Vyzkoušejme Schwebebahn ve Wuppertalu

Dnešek pro nás bude především cestovním, musíme proto vstávat 🕢 trošku dříve. Snídáme chvilku po osmé hodině. Po snídani balím do kufrů poslední věci, abychom se před devátou objevili u vstupních turniketů Rotterdam Centraal. Tak, nyní zjistíme 😝, jak je to doopravdy se vstupem. Jsme dva a máme lístek s jedním kódem. Můžeme risknout dvojí načtení stejného kódu nebo se na prasáka protlačit. Času máme sice dost, ale riskovat nechci 😉, protože si raději ani nepředstavuju, jak bych se domlouval.

Synek s kufrem stojí natlačený na turniket, já s druhým kufrem za ním. Tři, dva, jedna 🎉 ... přikládám kód jízdenky na čtečku, turniket se před námi otevírá a já synka tlačím, tlačím, až jsme oba uvnitř. Hurá! Skvělé, až na pískání, které se z tohoto zařízení neslo na celou halu a přitáhlo na nás pozornost 🤣. Nevadí, nikdo nás naštěstí nechytá. Možná proto, že nejsme první, kdo to kdy zkusil.

Cesta do Wuppertalu

Náš první dnešní spoj mířící do Utrechtu odjíždí za deset minut deset hodin z 15. nástupiště. Máme tedy skoro 40 minut na prohlídku nádraží a jeho nástupišť. Vlastně bychom mohli stihnout dřívější spoj, v 9.20, kdybychom na něj měli lístek. Nemáme 🫤. Mladej očima rychle zblejsknul nástupiště, sedá na první lavičku, vytahuje mobil a začíná na něm hrát hry 😮. To je jako co?, ptám se. Mi se nechce, odfrkne. Mně to však nedá, procházím se nádražím sám a sleduju vlaky. Budova je od pohledu nová, vše funguje a všude je čisto. Co mne zaujalo nejvíce? Tvar hnacích jednotek (NS Intercity Materieel). Právě jedna taková zvláštní přijíždí i k 15. nástupišti a bude asi naše.

Jedeme, přesedáme, jedeme...

Opravdu souprava, nyní s označením IC 2835, dvou spřáhlých vlaků 😎 zůstala stát u našeho nástupiště číslo 15. Nasedáme dovnitř, místenky nejsou potřeba a v 9.50, na minutu přesně 👍 odjíždíme. Vlak si sviští typicky nizozemsky nudně placatou krajinou 🛤️ sem tam protnutou vodním kanálem. Musím konstatovat, sice se nejedná o žádnou moderní soupravu, ale uvnitř je čisto a není vidět žádné poškození nebo ošoupání provozem 👌. Tato jízda je přibližně na 40 minutek.

Na nádraží Utrecht Centraal přijíždíme přesně 👍 podle jízdního řádu (ZugFinder ukazuje podobná čísla). V Utrechtu máme čas na přestup více než půl hodiny, který trávíme sledováním místního hemžení. Náš druhý vlak 🚄 doráží také včas. Na 19. nástupišti nastupujeme do ICE s číslem 123 (zajímavé číslo, náhoda, ale opravdu 🤣), který nás má přesunout do Oberhausenu v Německu. Podle vzhledu se jedná o ICE 3. generace Velaro. V 11.04 vyrážíme z nádraží, prozatím samá pohoda, jen se vlak nechce rozjet rychleji. Maximální rychlost je pouze 130 km/h. Slabota. Do ICE samozřejmě jen s místenkou a ta naše je ve vagónu s oddílem pro rodinu, u něhož špatně 🫤 fungují přechodové dveře mezi vozy. "Humorné", když se například s malým dítětem dobýváš na toaletu, která je na p;potvoru v sousedním oddíle. Každý mává, hledá tlačítko, pak se otáčí a s nepořízenou odchází. U nás sedící mladíci se po neúspěchu chtěli otočit a jít na opačnou stranu, ale poradil jsem jim fígl s použitím síly. To bylo smíchu 😝. Samotné je totiž taková kravina vůbec nenapadla. Aspoň se všichni na chvíli odtrhli od mobilů 😊. Přiznávám, použití síly nebyl můj původní nápad, ale všiml jsem si někoho jiného, komu se to povedlo. Tato jízda trvá hodinu dvacet a na Oberhausen Hbf přijíždíme s minutovým zpožděním. To je docela slušné, protože Němci bývají opoždění a ZugFinder si myslí to samé. S chlapci se loučíme typicky německým, "Tschüss!" 🤪.

Oberhausen Hbf je překvapením. První, změna teploty 😮, protože tady je proti Rotterdamu nebo Utrechtu neuvěřitelné teplo. Druhé je vzhled 😒 nástupišť a celkově nádraží. Objevujeme se na nádraží obdobně ušmudlaném, jako jsou nerekonstruovaná u nás. Stejně jako u předchozího přestupu i zde máme přibližnou půlhodinu volného času. Samozřejmostí, už kvůli půl jedné na hodinkách, bude hledání něčeho teplého k snědku 🍗🍟🥓🥤. McDonald's nikde nevidím, ale v podchodu je krámek DB service a možnost rychlého teplého jídla. Za chvilku si synek pochutnává na pořádném německém wurstu v rohlíku 👍, mi stačí dva sezamové ringy. Mimochodem výborné! Zbývající čas trávíme na nástupišti. Po pravdě se už necítím kdovíjak bezpečně, na rozdíl od Nizozemí, o čistotě se tu psát ani nedá. Další vlak nás zaveze přímo do Wuppertalu 🏁.

Lokální RE 49 - 30394 přijíždí k 12. nástupišti Oberhausenského nádraží s pětiminutovým zpožděním. Nastupujeme a sedáme na první volná místa. Tady opět žádné místenky nepotřebujeme. Čeká nás poměrně klidná jízda s devíti zastávkami. Vagóny jsou moderní a čisté, proti ICE mnohem barevnější, veselejší. Zpoždění jsme si během jízdy nejen udrželi 🤪, ale navíc jsme k němu před závěrem přidali pár minut. Vítá nás Wuppertal Hbf 👋. Nádraží může vzhledem konkurovat Oberhausenu, prostě ještě ušmudlanější a ten pohled z nástupišť na okolní budovy 🫤. Nic moc, tady zub času hlodal až moc.

Proč jsem vybral cestování s tolika přestupy 🤔? Je to jednoduché, ve skutečnosti bylo nejrychlejší a mohli jsme si vyzkoušet cestování regionálními spoji. Existoval vlak, který jel přes Amsterdam, ale do Wuppertalu bychom dorazili o více než hodinu později 👎. Což si vzhledem k jednodenní návštěvě "nemůžeme" dovolit.

Wuppertal

Wuppertal je město v Německu v Severním Porýní-Vestfálsku. Leží na řece Wupper na jihu Porúří. Žije zde přibližně 359 tisíc obyvatel. Město bylo založeno až v roce 1929 spojením obcí Barmen, Elberfeld, Vohwinkel, Ronsdorf, Cronenberg, Langerfeld a Beyenburg. Zpočátku se jmenovalo Barmen-Elberfeld, ale v roce 1930 bylo přejmenováno na Wuppertal, což je složenina z Wupper (název řeky protékající městem) a Tal (německy údolí).
V městě působí mnoho továren různých průmyslových odvětví - textilní, metalurgický, chemický, zdravotnický, elektronický, gumárenský, automobilový a průmysl na výrobu tiskařských strojů. Jeden z nejznámějších léků – Aspirin, byl objeven ve Wuppertalu. Během druhé světové války bylo zničeno téměř 40 % města, tak jako v jiných průmyslových centrech Třetí říše.

Kromě kulturního šoku ze vzhledu nástupišť, náš čeká i šok teplotní 🌡️🌞🥵. Ve Wuppertalu je neskutečné vedro, kterému jsme pobytem v Paříži příjemně unikli a v Rotterdamu na něj s nostalgií vzpomínali. Teď nám vadí, prostě věčná nespokojenost 🤣. Možná kvůli několika vrstvám oblečení, které na sobě máme ještě z Roterdamu.

Na rozdíl od nástupišť je vnitřní hala 👍 nádraží velmi moderní, uklizená a pěkná. Nezdržujeme se dlouho a vycházíme ven na platz z betonu a dlažby (Neuer Bahnhofvorplatz), kde si připadáme doslova jako kus hovězího na grilu. Ovšem, co to vidím 🤩. Ukazuji rukou juniorovi, ať zaměří pohled před sebe a teď trošku výše. Nadšení 😍🤩🫡!!! Před sebou vidíme konstrukci se zavěšenou kolejí končící v budově. To ještě nic není. Během chvilky fičí vespod zavěšená světle modrá kloubová souprava dvou vozů Schwebebahnu. Kvůli tomu jsme sem přijeli! 🫶🤳

Zpocení a s bagáží v rukách se musíme 🤔 před čímkoliv jiným ubytovat na hotelu. Navigace ukazuje poměrně krátkou cestu po Schloßbleiche, ...hele, právě nám nad hlavou projela souprava Schwebebahn 😍, vykřikuje synek..., a pak odbočit doprava na ulici Wall, následuje odbočení doleva na Mäuerchen a už půjde vidět rohový dům hotelu Arcade. Syn ještě netušil, že Schloßbleiche vede okolo řeky, nad kterou jsou zavěšeny "koleje" Schwebebahnu. To je teprve pokoukáníčko 😁. Na recepci hotelu rychle vyplňuji ubytovací kartu a jdeme se na pokoj převléct spíše vysvléct nepotřebné oblečení. Máme velké štěstí 🍀, náš pokoj je podkrovní s výhledem směrem na náměstí s prolukou mezi domy, kudy, případně uvidíme provoz dráhy 👍🍀.

Naše jízda Schwebebahn

Visutá dráha (Schwebebahn) je dopravní systém v německém Wuppertalu. Celý (úřední) název zní Einschienige Hängebahn System Eugen Langen („jednokolejnicová visutá dráha systému Eugen Langen“). Dráha byla vybudována roku 1900 podle plánů inženýra Eugena Langena, roku 1901 získala úřední povolení a je v provozu dodnes.
Dráha je nesena nosnými pilíři ve tvaru obráceného V, které mají odstup až 33 metrů (pro mnohé obyvatele města je tato konstrukce neodmyslitelná od vzhledu Wuppertalu). Při stavbě těchto pilířů, nosných kolejnic a konstrukce stanic bylo spotřebováno kolem 19 200 tun oceli
Provoz probíhá na trati dlouhé 10 km ve výšce kolem 12 metrů nad hladinou říčky Wupper, kterou sleduje, a dále ještě 3,3 km ve výšce kolem 8 metrů nad ulicemi města. Jízda jedním směrem se zastávkami ve 20 stanicích trvá půlhodinu.

Program dnešní dne je jasný 🫠, budeme jezdit visutou dráhou nad říčkou Wupper 👍. Z hotelu jdeme zpět ke vstupu do Schwebebahn ⩸ Hauptbahnhof. Jak se tady dovídáme, tak visutá železnice vjíždí velkou bránou do domu Köbo. Jediný dům ve Wuppertalu, který je postavený nad říčkou Wupper. Kdysi zde stávala kovová konstrukce stanice, ale byla nevzhledná, tak ji nahradili touto stavbou a pojmenování dostala podle hlavního nájemce - výrobce dopravníkové techniky Köhler & Bovenkamp.

Trošku se uvnitř rozkoukávám, hlavně 🤔, jak funguje nákup lístků. Nejlépe mi vychází 24-StundenTicket + jedna osoba navíc (8,30 € + 4,20 €) 👍. Kdyby měl junior pod šest let, jezdil by zadarmo, ale to bychom při jeho výšce neuhráli 🤣. ℹ️ Lístek platí reálných 24 hodin a musí se před použitím označit ve strojku! Teoreticky se tak budeme moci svézt i druhý den. Ještě existuje kombinovaný lístek jízdy se vstupenkou do místní ZOO, ale to junior nechce 😒.

Lístky máme 👍, dokonce i označené ve strojku a netrpělivě čekáme na příjezd soupravy. První pocit je "strašidelný", protože se zavěšený vagón při nástupu jemně rozhoupe a vůz je docela plný, ale pak je to senzace 🥰. Stanice je přibližně vprostřed celé linky a my jedeme až na konečnou zastávku, ⩸ Oberbarmen Bahnhof. Velká stanice 😮, konečná na východní straně dráhy, s depem pro soupravy. Chvilku sledujeme otáčení soupravy 😍, která nám kvůli tomu ujede. Takže musíme počkat na další. Žádná hrůza 🙂, stačí sejít dolů a po schodech vyběhnout na druhé straně nástupiště, protože Schwebebahnem nejde projet točnou. Výhodou jsou tří až čtyřminutové intervaly jízd během pracovního dne 👍.

Nasedáme, tentokráte se stavíme pěkně k prosklené zadní části, ať máme výhled 😉 "na koleje". Vytahuju telefon a natáčím 📹 jízdu Schwebebahnu z jednoho konce (Oberbarmen Bahnhof) na druhý (Vohwinkel).

Také stanice ⩸ Vohwinkel má depo 👍. Tady navíc s dobře viditelnými 😍 visícími vlaky a výhybkami, které umožňují vjezd a výjezd ze strojovny depa. Takovou atrakci si rozhodně nemůžeme nechat ujít tedy ujet 😉. Při sledování otáčení dalších a dalších souprav čekáme, abychom tento zázrak techniky uviděli v akci. Naštěstí potřeba výměny netrvá dlouho, po chvíli vidíme přehození výhybky 😮, pak zajetí soupravy a výjezd jiné na druhé straně stanice. Prostě paráda 🤩. Jenže ze samotného města Wuppertal jsme neviděli prozatím vůbec nic 😒🤣.

Chci to napravit, mladej má stejně hlad a někde poblíž radnice má být McDonald's, což je základ stravy 😉 dnešní omladiny. Nasedáme do další soupravy směrem do centra. Vystupujeme na ⩸ Hauptbahnhof, abychom si všimli infocentra, a než jej dnes zavřou, tak jdeme tam, ať máme nějaké suvenýry 🎁🚠 s tématikou Schwebbebahn. Pak jsme pokračovali po Alte Freiheit, potom navigace ukazuje cestu po Poststraße a jsme na Neumarkt, kde se konají nějaké trhy. Pozdní odpoledne, tak se spíše stánkaři balí. Radnice Rathaus Elberfeld nejde přehlédnout a vpravo od ní 👉, směrem na ulici Hohkamp vidíme standardní loga McDonald's. U syna vidím spokojenost, jdeme dovnitř a plníme břicha 🍟🍗🥤🍔🍟🍔. Teda, zde se koná návrat do minulosti objednávání z kiosků MCD. Abych někam zasouval kartu 🤨, to se mi dlouho nestalo.

Po jídle nejdeme hned odpočívat, ale míříme na Morianstraße, kde vidím Supermarkt Israh 🏪. Jdeme dovnitř, protože se nám večer bude hodit něco na pití. Wow 😜, Uludağ Gazoz, to zní až moc dobře. Legendární turecká limonáda 😉, bereme. S příchutí Lemon i Orange. Hele, Ahmad Tea, jenže tento je s Cardamonem. U nás není v tomto provedení k sehnání. Bereme 👍. Ještě potřebujeme nějaké pečivo, ale raději pojďme pryč nebo tu necháme jmění 🤣😂. V tomto vedru jsme se mohli maximálně jít schovat na hotel. Počkáme si na ochlazení v pozdější hodinu.

🕘 Půl desátá večer je ideální čas na pozdní vycházku s projížďkou Schwebebahnem 😍. Vycházíme ven a míříme rovnou na zastávku ⩸ Hauptbahnhof, odkud pokračujeme soupravou Schwebebahnu pouze 😕 dvě zastávky na ⩸ Landgericht. Tato zastávka připomíná starou secesní budovu a trošku se tak vymyká velkým kovovým konstrukcím. Vystupujeme pro jistotu 🤔, co kdyby přestala doprava jezdit a my bychom se dostali daleko od hotelu. Zpátky chceme jít podél trati, abychom mohli sledovat jízdy vlaků. Jelikož u této zastávky bylo docela málo lidí a ti, co se tam nacházeli 😣, nějak zvlášť přátelsky nevypadali, tak se podíváme k hlavní ulici Friedrich-Engels-Allee. V tento čas bylo všude prázdno, tedy mimo nádraží. Tam zase bylo existencí až moc. Jakmile jsme přišli ke křížení s konstrukcí Schwebebahnu, tak již pokračujeme po Košice 😮, dobrý název, Ufer až na její konec, kde se mění v bezejmennou uličku u řeky 😶. Kupodivu bezpečnou 👍. To se však nedá říci o počasí 🌬️🌂💧, začíná se zvedat vítr a na obzoru se blýská. Nevadí, před námi se objevuje docela monumentální konstrukce stanice ⩸ Kluse. Pojedeme Schwebebahnem 😍. Smůla, na informační ceduli nejde vidět žádné údaje o následujících jízdách a riskovat nechci.

Nezbývá nám než i poslední část zdolat pěšky 😣. Rovně po Bundesalle, už za pořádné fujavice, ale zatím bez deště, následně přejít dva plus pět pruhů silnice na druhou stranu a pak dalších tři plus šest pruhů a jsme v "parčíku" Wupperpark Ost. Kolem půl jedenácté večer se nejedná o turisticky zajímavý prostor 😮, protože místo turistů to zde okupují bezdomovci 😣. Ovšem to jsme již nedaleko nádraží, odkud je jednoduchá cesta na hotel. Jakmile jsme přišli na pokoj, venku se spustila pořádná bouřka ⛈️ a prší až do rána.