Paříž, den třetí, svátek Dobytí Bastily

Francouzi dnes považují čtrnáctý červenec za svůj nejvýznamnější státní svátek. Po celé zemi se konají oslavy, lidé tančí do časného rána, na náměstích hraje hudba a všude vlají státní vlajky. Lidé projevují svou národní hrdost a oblékají se do barev francouzské trikolory. Během oficiální části probíhá na Champs-Élysées velkolepá vojenská přehlídka s přelety stíhaček, které na nebe namalují trikoloru. V noci se pak Pařížané těší na tradiční ohňostroj nad Eiffelovou věží.

Ve sváteční den jsme si přispali až do osmi. Junior by ležel i déle, ale chtěl jsem se dostat k Champs-Élysées před desátou dopoledne, protože podle programu oslav měla být po půl jedenácté letecká přehlídka! Předešlý den jsme si navíc naplánovali návštěvu Gare de Lyon, aby si synek se v klidu prohlédl nějaké rychlovlaky a já přesně zjistil odjezdovou halu vlaku do Mylhúz. Nejprve opět výborná snídaně 🥐🥓🧀😛.

Nasnídaní jsme vyšli z hotelu ke stanice metra Stalingrad, odtud jsme jeli deset stanic linkou M2 až na konečnou Nation, tam stačilo přesednout na linku M1 a pokračovat dvě stanice do našeho výstupu, Gare de Lyon. Důležitý časový úsek, necelá půlhodinka cestování. Při průchodu obchodní pasáží nádraží nás zastavily dvě dívčiny od SNCF ❤️, od nichž synek dostal dětské brožury o vlacích a výhodách cestování drahami. Sice jen francouzsky, ale parádní přístup k cestujícím 👍. Na informační tabuli v Hale 1 bylo hlášení o našem vlaku do Le Havru s odjezdem v 11 hodin a 18 minut. Stačilo by jen nastoupit, jenže jedeme až následující den. Jednu věc bychom měli zjištěnu, hala 1 bude zítra naší odjezdovou, mohli jsme jít omrknout vlaky. Jak v Hale 1, tak hale 2 čekalo dost rychlovlaků TGV inOui i Lyria 😎, pro cestující byl přistaven italský rychlovlak Frecciarossa 😮😍. Mladý, s úsměvem od ucha k uchu, byl nadmíru spokojen. Už nás tlačil čas, nezbývalo než se dopravit na přehlídku k Champs-Élysées. Ve sváteční den a právě kvůli přehlídce byla od raní půl sedmé spousta stanic uzavřena a metro jimi jen projíždělo. Podstatná část linky 1, všechny stanice v blízkosti Champs-Élysées, kompletně Charles de Gaulle-Etoile (Vítězný oblouk) 😯.

Kdyby někoho zajímalo, co vlastně znamená u TGV "inOui". Jedná se o obchodní značku prémiových vlakových služeb TGV. Výraz inOui se použil, protože se podobá francouzskému výrazu "inouï", který znamená neslýchaný, mimořádný. Existuje low-cost varianta vysokorychlostních i standardních služeb pod označením OUIGO (což znamená YES GO přeneseně "Jedeme").
TGV Lyria je obchodní značka používaná pro železniční tratě TGV spojující Francii a Švýcarsko.
Frecciarossa je rychlovlak italského národního vlakového dopravce Trenitalia a v překladu to znamená Červená šipka.

Vojenská přehlídka z boční ulice

Proto jsme museli jet z Gare de Lyon oklikou, linkou M1 dvě stanice na Nation, odtud jsme pokračovali linkou M6 skoro na konečnou, tedy 25 zastávek až na Kléber. Dále to nešlo, metro bylo uzavřeno a nám nezbývalo než jít pěšky. Z metra jsme šli v davu lidí 🤔 směrem k Vítěznému oblouku. Hopla, u druhého vnějšího kruhového objezdu na křížení Rue de Presbourg s Avenue Kléber dále nešlo pokračovat. Všude byly zábrany 🚷, množství četníků a vojenské techniky. Dokonale uzavřeno. Pokud jsme se chtěli dostat na Champs-Élysées, museli bychom asi přijít o dost dříve a navíc ne tak blízko Vítězného oblouku. Vytáhl jsem telefon, zapnul mapy a podle navigace jsme se zkusili vrátit o ulici zpět a projít Av. Portugais až na Av. d'Iéna, odtud přes rue Newton na Av. Marceau. ✈️✈️✈️ Na hodinkách čas 10.43, v tom jsem zaslechl burácení motorů proudových letadel a nad námi se na obloze vykreslila nádherná francouzská trikolóra. Bombááá, málem mi vypadl mobil z ruky, ale než jsem stačil přepnout na foťák, letadla už možná přistávala daleko za Paříží. Tímto přeletem začala letecká část vojenské přehlídky. Neuvěřitelné 😮 se stalo skutkem, hluk motorů, na obloze formace letadel od proudových až po velká dopravní, a všechna poměrně nízko nad zemí. Tolik strojů, že mi z toho šla hlava kolem 🤩, naše armáda snad ani takové množství letadel nemá. Každopádně by to byl splněný sen ministryně obrany 😏. Podle pozdějších informací, na přehlídce defilovalo více než 5000 pěších mužů i žen v uniformách, 200 koní republikánské gardy, projelo více než 200 bojových vozidel a motorek, přeletělo desítky letadel a vrtulníků.

Stále jsme zůstávali na Av. Marceau, protože se v ulici zdržovalo hodně lidí a hlavně spousty vojenské techniky. Další překvapení následovalo. Vojáci tam nestáli jen tak, umožnili nám divákům, prohlédnout si a doslova ohmatat techniku z blízka 😮. Děti, mladí, staří si mohli sednout do vozidel, fotit se s vojáky a potěžkat si zbraně. Vše s úsměvem a bez handrkování, nikdo nic neřešil 🤳👌👏. Malý syn si vše vyzkoušel, vyfotil se nejen za volantem teréňáku, ale i za hledím těžkého kulometu nebo u obrovského obrněnce, na jehož střeše poskakovala skupinka dětí.

Nic netrvá věčně, ani láska k mladé slečně, po půl dvanácté se ozvala píšťalka, vojáci včetně veškeré techniky se začali šikovat, aby se pak všichni dali do pohybu. Lidé volali, Viva la France! Viva la France! Bravo, merci.., starší pánové pozpěvovali písně. Taková typická francouzská hrdost 🤗, skoro jako u nás. Kéž by. Při představě kvant techniky přímo na přehlídce a množství další v bočních ulicích, prostě neuvěřitelný zážitek ❤️.

S odjezdem vojáků se začali rozcházet i lidé. Syn se ještě stihl vyfotit s vojenským policistou a následně jsme se vydali zpět na hotel a také najít něco dobrého k snědku. Nejprve jsme dorazili k nejbližší zastávce metra, Alma - Marceau, linky M9, ale tady to bylo lidmi totálně zacpáno. Dlouhá nehybná fronta v chodbě podzemky, ani nebyly vidět turnikety 😣. Ze stejného důvodu jsme museli vynechat stanici Iéna. Nějaká restaurace by se po cestě našla, ale junior neměl chuť na italské speciality nebo neměl takový pocit hladu, aby u něj zafungovalo kouzlo jako předchozí den s obědem v blízkosti Notre-Dame.

Takto jsme postupně došli až na Trocadéro, kde si nešlo nevšimnout policistů na motorkách. Kdyby jich bylo jenom pár, ale bylo jich zde něco přes tři desítky ve třech řadách 😮. Hned jsem pochopil, proč byli schovaní všichni prodejci suvenýrů 🤐 a že je jich na tomto místě běžně spousta. Však je to místo s nejznámější vyhlídka na Eiffelovu věž. Jeden z policistů zamával na juniora, ať za ním přijde a ve vteřině mu pomohl vysednout na motorku 🤩. No, nevyfoťte se na policejní motorce, když jste vyzváni. Pro synka další bezvadný zážitek a opět potlesk za skvělý přístup k obyčejným lidem 👏👏🤝👍. Jakmile velitel zavelel, tak se všichni policisté nachystali, nahodili motorky a postupně v koloně vyrazili do ulic. To vše za potlesku lidí a provolávání slávy a díků 👋👍. Hádáš, co se stalo po odjezdu policistů, tak ano, okamžitě se na Trocadéru objevila skupina prodejců s Eiffelovkami. Mají výborný grif, rozprostřít jedním mávnutím deku snad i se zbožím 🤣. Udělali jsme jim radost a utratili 1 € za sadu malých klíčenek s Eiffelovkou.

Pak jsme již vstoupili do stanice metra Trocadéro a linkou M9 zamířili na přestupní Republique. Při zastávce Alma Marceau se do soupravy nacpalo tolik lidí, že tlačenka je proti tomu vodová polévka 😂. Co čert nechtěl, někdo při rozjezdu zatáhl za bezpečnostní ruční brzdu, čímž sebou celá souprava samozřejmě trhla. Tím došlo k většímu posunu cestujících a hoho, tak nyní by se vešla spousta dalších 😬... Stanice Republique je křižovatkou pěti linek podzemní dráhy - 3, 5, 8, 9 a 11. My zde přestupovali na linku M5 a pokračovali na náš domovský Stalingrad. Nezabloudili jsme a mladý hned prohlásil, mám hlad akorát na náš kebab. Dobře tedy, šli jsme na pozdní oběd do Akdenizu. Objednal jsem stejně jako v předešlých dnech, opět dostal něco trošku originálně jiného a opět za jinou cenu. Cena měla sestupnou tendenci, takže nám to určitě nevadilo 👍. Třetí návštěva podniku už u kuchaře vzbudila zájem o to, odkud jsme nebo kam cestujeme. Původně nás tipoval na Poláky, těsně vedle 🤔. Jakmile jsem zmínil République Tchèque, hned se chytal a jako příznivec fotbalu znal Petra Čecha. Tento oběd byl naším posledním v Akdenizu (Akdeniz je v turečtině Středomoří). Do večera byl naordinován volný program na pokoji, protože potom se vyráží na koncert a možná ohňostroj.

Večerní koncert a ohňostroj jsme živě neviděli

Koncert sice začínal až v 9 večer, ale po sedmé se začínalo s uzavírkami stanic v okolí Eiffelovy věže. Kromě se dal očekávat velký nával diváků, přece jenom se jedná o největší francouzský svátek 😉 a o vstup je vždy obrovský zájem. Proto jsme vyrazili už v 18 hodin, nejprve na Stalingrad, odtud tři zastávky linkou M5 do stanice Republique, pak přestup na linku M8 a deset stanic až na École Militaire. Metro jezdilo nadupané k prasknutí 😣. To ještě nebylo nic, protože po výstupu z podzemky jsme se ihned zařadili do dlouhé fronty čekajících na vstup na Martova pole 😮. Přibližně v polovině byli stojící lidé rozděleni na muže a ženy s dětmi. Bezpečnostní kontroly vypadaly důkladně, takže "šacovačka" a vše nebezpečné, tedy i nápoje ve skle, šlo do připravených kontejnerů. Na Martova pole se nám podařilo vstoupit v 7 hodin večer. Ohromující scenérie 😲, necelé dvě hodiny zbývaly do začátku koncertu a střední zatravněná část byla plná lidí. Další a další proudy lidí přicházely. Pařížané pojali celý koncert jako obrovský piknik 😊.

Opět se projevil obchodní duch vybraných lidí a mezi návštěvníky se začali proplétat prodejci, kteří suvenýry vyměnili za natrhaná plátna na sezení (po 10 €) a za láhve s alkoholem s pašeráckou přirážkou. Po hodině čekání 🕗 vyplněné reprodukovanou hudbou a informacemi na velkoplošných obrazovkách byl synek stále ještě v pohodě. Pravda, s množstvím lidí se dříve volné místo pod stromy stávalo obsazenějším, ale byl to náš jediný úkryt před paprsky slunce. TŘI minuty do začátku koncertu, kdy celá plocha polí vřela, padla hláška dne, tati, pojďme už na hotel, jsem unavený 😱😢. Situace jako ze špatného filmu, jenže co naplat, museli jsme se řídit nejslabším článkem a výlet byl především pro juniora. Hodně mě to zamrzelo, ale s prvními tahy smyčců jsme se zvedli k odchodu 😭.

Po východu z areálu Martových polí jsme museli jít až na stanici La Tour-Maubourg, protože École Militaire byla uzavřena. Odtud projet linkou M8 osm zastávek na Republique, pak již jako při cestě na koncert, ale obráceně, přesun na linku M5 a jízda čtyři stanice na Stalingrad. Na pokoj jsme přišli chvíli po dvaadvacáté hodině, ihned jsem pustil televize France 2, abych měl alespoň něco z určitě báječného koncertu. Zajímavý pocit sledovat v televizi něco, co jsem mohl prožít naživo 🤭. Dunění ohňostroje, který byl odpálen po zaznění [Marsejézy], francouzské hymny, bylo otevřeným oknem slyšet až na pokoj 🎆🎶.

Toto musel být zážitek, tak alespoň zprostředkovaně 🥰. Synek už spal, já nachystal část věcí do kufrů a po ohňostroji jsem šel spát, protože další den 🚄 pojedeme do Le Havru, vlastně za šploucháním oceánu.