovali typický ráz čínské restaurace. Zvláště, když u velkých kulatých stolů rotovaly opravdu zajímavé pochutiny a strávníci se oddávali degustaci. Co naplat, syn je konzervativec. Výhodou těchto restaurací je však rychlost, rozumná kvalita jídla a cena! Prostě smažák hned teď a také do syna spadl, jak Němci do krytu ✔️.

Po vydatné večeři jsme volnějším tempem pokračovali na "Staromák", potom Kaprovou ulicí na Mánesův most. Tím jsme se obratně vyhli davům na Karlově mostě a mohli jsme si jej prohlédnout pěkně z dálky. Prostě nenucená podvečerní nádhera 🌇 bez turistické tlačenky.

Od Mánesova mostu, přes park Cihelná a byli jsme u místa, které bylo bodem zájmu. Někde jsem četl a zapsal si, jak budeme v Praze, musíme se zde mrknout 🧐. Byli jsme v Praze, a tak jsme se mrkli na nejužší bezejmennou uličku v Praze na ulici U lužického semináře 100/24.

Nejužší bezejmennou uličku v Praze naleznete v blízkosti Karlova mostu a spojuje ulici U Lužického semináře a dvůr restaurace Čertovka na břehu Vltavy. Zajímavostí jsou nainstalované semafory, které řídí chodce, protože v uličce dva lidé neprojdou. V nejužším místě má kolem 70 cm. Jedná se o poslední zachovalou požární uličku na Malé straně. Požární uličky začaly vznikat po roce 1503 a měly za úkol zpomalovat šíření požáru mezi tehdy dřevěnými domy.

Jestli někoho zajímá, co je tam tak zajímavého, pak odpověď je, nic. Prostě úzké místo mezi domy, řízené semaforem a to je možná důvod, proč tam chodí docela dost lidí. Vyfotit se, jak se dotýkají obou stěn a nad nimi je semafor. Wow efekt zafungoval 😋 - a my jsme si také splnili. Ale kdyby tam nechodilo tolik turistů a my o tom nevěděli, tak bychom toto místo přešli bez povšimnutí.
Pssst 🤔, až půjdete zpátky, tak si nezapomeňte zmáčknout tlačítko, jinak se na zelenou načekáte.

Mladej si proběhl uličkou sem tam, z toho jednou na červenou. Udělali jsme si samozřejmě nějaké fotky 🤣 a to bylo vše. Zbývala nám procházka na Klárov a vstoupení do stanice metra Malostranská, linky A. Zbytek večera byl ve znamení cestování - 🚇, 🚇, 🚇, metro... Výhoda pro syna, MHD v Praze zdarma. Nevýhoda pro mne, nákup lístků. Samozřejmostí bylo zastavení ve stanici Náměstí Míru, protože je nejhlouběji vyražená a hlavně má nejdelší eskalátory. A jeli jsme nahoru a pak dolů 🤪. Konečnou byla stanice Můstek, odtud vedly naše kroky na hotel, kde jsme se vrátili až za tmy, za to pořádně vyježdění. S otevřenou ventilačkou jsme si mohli až do rána vychutnávat ruch velkoměsta. Alespoň jsme nemuseli brzy vstávat 👌, vlak směrem Drážďany nám vyjížděl v 10.25!