Jedeme domů

Vstáváme do deštivého dne 🌂💧, který nám nevadí, protože se přes noc ochladilo na příjemnou teplotu. Na snídani jdeme až po osmé, potom nám zbývá zabalení kufrů a check-out na recepci. Otázka chvilky, všechno stíháme. Mezitím přestalo pršet. Teď je čtvrt na deset dopoledne, takže do odjezdu vlaku do Berlína zůstává hodina volného času. Nahodím téma, Schwebebahn? 😜

Poslední jízda Schwebebahn

S kufry na kolečkách a batohy na zádech spěcháme směr ⩸ Hauptbahnhof, ale ne na nádraží vlakové, nýbrž stanici Schwebebahnu 🚟. Přemýšlím, kam až bychom mohli dojet. Nakonec vše nechávám na náhodě. Prostě uvidíme, jak na tom budeme s časem. Až uplyne necelá polovina, přestoupíme na opačnou stranu a pojedeme zpět. Souprava není moc obsazená 👍, asi jsou již všichni v práci nebo se dopoledne o prázdninách ve Wuppertalu nikam necestuje 🤔.

Nakonec zvládáme jízdu až na konečnou do stanice ⩸ Vohwinkel a pak samozřejmě zpět. Krásně se nám zkrátila časová proluka na necelých patnáct minut do odjezdu ICE. To už pospícháme na nádraží, ne z důvodu, že by, kdy jel vlak dříve, ale co kdyby 🤣😉. Dnes nás totiž čeká velký přesun do Prahy s jedním přestupem v Berlíně.

Den ve vlaku

Vestibulem nádraží, kde nám informační tabule dává nějakou minutu do odjezdu k dobru, jen procházíme, abychom se podchodem dostali na druhé nástupiště. ICE 857 má 4 minuty ❗ zpoždění a to máme podle ZugFinderu docela štěstí. To je nebo spíše, kam se ztratila německá spolehlivost 🤔? Čekání ukončuje právě přijíždějící 7. dílná souprava ICE, kterou si hned lustruju. Podle nevšedního designu hnací jednotky se jedná o ICE 4. generace 😮.

Sedadla po směru jízdy máme ve vozu číslo 35 pojištěné místenkou, která je v ceně 👍 jízdenky. Interiér vozu vypadá velmi dobře, sice mi přijde takový malý, snad kvůli barvě, ale rozhodně je útulný a prostoru pro cestujícího je určitě dostatek 👍. Výhodou je, že kufry máme odložené hned vedle a krásně na ně vidíme. Zajímavé 🤔, jak se blížíme na východ, cítím větší potřebu vše kontrolovat. Před námi jsou čtyři hodiny jízdy. Klidné jízdy, pokud pominu dětičky, ale ty musejí být aktivní, protože jako asi v každém německém vlaku nás klimatizace chladí jako poctivou dvanáctku 😉 v plechu. Wi-Fi opět typicky loudavá, elektriku bych mohl používat pouze tehdy, měl-li bych kabel s kulatým koncem 👎. Prostá vidlička se díky volnosti uchycení pokaždé rychle odpojila od elektrické sítě. V půlce jízdy objevuji další zádrhel, víte, že se jedná o 4. generaci souprav, takže poměrně nové vlaky?, dojím svačinu a instinktivně chci vyhodit sáček do odpadkového koše, ale spadl na zem 🤨. Ten košík tam prostě chyběl, jen volný prostor, asi "odpadkáč" někdo potřeboval jinde 🤣.

Nový ICE 4 je moderní a zákaznicky přívětivá novější verze pro německou vysokorychlostní dopravu. Díky nové technologii pohonu šetřící zdroje a aerodynamickému designu umožňuje ještě ekologičtější dopravu. Mnoho nových funkcí zajišťuje vysokou úroveň pohodlí zákazníků. Patří k nim moderní informační systém pro cestující, který na celkem šesti monitorech v každém voze informuje cestující o jejich cestě v reálném čase. ICE 4 je také prvním vozem ICE s odstavnými místy pro jízdní kola, inovativním osvětlovacím systémem v závislosti na denním světle a nejnovější technologií pro Wi-Fi a telefonování. Inovativní design vozu ICE 4 už byl také oceněn dvěma prestižními cenami za design.
Necitovat z propagačního materiálu by byla věčná škoda - viz předchozí text. Virtuální prohlídku si můžeš užít zde.

To je nic proti šířce uličky. Dorazivší maminka s kočárkem se prostě šprajcla, a kdyby nebylo pomoci několika cestujících, kteří kočárku pomohli 👍 plout vzduchem částečně nad sedačkami, tak by se nikam nedostala.

Nemůžu jen hanit, takže nejelo se jen pomalu, před Berlínem vlak uháněl příjemných 250 km/h. Jakmile synek usnul, zašel jsem se podívat do jídelní části a na wecka a vše musím pochválit 👌. Čisté a jinak bez problému, po více než třech hodinách jízdy! Do Berlína přijíždíme s dvouminutovým zpožděním. Ovšem, jakmile vlak zastavil a všichni se zvednuli k východu, celý vůz se proměnil v jedno velké smetiště 😮.

Přestup v Berlíně

Ve stanici Berlin Hauptbahnhof vystupujeme i my a junior hned prohlašuje, že by něco jako snědl. OK, dáme si něco typicky německého, turecký kebap 🥡🥙🥤, třeba ve stejném krámku (Fatih Servet Döner) jako předchozí rok. Nacházíme jej v suterénu. Uf, moc lidí, fronta jako blázen, ale máme necelou hodinu do odjezdu, tak čekáme. Stojí to za to, břicha máme plná a hlavně, junior je spokojený 😊. Do odjezdu zbývá necelá půlhodina, rychle zabíhám pro slíbený gumový náramek do obchodu se suvenýry, který doplní ostatní z předchozích měst a pomalu scházíme do podzemních nástupišť tohoto Hbf.

Z 1. nástupiště Hbf (tief) bychom v 16.16 měli pokračovat vlakem EC 177 Berliner až do Prahy. Bude se jednat o čistě ČD záležitost. Na nástupišti se opakuje situace známá z loňska. Na všech nástupištích je rozumné množství lidí, jen naše, odkud odjíždí vlak na Prahu, je totálně plné 😏. První informace je také typická, zpoždění 3 minuty. Po chvilce se mění situace, Berliner je přepsán na jiný spoj 😮 a on sám se ocitá až v druhé pozici. Podle časů odjezdů to vychází natěsno, ale snad to kluci němečtí mají dobře spočítané nebo znají česká zpoždění 😉. Blik a Berliner z 1. nástupiště nepojede 😣. Rozhlížím se a diví se všichni. Nyní se objevuje na vedlejší ceduli a pojede z nástupiště 2. Aspoň tak 😜, je to jen vedlejší kolej. Okamžitě dochází k přelití davu cestujících na druhou stranu ostrůvku mezi nástupišti. Vlak nakonec přijíždí se sedmiminutovým zpožděním 😐 a může začít mnou očekávané "nahrnutí" cestujících do vagónů.

Cesta do Prahy

Dobře poučeni ze zahraničních nádraží víme, kde se správně postavit, proto stojíme blízko dveří vagónu číslo 257, kam máme zakoupeny místenky 😏. Uvnitř nás čekalo překvapení. Naše místa s čísly 75 a 76 se nenachází u sebe 🤯. Zase?!! 🤬 Tento vagón není polský, tak teď tomu nerozumím. Naštěstí v tom nejsme samotní. Dělám výhodnou výměnu. Zjevně s Japoncem, jelikož se za výměnu sedadel klaněl a já poučen z filmu Jáchyme hoď ho do stroje, jsem určitě slyšel Aligátor, Aligátor (arigató) 🤪🤣. Jeho rodina má být podle zakoupených místenek rozprostřena do třech míst. Takto ji může dostat do jednoho místa, protože zbývající volné sedadlo není obsazeno. Kupodivu 😮 není náš vagón úplně plný. I tak je Japonec značně nervózní a stále si přesedává podle své místenky - na protější stranu k oknu. Informační obrazovka u stropu ukazuje zprávu, "zpoždění zaviněno z technických důvodů na lokomotivě" 😏. V tom případě pánové od železnic zvládnuli vyřešit problém celkem rychle.

Oproti dobře vychlazenému ICE je EC přehřáté 🥵. Trochu máme štěstí, že je vagón málo obsazený, jinak by byl vzduch uvnitř rychle vydýchán. Rychlost internetu silně kolísá, ale zásuvky 230 jsou v pohodě i odpadkový koš je na svém místě 👍. Začínáme rychlostí 120 km/h, která brzy padá na 70, aby se zvedla na 160 km/h. Asi to bude dlouhá a určitě únavná 😒 cesta trvající nejméně čtyři a čtvrt hodiny, alespoň podle jízdního řádu.

Obsazení ve vlaku se nezměnilo po zastávce ve stanici Berlin Südkreuz, ani po Drážďanech-Neustadt. Ovšem nyní zastavujeme v Drážďanech Hbf a chaos s usazením cestujících pokračuje 😣. Prostě německé dráhy, přes které jsem objednával lístky i já, počítají s jiným rozmístěním sedadel. S logickým, čísla sedadel jsou vedle sebe 😎, jenže tady vše jinak 🤣. Při pokračující jízdě se vzduch uvnitř vozu stává nechutně teplým 🥵🤬. Naštěstí situaci možná zachrání změna počasí venku, protože s blížící se hranicí České republiky se počasí zhoršuje ☔. Zajisté se ochlazuje, protože se pěkně rozpršelo. Vlak také ubral na rychlosti a s překročením hranice nám, "naštěstí", zapínají klimatizaci. Tím mezi nás začíná proudit, mimo chladnějšího vzduchu, silný zápach zatuchliny, zjevně musejí být ve vzduchotechnice něčí zapomenuté ponožky 🤔.

Pokračování cesty už je jen o postávání v polích a dalším zpomalování jízdy 😒. Japonec se začal tak nudit, až přestal sledovat krásy skal Českého Švýcarska a s pivem v ruce sleduje nějaký kickbox zápas v mobilu 🤣. Nedivím se, stává se z toho opravdu nezáživná jízda. Informační obrazovka ukazuje zpoždění 18 minut 😮, později 24 😣, 30 😫 až závěrečných 33 minut 🤬. S tím přijíždíme na Hlavní nádraží v Praze. Na obrazovce svítí aktuální čas 19.57 a důvod zpoždění: "nepřízeň počasí" 🤔. Po vystoupení z vlaku zjišťujeme, jaké je venku příjemné teplo, a hlavně neprší. Zpět ke zpoždění. Na druhou stranu, podle velké odjezdové tabule ve vestibulu nádraží jsme na tom byli poměrně dobře 😎. Některé spoje ukazují i 140 ❗ minut zpoždění. Česká realita, u Pardubic spadly větve na trakční vedení, vlaky v celé republice naberou zpoždění. Zjednodušeně popsáno, o čem další den psali novin(k)y. Naše zpoždění je určitě výjimkou nepotvrzující pravidlo, viz data ZugFinderu 🤨.

Ještě slunce nezapadá, ale raději běžím nakoupit do nejbližší Billy, která je právě poblíž velké odjezdové tabule. Jako obvykle jdu na automatické pokladny, kde si vyslechnu totální psycho 😯. Prodavačka, fakt hodně na*raná, tam dost sprostým způsobem cupuje zákazníka. Ať se na mne nikdo nezlobí, horko, dlouhá směna ani cokoliv jiného takové jednání neomlouvá, ta je zralá na okamžitou výpověď 🤔. Ještě, že je zákazník dostatečně asertivní. Po nákupu nás čeká krátký pochod na hotel Miss Sophie's Downtown. Hotýlek je velmi blízko 👍, stačí projít Vrchlického sady kolem všemožných existencí, přejít Opletalovu ulici a jsme tam. Ubytování probíhá rychle, což jsem rád, ne jen já (i junior).

Mladý je z cestování značně unaven, den zakončujeme na pokoji... ne, že bych nechtěl ven. Pokojík útulný, moderně laděný, ale bez klimatizace 😑. Běžný český nešvar. Ach jo, východní Evropa. Venku, samozřejmě včetně naší místnosti, se dělá dusno. V televizi vysílají semifinále EURA a v něm nastupuje Nizozemsko proti Anglii. Nakonec slaví Anglie, tudíž další oslavy, které asi proto, že jsme v Praze, nevidíme 😉.

Cesta do Zlína

Dobré ráno do nového dne, který bude především ve znamení přejezdu do Zlína. Čekám takový domácí standard 👍. Pokud se mě někdo chce náhodou zeptat, zda se těším domů, tak odpovídám stejně 😣, ani náhodou. Co naplat, všechno jednou končí a tím i náš výlet. V hotelové restauraci se nadlábneme dobrou snídaní. Podle všeho jsme v celém hotelu asi jediní Češi, neboť se všude, nejen na recepci, mluví přes horkou bramboru v puse, aby to znělo dostatečně amerikánsky. Zbyla poslední promluva na recepci při odevzdání karty, k jejich smůle 🤣😜 se recepční zeptala, zda nám něco chybělo. No jasně, nemáte klimatizaci, takže tam bylo jako v sauně, odpovídám. Prý mají, ale v šestém patře. Aha, jenže mi nocovali jen ve třetím. Die Katastrophe... 😯

Vlak R 887 Slovácký Expres odjíždí až v 9.03, hotel je blízko nádraží, máme dostatek času. Zde bych měl podotknout, že jízda do Zlína stála 844 korun, ale s využitím 300 věrnostních bodů nás vyšla jen na 281 korun 👍. Drobnosti 😉, na které je dobré sem tam myslet. Zpět k cestování. S kufry v klidu přecházíme ulici, v parku prokličkujeme kolem lenošících bezďáků 😕 a s úsměvem 😜 vkročíme dovnitř nádražní budovy. Poněvadž úsměv ostatní nejvíc nakrkne. Nádraží moc nefotím, ono není uvnitř nijak zajímavé, i když příznivci za Starou Prahu v nějakém pořadu horovali, že se nesmí toto cenné dílo měnit. Nešlo o Fantovku, ale o to červené podzemní obludárium 🤔. Jistotou je nákup v Bille, která je stále plná lidí a s pozitivními prodavačkami (jako obvykle) 😉. Pak zbývá čekání na informace. Podle odjezdové cedule bude naše nástupiště 4S a zpoždění 5 minut. Vlak má dorazit z Vršovic, my jdeme však ne na severní, ale na jižní část, protože tam jsou jezdící schody 😏. Zrovna na nástupišti čeká rychlík směrem Mnichov. Stačí se jen splést a máme nové dobrodružství 😉.

Přes předchozí informaci přijíždí vlak načas. Usazujeme se v prázdném kupé s označením "speciální určení" vagónu 370, kam máme zakoupeny místenky. Tam bude mít asi kdekdo strach nastoupit 🤔. Před Chocní k nám přece jenom přistupuje rodinka, 2 dospělci + 2 ratolesti, kteří mají zájem se bavit. Dostávám hrubý popis dvou spadnutých stromů na trati u Pardubic, kalamity tak velké, že nejely vlaky až od Děčína 🤣🤪😕. Děcka zajímá hraní mladého - Brawl Stars. Tomu rozumí mladí a mají k tomu uzpůsobeny ruce. Mi to moc nejde. Celá jízda z Prahy do Otrokovic se nese s informací o zpoždění: 5, 0, 5, 0, 5, 0, 5 a do Otrokovic přijíždíme včas 👍. Slovácký Expres je opravdu pohodové české svezení, protože klimatizace fungovala, wi-fi spojovala, zásuvka - jako doma na zdi - energii dávala 🫶. Jako obvykle, když projela nějaká souprava okolo, tak se za rachotu otevřel odpadkáč. Někdy včetně dveří na chodbičce, kterým nefungovala automatika. Asi s dobře říznutou zatáčkou. Vlastně vše cajk 😍.

Z Otrokovic jedeme courákem (Os 14225), který musí čekat na rychlíky a odjezd je pak se zpožděním, které není, jak dohnat 🤔. Nám už to nevadí, jen mladý je hladový a já se potím jako Eskymák na Sahaře. V tomto vedru jste tady celou dobu trpěli? 😲 Finiš, sláva nazdar výletu, už jsme v .... ve Zlíně 😜🫡😎