Našel jsi ve vlaku naši jízdenku

V ruce držíš památeční jízdenku aktuální cesty. Zřejmě právě probíhá některých z našich velkých vlakových výletů - GTT a máš štěstí, chvíli před tebou jsme také cestovali stejným spojem. Dříve narození cestovatelé si jistě takovou jízdenku dobře pamatují, ale možná neví nic o její historii, ani kde se vzala. Přiznávám, donedávna jsem o panu Edmondsonovi také nevěděl, byl to pro mne jen kousek kartónu. Mimochodem, sběratelství železničních jízdenek se říká peridromofilie. Web jednoho asi z celkově třiceti sběratelů (v Česku) můžeš navštívit zde.

Edmondsonova jízdenka

Je kartička z lepenky (tvrdý kartón) označená číselnou řadou standardizovaného rozměru 57,0 × 30,5 × 0,8 mm sloužící dřívějších dobách k prokázání jízdy. Tento systém zavedl v roce 1840 jistý pan Thomas Edmondson, výpravčí stanice Milton, aby si ulehčil práci při vydávání jízdenek. Do těch dob se údaj o trase a platnosti vyplňoval ručně na papírové jízdenky. Edmondson nevymyslel samozřejmě jen formát, ale způsob tisku jízdenek a jejich řad. Tiskárnu si následně patentoval a dále rozvíjel včetně jeho rodinných následovníků. Číslování jízdenek bylo důležité z evidenčního důvodu, velmi snadno se vědělo o množství objednaných, dodaných i vydaných jízdenek.

K výdeji bývaly jízdenky uskladněny ve speciálním zásobníku, tzv. ternionu. V každé stanici bylo několik druhů jízdenek s různou cenou podle ujeté vzdálenosti (směr a cílové stanice), podle druhu atd. To znamená velké množství kombinací a vždy se svou číselnou řadou. Více o Edmondsonových jízdenkách a celém ekosystému (štípačky, kompostér), si lze přečíst v článku na Wikipedii.

V 90. letech došlo k postupnému omezování až k následnému ukončení výdeje lepenkových jízdenek. Nahradily je opět papírové jízdenky tištěné přímo ve stanici a tyto jsou zase postupně nahrazovány elektronickou jízdenkou v mobilní aplikaci. Naše památeční jízdenky vytiskla v Česku poslední provozovaná tiskárna Edmondsonových jízdenek u firmy Jindřichohradecké místní dráhy, a.s.