Na přespání ve Frankfurtu nad Mohanem

Ve Zlaté Váze jsme zahájili pondělní ráno výbornou snídaní 👌. V této záležitosti se naše hotelnictví hodně zlepšilo. Nebyl nutný žádný spěch, ale ani jsme neoddalovali check-out, protože na nádražích se stále něco děje. Zvláště na hlavních, hodně vlaků a hlavně, je tam obchod. Jelikož jsme předchozí den vypili všechnu balenou vodu, tak první povinností bylo zaběhnout do místní Billy pro čisté perlivé vody, navíc Kofolu, plus něco k zakousnutí. Dnešní plánovaná cesta vycházela o dost delší, takže s tím i možná spotřeba tekutin a pochutin. Po nákupu nám nezbývalo nic jiného než sledovat hemžení a čekat u tabule odjezdů na číslo nástupiště 😕, na které nám ČD přistaví vlak do Drážďan. Snad bez jakýchkoliv změn v řazení vlaku 🤣.

Pohodička do Drážďan

Přibližně deset minut před odjezdem se na tabuli u řádku našeho EC 174 Berliner objevilo číslo nástupiště 😊. Okamžitě se zvedla malá tsunami cestujících a směřovala spolu s námi na severní část, asi šestého nástupiště. V tom fofru jsem neudržel číslo v paměti, ale šli všichni, tak i my. 🦆🦆🦆 Jak kačeny na porážku. Praha je počáteční stanicí Berlineru, takže přijel prázdný a čistý vlak. Usadili jsme se do vagónu s číslem 255, sedadla naproti sobě u okýnka, mezi námi stoleček. Byly zde funkční zásuvky 230 V, běžící Wi-Fi a díky pracující klimatizaci příjemná teplota 👍. Proti předchozímu dnu naprostá lahoda. Místa vedle nás obsadila omladina, která jela na svůj první prázdninový Erasmus. Do setkání na nástupišti se studenti prakticky neznali, ale rychle se rozpovídali, kdo, jak a co. Někdo machr přes všechno, jiný všudybyl 🤥 a některá malá dušička s obavami, co ji čeká. Celkem zajímavé na poslouchání, už jen kvůli vzpomínkám na má studentská léta, která jsou dávno v pr... 💩 trapu. Tak jako bábovka od babičky!, kterou synek celkem rychle snědl 😲. To jsem měl za to, že jsem poslouchal študáky a nevěnoval se bábovce 🤣. Cesta pěkně utíkala, za chvíli jsme minuli Ústí nad Labem, pak Děčín. Velké zpoždění vlak nenabíral, přitom právě ze zpoždění jsem měl největší strach. Asi štěstí na den, který se vymykal statistikám pro tento spoj. Po chvíli se nám začala za okny vagónu měnit krajina a ukazovala se krásná panoramata Českého, následně Saského Švýcarska.

Pak už opět města, nyní německá, a za nedlouho vjel náš vlak na Drážďanské nádraží k nástupišti 3. Náš dílčí cíl. Rozloučili jsme se studenty 👋 s přáním, ať se jim líbí v Německu a vystoupili na perón. Při plánování přestupu na další spoj jsem nám pro jistotu vyhradil čas delší než hodinu, a opravdu, nečekaně skoro hodina volného času zbývala. Využití bylo nasnadě. Průzkum samotného nádraží a vlaků, které se tu nachází 🧐. Nádraží velmi pěkné, jenomže nebylo nijak velké, sic určitě větší než kdejaké české, prošli jsme celou halu i s okolím za dvacet minut. Nám, tím myslím synátora, se od budovy moc dál chodit nechtělo, protože nás čekala další cesta. Nezbývalo než se vrátit na nástupiště a čekat. Jenže v tom se před námi objevil mladík mluvící česky a žádal nějakou finanční pomoc na lístek do Prahy. Možná potřeboval, možná ne 🤔, ale dostal 5 € a my si šli sednout na volnou lavičku. Syn si maloval na papír své oblíbené téma, vlaky, a tu se objevil další mladík. Tentokráte však nemluvil česky. Zjevně se potřeboval nutně vypovídat. Vypadlo z něj, že se hlásil do armády, ale neměl dostatečnou sílu, ani výdrž a teď jel zklamaný domů 😥. Být to kamarád, tak bych kontroval, to chce méně coly a hamburgerů, ale byl neznámý, tak jsem si jej jen mlčky vyslechl. Pak si na kufrech všiml nálepky "GTT 2023" a už se zajímal o naši cestu. Nakonec ještě pochválil synkův obrázek vlaku pro vykreslení detailů, podělil se o nenačatou petku Coca-Coly z automatu 😌 a odešel.

Za okamžik se začala všechna místa k sezení a celé nástupiště plnit lidmi. Důvodem bylo zveřejnění čísla nástupiště vlaku ICE 1556. Tímto došlo na poslední cestující turistku, s kterou jsem v Drážďanech mluvil, starší paní z Thajska. To jen proto, že jsem ji pustil sednout na lavičku, co vůbec nečekala. Asi jsou v Německu jiné zvyky??! 😧 Hned ji zajímala naše cesta. Byla nadšená, protože sama ráda cestovala. Nyní po Německu a jejím cílem byla Fulda, takže stejný vlak. V podstatě ona a jí podobné cestovatelky jsou inspirací našeho cestování 😇. Potkáte je i na našich nádražích - drobné vše fotící paní, slečny z Asie s kufříky na kolečkách. Ano, hned si se mnou udělala selfie a umístila na svůj Facebook. Co tam bylo napsáno, nevím, protože toto písmo jsou omalovánky, sice pěkné, ale pro nás nečitelné. Rozhodně se jednalo o nejkomunikativnější nádraží na naší cestě, ever.

První rychlovlak

Pár minutek před odjezdem dorazil k nástupišti vlak, na bocích znaky ICE a to u mladého vzbudilo nadšení - rychlovlak!, to musí být náš spoj, i kdyby nebyl. Jasně, jenže infotainment vlaku ukazoval ICE 77777 🤨. Takže troška chaosu v německé preciznosti? My šli jako v Praze opět s davem. Vagón 24 existoval a také sedadla 31 a 32, oddíl pro rodiny, byli jsme správně. Po chvilce se vlak pomaličku rozjel směr následující stanice Dresden Neustadt, což bylo jen kousek. V aplikaci DB Navigator jsem vyzkoušel online check-in a vše v pořádku 👍 zafungovalo. Dobrá funkce, kterou by si mohly České dráhy do své aplikace také doplnit. Vlak krásný, čistý, oddíly pro uložení zavazadel a hlavně pohodlný = dost místa pro nohy. Jen taková drobnost, znáte tu hlášku z Cimrmanů, Teplé pivo je horší než studená Němka? Tak zde byla zjevná inspirace 🥶. Nejde tak ani o pivo, jako o studenou Němku, protože vagón byl doslova podchlazen. Vzpomínal jsem na včerejší Saharu Slováckého Expresu, tady to byla úplná Antarktida, a kdybych měl svetr, oblékl jsem jej. ICE neznamená v tomto případě led, podobnost tak byla čistě náhodná 🤣.

A máme první větší, ještě k tomu německý, problém 😱. Podle nalepených reklam měla fungovat Wi-Fi on ICE, ale nešla. Člověku by se nechtělo věřit, ale nepřidělovaly se adresy v síti. Německá preciznost, zase??? 😲, nefungovala. Naše datové balíčky naštěstí ano. Původně jsem byl trošku rozmrzelý nad neexistencí zásuvek 230 V, ale jen jsem se špatně podíval. To by se totiž musel člověk ohnout 🤣.

160 km/h, 200 km/h, 170 km/h... zatím nic moc. Je pravdou, vlak zastavoval v každé horní dolní, pak se tedy nemohl rozjet na rychlost vyšší než 228 km/h. Vyšší jsme si ani nevšimli. Čeho jsme si všimli určitě, zrovna jsme jeli tunelem! 228 km/h v tunelu? 😲 Jako čtenáři různých železničních magazínů víme o tunelu v Ejpovicích. Zatraceně, neoslavoval se u nás při možnosti jízdy 160 km/h 🤫 (kde je tak maximálně v dlouhodobém výhledu dvoustovka) pomalu jako provedená jaderná fůze??! No nic. V německé soupravě stejně nepociťujete, že jedete rychle nebo pomalu. Synek toho také využil a hned si pěkně hodil šlofíka 😴, čímž přišel o výhled z okna na krajinu a zajímavosti na cestě. Možná bych se také prospal, ale hotel se mne několikrát doptával 😒 přes Booking aplikaci, zda vůbec a případně v kolik hodin dojedeme. Poprvé, podruhé... a nám rostlo zpoždění příjezdu do Frankfurtu. Nakonec vlak stáhl opoždění příjezdu na přijatelných deset minut. Suma sumárum, z Prahy do Frankfurtu jsme se dostali za necelých osm a půl hodiny. Velmi dobrý čas, hlavně díky vlaku pohodlné 👌👍.
Snad jen poznámka, že až jízdou jsem pochopil 🧠 nesmyslnost svého požadavku na přesný výběr místa sezení ve vlaku. V Lipsku ani ve Frankfurtu totiž není průjezdné nádraží, ale hlavová stanice, takže se vždy otočil směr jízdy vlaku a tak jako tak, část cesty bych stejně po směru jízdy nebyl.

My však potřebovali pospíchat na hotel, a jako z udělání bylo hlavní Frankfurtské nádraží hodně přeplněno cestujícími 😬, a zrovna v tomto městě jsme to měli na hotel nejdále 🤨. Přetlak lidí, zvláště v místě informační kanceláře, způsobila porucha lokomotivy a zrušení jednoho spoje. Lehký pohled na tabuli a smolaři měli odjet TGV 9550 směr Paris Est. To jsem si jen v duchu pomyslel, zatáčka, to je průs...., snad se nám zítra nic takového nestane. 😳

🥱 Ospalý Frankfurt

Frankfurt nad Mohanem (německy Frankfurt am Main) je město na řece Mohanu, nacházející se v jižní části německé spolkové země Hesensko, jehož je největším městem a zároveň pátým největším městem Německa. Žije zde přibližně 765 tisíc obyvatel (2022). Je multikulturním městem, ve kterém se nachází obyvatelé ze 180 národů, podíl cizinců je 45,3 % veškerého obyvatelstva.
Frankfurt je také přezdíván "Bankfurt", protože je finančním srdcem Evropy, v jeho centru sídlí bankovní instituce světového významu. Tato městská čtvrť se nachází na jednom břehu řeky Mohanu a je podle něj označována "Mainhattan". Frankfurt nad Mohanem je důležitým veletržním městem a pro Evropu významným dopravním a internetovým uzlem.

Jestli nám na Prahu zbývalo málo času, tak na Frankfurt ještě méně 🤨. Zde šlo především o nocleh a následující den klidný odjezd do Paříže. Na Hotel Attaché an der Messe byla z nádraží štreka. U nádraží byla navíc hustá doprava, ale čím více jsme se blížili k hotelu, tím se zdálo být okolí klidnější až prázdnější. Jakmile není veletrh, tak je asi Frankfurt ospalým místem 🥱, minimálně poblíž veletržního areálu. Z venku vypadal docela hotel hezky. Uvnitř budovy nás čekala navoněná recepce, hrála typicky arabská hudba a na stole syčela aromalampa. Recepční nás chtěl okamžitě ubytovat, to vypadalo dobře, jenže jsem způsobil menší faux pas 😳 na své straně. Při objednávání jsem přehlédl nezapočtenou cenu snídaně, takže rezervace byla bez. Hm, neměl jsem objednávat pozdě v noci a mentálně již ve spánkovém režimu ☹️... Teoreticky by přehlédnutí snídaně nemuselo vadit, však se platí na místě, ale překvapením byla cena. 30 € 😵 a upřené oči synka, tato, já nechci ráno bez snídaně. Tak ano, sice cena za jednu noc byla hnedle skoro dvounásobná, ale co už. Zaplatit, chytnout kufry a jít na pokoj. Pokojík vypadal pěkně až na dráty místo zásuvky 😬 trčící ze zdi přímo u postele. Nejeden elektrikář by se zděsil, zde při revizi zřejmě pohoda. Pak synek z koupelny zahlásil, studená voda teče otočením na teplou a teplá na studenou 🙄. Tu jsem si vzpomenul na recepčního a prohlásil, inu, turecké hospodářství 🤪🤣 a popohnal mladého, nehledej Wi-Fi a pojďme se někam ven navečeřet, než bude moc pozdě.

Myšlenka, zajdeme do obchodního centra do nějaké restauračky padla velmi rychle. U dveří obchoďáku jsme se objevili chvíli před 20. hodinou, kdy byla zavírací doba, a tak všichni uklízeli a již nic k snědku nenabízeli 😔. Na Europa-Alle poblíž OCčka by se něco našlo, dokonce i vtěsnat by se šlo, jenže to byly speciálky a mladý se šklebil 🤢, jen slyšel slovo tzatziki nebo čínské nudle. Jó, tady sýrový schnitzel nenajde 🤣. Stačil by nám kebab nebo pizzerie. Frankfurt je jinak živé město alespoň stavebně podle všude trčících jeřábů a věřím, že přes den jsou ulice v této části plné. Teď to však nevypadalo. Chvilku jsme bloudili zastrčenými uličkami, jenže tady to zase vypadalo jako na nějakém "low-level" sídlišti 😣 bez služeb. Zbýval návrat zpět někam více na světlo a širší ulice. Nakonec jsme objevili otevřenou pizzerii až na Mainzer Landstraße nedaleko nádraží. Pizza Tomate 👍 - paráda. Sice podezřele prázdno, ale to byla nyní spíše výhoda. Pizzu rychle připravili, chutnala nám a my si naplnili břicha 🍕🥤, vše pouze za pouhých 14 €. Za šera jsme šli posilněni zpátky na hotel. Sprcha, zhasnout a spát... zítra je také den k tomu důležitý 🚄.