Cesta do Mylhúz a opět jedeme TGV

Budík jsme měli sice nastavený na pondělní půl šestou, ale dříve nás vzbudila pěkně napruzená komářice 😬, která hodlala sát lidskou krev. Mladší pro ni byla zjevně lákavější, synek byl řádně pobodán 😆. Na snídani jsme scházeli hned v šest hodin, na recepci nikdo nebyl a klučina v restauraci teprve všechno chystal. U snídaně jsem si mohl vyzkoušet elektronický check-out. Proč ne, když je tady ta možnost a recepce zela prázdnotou. Junior se s jídlem samozřejmě loudal, protože mu nedělá dobře brzké vstávání, zvláště o prázdninách. Musel pohnout, jiná možnost nebyla, jel nám vlak ⏳. Z hotelu jsme vycházeli před třičtvrtě na sedm a po deseti minutách jsme vstupovali do poloprázdné nádražní budovy. Kontrolu jízdenek prováděli zaměstnanci drah na nástupišti u vlaku. Pěkně z ruky do ruky, žádné turnikety tady nebyly. Vlak směrem na Paříž, TER NOMAD 3104, vyrazil na minutu přesně 👍. Aplikace SNCF connect mi avizovala pár minut po startu opožděný příjezd do cíle. Z tohoto pohledu frantíci velmi rádi "straší" nebo jsou pesimisté, větší než já realista 😆. Celou cestu jsme zpoždění neměli i aplikace se uklidnila. Jen před Paříží přišla další zpráva o pětiminutovém zpoždění, ale opět planá, protože na nádraží Paris St. Lazare jsme zastavili po necelých třech hodinách jízdy přesně podle jízdního řádu! Neuvěřitelné... 👌, kdyby se tak taková věc chtěla stávat u nás.

Na přejezd ze Saint Lazare na Gare de Lyon nám zbyla luxusní hodina času. Samozřejmě jsme ji nechtěli promarnit ⏳. Hned jsme vyrazili do spodních pater budovy, kde se nachází stejnojmenná stanice několika linek metra a nás konkrétně zajímala již "prověřená" M14. Stačilo nastoupit do soupravy směr Olympiades a pokračovat čtyři stanice až na Gare de Lyon. V soupravě vedle nás stál Pařížan, který si všiml našich kufrů. Hned navázal kontakt a s nadšením se vyptával na podrobnosti naší cesty. V rychlosti jsem vypověděl, kde jsme byli, kam směřujeme nyní. Překvapilo ho místo odjezdu vlaku do Mylhúz, předpokládal Gare de l'Est a pak, République Tchèque?. Tak jsme se dozvěděli i něco o něm, byl fanouškem tenisu 🎾 a Markéty Vondroušové. Víc jsme nestihli, protože jsme dorazili do stanice Gare de Lyon, tato jízda zabrala sotva sedmnáct minut. Zbývalo nám hodně času a přiznávám, že s takto velkou časovou rezervou jsem opravdu nepočítal 😎. Má původní představa o fungování francouzských drah se spíše blížila těm našim a ono je možná všechno trošičku jinak 😉.

Hodinku jsme využili pro lelkování na nádraží s jeho blízkým okolím. To jsme začali "prozkoumávat" východem boční stranou rovnou na staveniště, ne lahodnému turistickému oku a nosu. Obešli jsme budovu zvenku, prohlédli si její věž s hodinami, ulici a mumraj. Zbývající čas byl o hypnóze odjezdové tabule. Dvacet minut před plánovaným odjezdem se na ní u TGV inOui 6705 objevila informace o nástupišti, číslo 5. Vzali jsme kufry do rukou, díky QR kódům se rychle protáhli skrz turnikety, a před nástupem do spodního patra vozu 7 jsme stihli pár selfie 🤳 fotek na peróně. Toto TGV bylo staršího typu (Réseau Duplex 604) než souprava, kterou jsme cestovali z Frankfurtu do Paříže. Na druhou stranu se souprava 604 podobala staré dobré oranžové krasavici, která byla v Praze, to udělalo synkovi ohromnou radost. Opět vše v čistotě, vyhrazený oddíl pro rodiny s dětmi, také na pohodu 👍, tedy kromě drobnosti, kterou byla sedadla proti směru jízdy 😲. Věc, která nešla ovlivnit, takže musela jednou nastat.

Skvělé služby v TGV

Přesně v 11.18, vyrazila souprava TGV na svou jízdu 👍. Synek zvolil svou oblíbenou zábavu, mobil, začal si na něm hrát hry. Sám s cestováním proti směru jízdy problém nemám, junior však ano. Tak mne jeho koukání do telefonu trošku překvapilo, ale proti gustu. U sebe jsem hlavně pociťoval hlad, na palubě vlaku existuje jídelní část Le Bar s možností objednání jídla a před námi poměrně dlouhá cesta. Jasná volba 👍. Na mobilu jsem se připojil na palubní portál, hned mohlo se vybírat. Junior se dožadoval hamburgeru s hranolky 🍔🍟🥤, já byl skromnější. Objednávka nakonec vypadala takto: 1x celé menu plus 1x hamburger s limonádou. Zbývalo vybrat čas vyzvednutí. Čas "do 11.40" již nešlo použít, ale bylo volné okno "11.40 až 11.55", tak jsem objednal na tento čas, ihned zaplatil, zbývalo jen počkat do 11.40. Pak si cestující může svou objednávku vyzvednout v jídelním voze.

Pro naše objednané fastfůdové dobroty jsem vyrazil chvilku před zvoleným časem vyzvednutí. Le Bar byl na horní palubě čtvrtého vagónu. Prodavači za barem jsem nahlásil jméno, jestli dohledá objednávku. Zafungovalo to, dohledal mou objednávku, následovala pochvala 👍. Málokdo si totiž volí objednání přes portál, většina cestujících volí nákup přímo u baru. Zeptal se mne, zda požaduji kelímky a předal mi tašku s ohřátým jídlem 👍. Samozřejmě jsem se rozhlédl po voze, který jsme si ve starší verzi mohli prohlédnout v Praze na dnech k popularizaci VRT. Několik cestujících si u bočních pultíků dávalo oběd. Vůbec by to nemusel být špatný nápad, ládovat se jídlem, z okna vlaku sledovat okolní krajinu, ale to bych sebou musel mít druhou část výpravy. Když jsem se vrátil k našim sedadlům, abych naservíroval oběd, tak vidím zavírající se oči a rozhodně žádnou chuť k jídlu 😮. Spíše obráceně 🤢. To bylo to koukání do mobilu a jízda v protisměru. Nakonec jsem snědl oba hamburgery sám 👌, mladej si dal jen brambůrky a colu. Opravdu skvělý základ stravy, pak neměl být rozmrzelý.

Kam jsem se to ještě nepodíval? Toalety! 😉 Půl hodiny před příjezdem do cílové stanice jsem si šel odskočit, vlak již byl na cestě přes dvě a půl hodiny. "Hajzlíky" v českých vlacích rád nenavštěvuji, všichni víme nebo alespoň tušíme proč. Zvlášť výživná byla návštěva záchodu v pendolinu směřujícím do Košic. Pravda, vlak byl nějakou dobu na cestě a kopec "dobrot" 💩 v míse tomu odpovídal. Málem jsem tam tehdy přidal obsah žaludku 🤮, synkovi raději doporučil návštěvu jakýchkoliv toalet, ale až po výstupu v Liptovském Mikuláši. Nedokážu si představit jejich obsah v Košicích a že mám docela bohatou představivost.

Ale zpět k toaletám v postarším francouzském TGV. Mimochodem po celou dobu jízdy ve voze chodila paní, která se starala o čistotu na palubě. Otevřel jsem dveře a ... ujelo mi 😮😲, do prdele, co to je? Jsem snad v parfumerii v Praze na Pařížské?. Naprosto exkluzivní, čistá, navoněná, zdůrazňuji čistá toaleta! 👌 Tak to byla paráda a nebyla to toaleta, kam by nikdo nechodil, ba naopak. Jiný kraj, jiný mrav... 🥇

Podle jízdního řádu byl příjezd do Mylhúz plánován v čase 14.12 a hopla, vlak zastavoval o necelých deset minut dříve!!! 😮 Kdybychom letěli letadlem, asi bych konstatoval, zřejmě muselo letět po větru. Teď se mohu jen klanět. Prozatímní zkušenost se SNCF je opravdu na jedničku ❤️.

Na prvním průzkumu města Mylhúzy

Mylhúzy jsou město na východě Francie, ležící nedaleko hranic s Německem a Švýcarskem v regionu Grand Est. Žije zde 111 000 obyvatel. Z důvodu svého umístění bylo střídavě součástí Francie, Švýcarské konfederace a Německa. Naposledy bylo připojeno zpět k Francii po První světové válce 17. listopadu 1918. Mimo obsazení města německým vojskem v Druhé světové válce.
Název města je odvozen z německého slova mlýny (Mühlhausen), protože prvními objekty na území města byly mlýny na řekách Ill a Doller. Mlýnské kolo je i symbolem města.
Asi nejznámější jsou, ale pro existenci muzea vlaků Cité du Train a Musée National de l'Automobile, které je velkým muzeem automobilismu.

Na nástupišti nádraží Mulhouse Ville jsme moc dlouho neotáleli. Nadchodem jsme přešli přímo do budovy, pak ven do ulice 🌤. Před samotným nádražím se sbíhají tramvajové linky, bohužel jsem neměl nastudováno, takže jsme přeběhli koleje a pokračovali přes most pont Wilson a podél Avenue Auguste Wicky k Bâtiment annulaire. Bâtiment annulaire je zajímavou historickou budovou vyplňující kruhový objezd, skrze, jejíž vnitroblok jsme ne zrovna potichu (díky kolečkům kufrů) prošli až ke křižovatce s Rue de la Sinne. Právě v této ulici se nachází hotel Residhotel Mulhouse Centre, kde bylo na dvě noci rezervováno ubytování. Od perónu, časově přibližně 15 minut klidné chůze. Hotel nebyl nijak výrazný, ale podle vývěsní štítu proti ostatní zástavbě rozlišitelný. Vstoupili jsme a rovnou k recepci, ozvalo se, [bonžu], ne nemohl jsem si nevšimnout, trošku jiné francouzštiny 😏. Check-in celkem pohoda až na problém se snídaní. Opět?! 🤨 Tentokráte však drobná vyjebávka 😫, sice Booking deklaroval snídani, ale hotel změnil na nutný doplatek, důvodem bylo stáří synka 😕. Hádat se mi nechtělo, aspoň jsme se mohli ubytovat ihned, přestože oficiálně uváděný čas byl až v 16 hodin. Vzhled interiéru pokoje byl trošku staršího rázu a tomu odpovídal i stav vybavení, ale mohli bychom si vařit, kdybychom chtěli - my opravdu nechtěli. Bagáž jsme nechali na pokoji a raději jsme se vydali na průzkum 🔎 samotných Mylhúz, které byly pro nás velkou neznámou 🤔.

Nezdálo se, ale hotel byl docela blízko samotného centra města. Ze dveří hotelu stačilo pokračovat po Rue de la Sinne, pak odbočit vlevo na Rue du Sauvage a ihned se objevuje plno obchodů se vším možným, ale žádné suvenýry. Tak jsme odbočili opět vlevo na Rue Merciere, protože tam je náměstí, Place de la Réunion. Chytl jsem za kliku chrámu (protestantský) Saint-Étienne, ale bylo zavřeno. Škoda, asi to nefunguje jako u nás, kde se na náměstích dostaneme do kostelů v denní dobu vždy. Náměstí velmi pěkné, jde poznat historické město s německými vlivy. Z náměstí jsme se prosmýkli uličkou Rue des Bouchers na Rue des Tanneurs a pokračovali až na Place de la Concorde. Stále žádné suvenýry 😨, ale příjemná procházka uličkami se starými domy. Suvenýry by to chtělo, tak jsem si podle google map našel trasu k turistickému centru poblíž Tour de l'Europe.

Tour de l'Europe je převážně obytný železobetonový mrakodrap, který se nachází v centru města Mylhúzy. Jeho trojúhelníkový tvar symbolizuje Mylhúzy jako křižovatku tří evropských zemí: Německa, Francie a Švýcarska. Na vrcholu věže je panoramatická terasa, ale z důvodu sebevražd je již několik let veřejnosti nepřístupná. Otočná panoramatická restaurace je nyní také uzavřena, ale delší dobu nefungoval ani otočný mechanismus.
Je to nejvyšší budova v Mylhúzách a Alsasku. Architektem je François Spoerry. Stavba byla zahájena v dubnu 1969 a byla dokončena na konci roku 1972.

Věž Tour je dobře viditelným orientačním bodem Mylhúz, na náměstí jsme se otočili a vykračovali zpět ulicí Rue des Tanneurs, následně Rue des Bons Enfants a Rue de Maréchaux zpět na Rue du Sauvage směr mrakodrap. Musel jsem si vyfotit holou stěnu domu v ulici Maréchaux, člověk by si mohl myslet, že je to opravdové. Přímo u Tour de l'Europe se právě otevírala nová pobočka prodejní sítě Primark, tak jsme mohli vidět situaci ne nepodobnou jako u nás. Takové bláznoství kvůli pár hadříkům, skoro jako by přijela filmová hvězda 🤪. Prošli jsme davem čekajících na vstup do prodejny, okolo hlavy mi proletělo pár reklamních balónků a opravdu, kousek odtud na Avenue de Colmar bylo turistické centrum. Zde naštěstí nějaké suvenýry k zakoupení měli 😋. Dostali jsme turistickou mapu oblasti a především vyčerpávající informace 👍 o možnostech slev z místního travel passu. Vzhledem ke krátkosti pobytu se pro nás bohužel nehodil. Za to se paní z infocentra zajímala o důvod návštěvy i jak jsme se do Mylhúz dopravili. Povyprávěl jsem jí vše svou "skvělou" jednoduchou fran...angličtinou, hlavně jsme si koupili nějaké drobnosti na památku.

Venku bylo velmi pěkně, tak jsme se podle papírové mapy zašli podívat až ke kostelu Saint-Étienne. Stačilo se vrátit na náměstí de la Réunion, potom ulicemi Rue Henriette, Rue des Fleurs a Rue de la Sinne jsme se dostali ke kostelu Saint-Étienne. Stejný název jako chrám na náměstí de la Réunion, jen jiná církev 😉. Zde však bylo otevřeno a mohli jsme nahlédnout do vnitřních prostor. Pěkný kostel, kam se vyplatí podívat, posedět a chvilku rozjímat. Přiblížil se čas večeře, tak nám nezbývalo, respektive mně než najít nějakou "vývařovnu" 🍔🍟🥤. Při zkoumání Mylhúz jsem si všiml fastfoodu právě u Tour na Pl. de l'Europe.

Pro cestu tam jsme zvolili trošku jiné uličky. Z náměstí de la Réunion jsme se dali ulicí Rue du Marché a Rue du Werkhof s exkluzivní letní výzdobou nad hlavami. Přímo u Tour jsme narazili na KFC 🍗 neboli, jak se říká v televizní reklamě, proklatě dobré kuře. Hurá, prubneme to, šli jsme dovnitř. Všechny fastfoody jsou na jedno brdo, takže nás přivítal samoobslužný kiosek 😋. Naťukání vybraných jídel bylo jednoduché, zbývalo zaplatit a v tom se mi za zády ozvalo 😯, Non, non.... Zmohl jsem se na Parlez-vous anglais? Od místní obsluhy jsme se dozvěděli o problému v kuchyni a nutnosti uzavřít celou pobočku 😞. Tomu se tedy říká "štěstíčko", mohli jsme vyrazit jinam. Kam, než do McDonald's na rue du Sauvage 😍. V automatu na blízké zastávce Porte Jeune se nám podařilo koupit lístky na místní MHD 👍. Na zítřejší návštěvu muzea Cité du Train se budou hodit, sice se nachází u železniční trati, jak jinak, ale na kraji Mylhúz. Poslední zastavením, po nákupu Happy mealu v Mekáči, se stal Carrefour 🛒, který byl jenom kousek od našeho hotelu. Tam byly dobroty pro mě 🧀🥖🥐👌. Závěr dne probíhal ala televizní pojídání, protože po dlouhém cestování bylo potřeba odpočívat 😴 a zítra je v plánu mladým očekávaná prohlídka muzea Cité du Train.