Jarní prázdniny v Krakově

Proč jarňáky v Krakově? Za prvé, ČD měly v nabídce zvýhodněné 💲 jízdenky do Polska. Za druhé, období konce února není v Gdaňsku zrovna přívětivo ❄️🌬️, což mi zhatilo původně plánovaný výlet Baltic Expressem. Z tohoto důvodu se stal cílovou stanicí našeho prvního LTT 2025 (v termínu 22. - 25. února) Krakov (Kraków). Navíc jsem využil 😉 této situace a zrovna si odtud naplánoval výlet vlakem do Jędrzejówa, kde jsou hřbitovy s pochovanými vojáky 1. Světové války. Třeba bychom mohli mít štěstí, ale to možná později.

Zvýhodněná jízdenka nás při včasném nákupu (5. února 2025) vyšla na 499 korun za oba (cena dospělý + dítě) směrem tam, tzn. Zlín-Příluky → Kraków Główny. Cesta zpět, Kraków Główny → Zlín-Příluky, byla za opět velmi příjemných 499 korun. No, neberte to ❤️.

Pro zajištění jízdenek v Polsku jsem používal aplikaci KOLEO, která nabízí velmi pohodlný nákup pro polské dráhy (je v češtině!) 👍. Dopředu jsem si mohl zakoupit jízdenky pro jízdu z Krakova do Jedrzejowa (Jędrzejów) a zpět, včetně možnosti vybrat si konkrétní místa k sezení. K platbě lze použít i Google Pay. ℹ️Jen pozor na informaci, kterou jsem zjistil od tvůrců aplikace (podpory) až po dotazu. V rámci služby Google Pay je minimální výše platby 20 PLN. Funguje to tedy následovně. Pokud je částka za jízdenku nižší než 20 PLN, je příslušná částka za jízdenku inkasována okamžitě a zbývající prostředky končí na vašem účtu KOLEO. Na tuto záležitost jsem totiž narazil při nákupu jízdenky do Wieliczky a následné kombinování plateb jsem nenašel 🤔. Mám proto na KOLEO účtu pár drobných PLN.

Vlakem do Polska

Únorovou sobotu nebylo žádné vedro, dalo by se říci, byla pěkná ❄️ kosa. Alespoň svítilo slunce, počasí nám v podstatě přálo. Na zastávce Zlín-Příluky jsme nemuseli dlouho čekat, náš RegioShark Os14218 přijel načas. V něm následovala standardní cesta přes celý Zlín s jediným rozptýlením díky opilým chlapům 🤮 a jedné slečně obuté v zašlápnutých pejscích 🤣, alespoň to říkala průvodčí. Wi-Fi fungovala, elektrika asi také, ale nepotřebovali jsme nic nabíjet. RegioShark byl v Otrokovicích přesně 👍, tak nám na přestup zbývalo necelých 15 minut. Ty jsme se snažili trávit vystavení na slunci, jelikož vál studený vítr a čekárna, jako vždy, byla plná lidí 😏. Naštěstí EC 106 Porta Moravica (ÖBB 1216 237, Siemens ES64U4-C) s připojeným panoramatickým vagónem hodlal dorazit včas. V 9.49 jsme nastoupili do vlaku a v 9.51 vyjeli směr Kraków. Sedadla byla pojištěná místenkami ve voze 349, což pro nás kvůli neexistujícímu navigačnímu systému znamenalo proběhnutí 😅 se po nástupišti, ale jinak všechno klapalo na jedničku.

Vagóny vlaku Porta Moravica mají elektrické zásuvky, ale Wi-Fi zde nehledejte. Nevadí, data jsem měl a synkovi je nasdílel. Malý stoleček jsme využili při svačení a hraní karet, aby cesta rychleji ubíhala. Za hodinu a půl jsme měli za sebou Přerov, Hranice, Ostravu-Svinov i Ostravu hl. n. V Bohumíně, kde jsme neskutečně dlouho stáli na místě 😕😖, jsem si vytáhl nabíječku k mobilu. Tím vyvstal první problém dne. Adaptér očekával kabel USB-C a já si zabalil jen kabel s koncovkou USB-A 😫. Jak dostanu ten velký hranatý obdélník do malého s kulatými rohy? Neřešitelný problém téměř jako v Apollo 11 při přistání na Měsíci 😉. Naštěstí jsem si vezl ještě PowerBanku. Nyní bylo jasné 😂, v Krakově bude první záležitostí návštěva prodejny elektra.

Stálo se dlouho, protože se v Bohumíně prohazovala Railjet "mašina" za polskou (PKPIC EP09-017). Lokomotivu připojovali na původní konec soupravy, my se tak rázem ocitli na jejím začátku. Proto jsme se rozjeli opačným směrem 😵‍💫, nyní již jako IC 106 Porta Moravica, zahnuli na jednokolejnou odbočku, abychom mohli přejet českopolskou hranici. První stanice za hranicemi byly Chalupki, do Krakova nám zbývaly jen dvě a půl hodiny jízdy 👍. Minuli jsme Wodzislaw, Rybnik, Zory, Czechowice Dziedzice, kde klimatizace musela nasát kouř z komína některého z domů podél trati 😖. Oswiecim. Zrovna tady 😯! Hutný puch spáleniny. Juniorovi jsem vysvětlil, kudy jsme právě projeli a co děsivého 🙁 se v těchto místech dělo. Prohlídka tábora v plánu nebyla, těžko by se vysvětlovala takto malému. I když z pohledu aktuálních... 🤐

Následoval Chrzanow Srodmiescie, Trzebinia, Krzeszowice, pak zbýval vjezd na předměstí Krakova. Během cesty Polskem si nešlo nevšimnout čilého stavebního ruchu 😮. Okolo trati se objevovaly stavby různých mostů dálnic nebo víceproudých silnic. Do toho probíhala přestavba železničního koridoru včetně rekonstrukcí stanic a zastávek. Musel jsem si zabrblat 😏, Poláci staví jako o závod. Možná, kdybych v Polsku nebyl naposledy před třinácti lety, nebyl bych tak překvapený. Asi se tu více staví a méně přemýšlí nad ochranou uhynulé dešťovky, mouchy na lejně nebo čmeláka ve vzduchu. 🤔 Co je lepší??

Na hlavní Krakovské nádraží (Kraków Główny) jsme dorazili s přibližně 5 minutami zpoždění. Když si vzpomenu na průjezd rozkopanými částmi kolejí i na čekání na možnost další jízdy, tak je to až neuvěřitelné 👍. Možná někoho na úřadě napadlo prakticky jistá zdržení započítat do jízdního řádu. Škoda, že to napadlo "jen" Poláky, a ne Čechy 😅.

První den v Krakově

Krakov je metropole Malopolského vojvodství v jižním Polsku, v historické zemi Malopolsku a druhé největší polské město podle počtu obyvatel (přibližně 804 tisíc). Leží na řece Visle.
Krakov je historická rezidence polských králů s hradem Wawel a katedrálou, sídlo starobylé univerzity a arcibiskupství. Staré město, které přežilo druhou světovou válku s množstvím historických památek i parků je oblíbený cíl turistů a je zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Kraków Główny je velké nádraží západoevropského střihu 👍 dokonale propojené s obchodní Galerií Krakowska až se tak historická nádražní budova stojící opodál stala zcela zbytečnou. Což jsme zjistili až později. Dorazili jsme po 14. hodině. Než se ubytujeme, check-in je možný od 15. hodiny, najíme se a především zakoupíme nabíječku 😏. Z perónu stačilo sejít do podchodu a nechat se unášet davem. Narazit na podzemní McDonald's nebyl žádný problém 🍟🌯🥤. S jídlem v tašce jsme se vrátili zpět na perón, protože v podzemní části a zvlášť u McDonald's bylo mnoho lidí 👎. Po čas jídla jsem se mohl věnovat sledování nádraží. Na nádraží probíhá velmi čilý provoz všech možných kolejových vozidel od příměstských až po mezinárodní vlaky. Na střeše nad nástupišti (perony) je velké parkoviště, kam se lze dostat výtahy přímo z nástupiště. Podchodů pod nástupišti je několik, včetně tunelu pro auta 👍. Přilehlá Galerie Krakowska suplující nádražní budovu je velká několikapatrová stavba plná obchodů. Navíc s výhodou, nesvětí totiž běžné nedělní uzavření polských prodejen (alespoň ne všech). Podzemní část Galerie slouží k nákupu jízdenek a jako krytá "čekárna" s infotainmenty. Na dohled z peronu se nachází naše místo ubytování, ibis Budget hotel.

Po jídle nám zbývalo ještě zakoupení adaptéru nebo USB-C kabelu pro nabíjení telefonů. V galerii je velká prodejna MediaMarktu, proto byl nákup adaptéru se správným kabelem pouhou hračkou 😊. Před výletem do centra proběhlo ubytování v ibisu. Ibis budget je lacinější 💲 varianta bydlení. Většinou malý pokojík, jehož součástí je sprchový kout (vychází se z něj doslova do pokoje) s umyvadlem a samostatný záchod. Na pár dnů ideální volba pro přespání. Náš pokojík byl laděný do světle zelené barvy. Výhled měl na nádraží 😍 a kancelářské budovy za obchodní galerií.

Návštěva Starého města (Stare Miasto) a židovské čtvrti Kazimierz

Ve čtyři hodiny odpoledne jsme vyrazili z hotelového pokoje cestou necestou tak, abychom se dostali na Rynek Główny (Hlavní náměstí). Šli jsme podchodem pod nádražím, pak ulicí Bosecka, po přechodu v ulici Lubicz jsme se dostali do ulice Strzelecka, kde zahnuli doprava na ulici Mikołaja Kopernika, prošli jsme okolo Baziliky Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (Bazylika Najświętszego Serca Pana Jezusa) a po přechodu Westerplatte jsme se dostali do ulice Mikołajska, která nás zavedla k Rynku 🚩 hned vedle Baziliky Nanebevzetí Panny Marie (Bazylika Mariacka). Takže žádná přímá cesta, ale čtyřicetipětiminutová procházka 🤣.

Rynek Główny je hlavní náměstí polského města Krakov, ležící v části Stare Miasto. Jde o největší krakovské náměstí a současně jedno z největších náměstí v Evropě. Přestože ho Poláci považují za největší středověké náměstí Evropy, se svou rozlohou 4 hektary (200×200 m) je o polovinu menší než Karlovo náměstí v Praze.
Rynek byl centrem obchodu a vznikaly zde krámy nejrůznějších řemeslníků a obchodníků. Od 2. poloviny 13. století začaly vznikat první budovy vystavěné z kamene - Sukiennice (obchody se suknem), Kramy Bogate (obchody s luxusním zbožím). Ve 14. století vznikly budovy tzv. Velké a Malé váhy. Sukiennice jsou jedinou z těchto budov, která se dochovala až do dnešních dní.

Do Kostela Panny Marie jsme se nepodívali 🙁, protože se tam platilo vstupné a bylo již dost hodin. Na Rynku jsme obešli Radniční věž (Wieża Ratuszowa) a prošli jsme si "tržnici" Sukiennice. Jen prohlídka, bez utrácení 😎.

Sukiennice je historická tržnice uprostřed hlavního náměstí v polském Krakově. Podlouhlá patrová budova vznikla po požáru v letech 1556–1559 a v 19. století byla rozšířena o novogotické arkády po obou delších stranách. V přízemí má dvě řady krámků, v patře je expozice obrazů polských malířů.

Z náměstí nás vyvedla ulice Grodzka až ke Královskému hradu Wawel (Zamek Królewski na Wawelu) ❤️. Se spoustou turistů jsme vyšlapali kopeček, postupně prošli Herbowou bránou (Brama Herbowa), pak bránou Wazów (Brama Wazów) a tím se dostali na nádvoří Wawelu. Asi nepřekvapím informací, že Wawel byl již zavřený 🙁. Možná dobře, junior zatím nepatří k turistům vyhledávající památky, tak mu to vůbec nevadilo. Jednalo se pouze o vnější obhlídku 😉. Z okraje hradeb jsme stihli zahlédnout krásný západ slunce za řekou Vislou. Wawel jsme opustili opačnou stranou, bránou Bernardyńska (Brama Bernardyńska) a cestou pojmenovanou K Zámku (droga 🤔 Do Zamku).

Královský hrad na Wawelu v Krakově stojí na návrší na levém břehu Visly, v první městské části "Staré Město". Je to rozsáhlá opevněná stavba, založená patrně v 11. století a později několikrát přestavovaná. Hrad tvoří čtyři křídla, která obklopují vnitřní dvůr. V komplexu hradu je také katedrála svatého Stanislava a svatého Václava, korunovační kostel a pohřebiště polských králů i dalších osobností. V první polovině 20. století sloužil hrad jako sídlo polských presidentů, dnes je v něm muzeum.

Následovala večerní procházka do  Kazimierzu, židovské části města. V podstatě jsem se pouze chtěl podívat na Starou Synagogu, vychutnat si historické uličky a vrátit se na hotel. Neznalost prostředí, brzký západ slunce a následná tma způsobila, že z toho vznikla celkem solidní pěší túra 🤣😂. Ve zkratce, od Wawelu jsme se vydali ulicí Stradomska, odbočili do Świętej Agnieszki, přejitím ulice Józefa Dietla jsme se dostali do ulice Augustiańska, u św. Rity jsme odbočili doleva do Skałeczné, následovala Krakowska k placu Wolnica, pak ulice Bocheńska, opět doleva na Gazowa, minuli jsme budovy muzea strojírenství a technologie (Muzeum Inżynierii i Techniki) s depem pro tramvaje, tu jsme vyjímečně odbočili doprava na Św. Wawrzyńca stále podél muzea, pak nejbližší ulicí doleva na Wąska a konečně u ulice Józefa jsme si připadali jako v židovské čtvrti 👍.

Stará synagoga je synagoga nacházející se v Kazimierz v Krakově, na ulici Szeroka 24. Je to jedna z nejstarších dochovaných synagog v Polsku a jedna z nejcennějších památek židovské náboženské architektury v Evropě. Synagoga byla pravděpodobně postavena ve druhé polovině 15. století českými Židy, kteří přišli do Krakova po pražském pogromu v roce 1389. Až do roku 1939 plnila roli centrální synagogy, hlavního náboženského, kulturního, společenského a organizačního centra krakovské židovské komunity.

V ulici Bartosza před námi stála Stará Synagoga jemně osvětlená pouličními lampami. Od synagogy jsme šli na "náměstí" Szeroka se spoustou restaurací, obchůdků, malým parkem, židovským hřbitovem a dvěma synagogami. Mimochodem toto malé náměstíčko bylo využito pro některé ze scén ve filmu Schindlerův seznam. Ze Szeroka jsme opět pokračovali doleva směrem ulice Miodowa, která je trošku modernější. Hlavně je zde Židovské komunitní centrum (Centrum Społeczności Żydowskiej) a další synagoga. Takto jsme dorazili až na ulici Józefa Dietla, kterou jsme přecházeli na začátku. Jelikož to bylo k hotelu poměrně daleko a junior odmítl jakoukoliv další chůzi, nasedli jsme do tramvaje 🚋 (52) a nechali se svézt ke Galerii Krakowské (dva 20. minutové lístky za 2 + 4 PLN). V Galerii, obchodní 😉, jsme navštívili Biedronku s typickou beruškou na štítu, která byla napráskaná 😮 lidmi. Nakoupili si jídlo na večer 🥖🥐🥩, riskli platbu u samoobslužné pokladny 👍 a zmizeli na hotel hodovat.

Další den nás čekal výlet vlakem do Jędrzejówa po hřbitovech z První světové války (Cmentarz z okresu I Wojny Światowej) 🚩.

Druhý den jedeme do Jędrzejówa

☀️ Příjemně slunečné nedělní ráno jsme začali pohodovou krmí ☕🫓🥖🥐 ve snídaňovém bufetu Budget ibisu. Mrzuté bylo, že někteří ubytovaní jej pojali jako laciný bufet, neuklidili si po sobě 🙁 a odešli pryč. Přestože jsme šli snídat až po půl osmé, výběr jídel byl docela solidní 👍. Sice nemělo cenu pospíchat, vlak do Jedrzejówa odjížděl v 9.03, i tak jsme vyrazili na nádraží už o třičtvrtě na 9. Ještě jsme neznali zkratku podchodem přímo na nástupiště a chtěli jsme vidět provoz na nádraží. Překvapil nás klid v ulicích 🙏. Poláci prostě světí neděli více než Češi a na ulici bylo minimum lidí. Zato mě zaujalo 😍 nabíjecí místo pro elektrické autobusy. Zrovna jeden dorazil, aby doplnil "šťávu". Toto je ovšem paráda! 👍

Opravdu, i nezkrácená cesta je hodně krátká. Za pět minut jsme byli v podzemních chodbách Galerie. Odtud je chvilka na nástupiště V., kolej 10. Při cestě podzemím jsme si všimnuli uzavřené prodejny Carrefour 😮. Také dodržují neděli, i když se jedná o velkou prodejnu potravin! Později jsme zjistili, že nebyla jediná. Vlak IC 32106 Jadwiga (PKPIC EP07) byl brzy přistavený a my se mohli usadit ve voze 14 na rezervovaných místech 51, 53 (Okno, Środek → Okno, Prostředek = chodbička). Jednoduchý, ale pohodlný vagon. Zásuvku 230 V jsem našel a fungovala na jedničku 👍. Jako obvykle se jelo bez wi-fi, která nebyla ani v informacích o spoji, takže je to jen konstatování 😉. Jędrzejów je třetí zastávkou tohoto spoje, který projíždí rovinatou krajinou plnou polí. Přesně hodina jízdy [ 1 ]. Příjezd do Jędrzejówa a železniční stanici si můžeš prohlédnout níže ve videu 📺.

Jędrzejów a hledání hrobů

Jędrzejów – město ve Svatokřížském vojvodství, hlavní město župy Jędrzejów. Jędrzejów se nachází v bývalém Krakovském kraji, který je součástí historického Małopolska. Počet obyvatel je 14706.

Pokud jsme si mysleli, jak Krakov v neděli spí, tak Jędrzejów se zdál být téměř liduprázdný 😯. S námi sice vystoupilo pár cestujících, ale ti rychle někde zmizeli 🫣 a v dálce jen štěkal pes. Blízko nádraží hned u trati každého na první pohled určitě zaujme vysoká cihlová věž. Kromě její majestátnosti nelze přehlédnout množství děr po zásazích 🤔. Kupodivu se nejedná o vojenskou strážní věž, ale o vodárenskou věž postavenou Němci během 2. Světové války. Proto také nese na zdech stopy po bojích. Využití 🚫 je dnes nulové, protože je dosti zarostlá. Věž však nebyla naším cílem, pouze nás zaujala. Foukalo, proto jsme si nasadili čepice a vydali se na hřbitov. Na hledání jsme měli necelé čtyři hodiny. Tolik času nám totiž zbývalo do odjezdu vlaku, na který jsme měli zakoupenu jízdenku.

Dostat se z nádraží ke hřbitovu není žádný problém. Natvrdo se přejde trať 🫣, pak se odbočí doprava na ulici Mikołaja Reja, doleva na Kolejowa, pak doprava na Stanisława Konarskiego a jak půjde vidět hřbitovní zeď, tak u parkoviště opět doprava a jsi uvnitř. Cesta trvá přibližně 15 minut. Brzy jsem stáli před bránou hřbitova, jenže nás tam musela navést navigace 😉. Hřbitov farnosti blahoslaveného Wincentyho Kadłubka v Jędrzejowě (Cmentarz parafii bł. Wincentego Kadłubka w Jędrzejowie), kde byla u vstupu vidět dřevěná kaplička 👍, můj orientační bod, který jsem znal z fotografií.

Válečný hřbitov s dřevěnou kaplí, ojedinělou ve středním Polsku, s ozdobným tesařským dílem a polním oltářem z březových a borových větví. Hřbitov byl založen v roce 1915. Tehdy byl oplocen dřevěnými kůly a ocelovým drátem na sloupech. Do interiéru vedly dvě brány s nápisy: K.u K. Militär Friedhof. V roce 1915 byla také postavena kaple vojáky rakousko-uherské armády. O několik let později byl hřbitov začleněn do rozšiřujícího se katolického hřbitova. V roce 1984 farnost otců cisterciáků v Jędrzejówě kapli obnovila. V roce 1986 byly kříže seskupené u kaple upraveny do nové úpravy, plocha hřbitova byla oseta trávou a oddělena obrubníkem a umístěna informační tabule.

Všechny černé litinové kříže jsme obešli dvakrát, ale hledané jméno na nich bohužel nebylo 🙁. Prapředek 🫡 se tedy mohl stát, a asi i stal, jedním z bezejmenných zde pochovaných vojáků. Ale! ✋ Jędrzejów má ještě jeden hřbitov, kde by teoreticky mohl být pochován. Tím je Městský hřbitov (Cmentarz komunalny), na kterém se také nachází část věnovaná 1. Světové válce (Kwatera z I Wojny Swiatowej). Mělo to jen háček, nachází se na druhém konci města 😣. Navigace nám napověděla, že by nám mohlo stačit 45 minut chůze 😎. Ten pohled juniora bych každému přál vidět. Jen prohodil 😡, dál už ale nejdeme!

Navigace nelhala, jen jsme museli ujít přes tři kilometry. Pro pobavení nebo otrávení ve zkratce 🤣😂: zpět z hřbitova na Stanisława Konarskiego až na křižovatku s ulicí Klasztorna, na níž se odbočí vlevo. Podchodem pod železnicí se stává ulicí 11 Listopada, odtud se pokračuje až na křižovatku, kde se odbočí vlevo na ulici Parkowa, pak na konci vpravo, nyní na ulici Świętej Barbary, kde nás čekal dlouhý pochod, který končil na křižovatce ve tvaru T odbočením doleva na Piastowskou ulici a hned další odbočkou doprava na Ogrodowu ulici. Ta se táhne až k ulici Kielecka, která se musí přejít a konečně se dostaneš na ulici Cmentarna, což neznamená nic jiného než Hřbitovní. Za celou cestu jsme vlastně nikoho nepotkali 😯, jen kolem nás projelo pár aut. Ano, když jsme míjeli kostel (Kościół Trójcy Świętej w Jędrzejowie), který měl parkoviště plné aut, byl slyšet zvuk varhan a zpěv. Nesmíme zapomenout na hřbitovy, protože jen v těchto místech jsme v Jędrzejówě viděli otevřené krámky 👍. V nabídce měly pouze svíčky, kahánky a moře květin 😁.

Dobrá. Stáli jsme u brány Městského hřbitova 🚩, kterým se musí projít až do jeho střední části s Kwaterou z I Wojny Swiatowej. Toto je opravdu velký hřbitov, kde jsem si pomáhal satelitními snímky, abychom tuto část vůbec našli. Bohužel 🙁 ani tam jsme jméno nenalezli. Udělali jsme maximum. Opis lístku říká, úmrtí v Jedrzejowě, ruské bojiště, pohřben v Jedrzejowě 🫡.

Čekala nás pěší cesta zpět na nádraží. Juniora jsem nepotěšil 🤣😡, tady opravdu žádná městská doprava nejezdí. Nepůjde se stejně, proto ve zkratce 😁: ulicí Cmentarna až k ulici Kielecka, po níž se pokračuje na Náměstí Tadeusza Kościuszkého (Plac Tadeusza Kościuszki), které lze popsat jako kruhový objezd obestavěný poměrně nízkou zástavbou. Hodně slabé 🤔 na historické skoro 15 tisícové město. Prostě nic výstavního, pokud je toto skutečné centrum města. Jedna z budov nesla nápis Muzeum, ale zdála se více vhodná ke generální rekonstrukci nebo stržení 😯 než k návštěvě. Z náměstí se k nádraží dá pokračovat ulicí Partyzantów, pak ihned odbočit na ulici Przypkowskiego, která je nesmírně dlouhá. Podle vůně vede kolem místního pivovaru. I junior hned reagoval, tu vůni znám z návštěvy Plzeňského pivovaru 🤣. Na cestě nás zdržela drobná zastávka u úzkorozchodných kolejí ✋, které se vynořily z parku, který byl plný krákajících vran 🐦‍⬛, které se snad u nás momentálně ani nevyskytují. Strejda Google mi našel informaci, ne o vránách 😉, ale o třicetikilometrové trati Jędrzejów-Pinczów 😍 s vlastním nádražím a napojením na nádraží s běžným rozchodem. Jenomže je zimní období, vše je zavřeno 🙁.

K nádraží zbývá přejít ulici Przemysłowa, s možností navštívit místní Biedronku, kdyby nebyla v neděli zavřená 🙁. Ulice Kolejowa nás zavede až k autobusovému terminálu před nádražní budovou. Venku zima jak v Rusku, tak jsme šli zkusit, zda má stanice otevřenou čekárnu nebo nějakou vůbec má. Má, bohužel pro naše čichové smysly 🤢. Celkem velkou, na sezení chudou, na vzhled interiéru ještě chudší 😯. Na jedné lavici se krčila starší žena, ale to jen proto, že nad ní bylo topidlo ne nepodobné tomu z panelákových koupelen. Zima tam nebyla, teplo také ne, ale puch tam byl pořádný 😉. To raději budeme čekat venku, prohodil junior. Jasně 🤣, čekali jsme skoro třičtvrtě hodiny. Kdyby junior neprotestoval 😡, kdy už přestaneme chodit, mohli jsme zkusit navštívit nádražíčko úzkokolejky. Takhle jsme z lavičky sledovali slabý provoz 😍 na trati. Útěchou s drobným zahřátím bylo svítící slunce.

Ať jen nechválím. Na příjezdu zpátečního vlaku IC 5330 Kormoran jsme zažili 10. minutové zpoždění 😣. To člověk chce, když je venku zima 🤣. Ve 12.56 (původní 12.46) dorazil Stadler Flirt 3 😍 (PKPIC ED160-030), který nás po zastávkách v Sędziszówě a Miechówě dopravil na Kraków Główny (opět hodina jízdy). První věcí v Krakově bylo krmení divoké zvěře (juniora), protože tatranka a limonáda byla slabým plnidlem žaludků. Zachránila nás Galerie Krakowska a její horní patra, kde se mezi spoustou dalších fastfoodů 🍟🍔🌯🥤 nachází druhá provozovna McDonald's. Část odpoledne před dalším výletem se věnovala odpolednímu klidu na hotelu 😴.

Vstávat! U hlavní silnice kousek od hotelu nás zaujal 🤔 vstup do podzemí a na obyčejný podchod široké ulice Pawia, to nevypadalo. Zkusili jsme. Hopla, junior měl pravdu, je to podzemní zastávka pro tramvaje 😍. Celá trasa v této části města je zahloubena a funguje v tunelech 👍. Něco jako původní projekt metra v Praze, podpovrchová tramvaj. Chvíli jsme se dívali a opravdu, v této stanici se míjely tramvaje 🚋 v krátkých časových intervalech. Obdobně jako v metru 🚇.

Chtěl bych se podívat na továrnu Oskara Schindlera na smaltované nádobí, která se objevila ve filmu "Schindlerův seznam". Podle mapy není daleko a může nás k ní zavést tramvaj. Třeba číslo 50 😉, která právě přijela.

🚋 50tka nás vezla tunely přes Dworzec Główny Tunel, aby vyrazila na povrch u Ronda Mogilskie, pak už jen zastávka Rondo Grzegórzeckie a výstup na zastávce Zabłocie. Odtud jsme museli pěšky ulicí Tadeusza Romanowicza, kde jsme odbočili doprava do nenápadné ulice Lipowa. Továrna byla přibližně 100 metrů od nás 🚩, ihned jsem budovu, především její vstupní bránu, poznal.

Továrna na smaltované zboží Oskara Schindlera, polsky Fabryka Emalia Oskara Schindlera je nynějším sídlem dvou muzeí. Muzeum současného umění v Krakově (MOCAK) v bývalých dílnách a pobočka Historického muzea města Krakova na ul. Lipowa 4 ve čtvrti Zabłocie, v administrativní budově bývalé smaltovny známé jako Deutsche Emailwarenfabrik Oskara Schindlera (DEF), jak je vidět ve filmu Schindlerův seznam. Před DEF zde fungovala první malopolská továrna na smaltované zboží a kovové výrobky, společnost s ručením omezeným, založená v březnu 1937 třemi židovskými podnikateli. Společnost neprosperovala, měnila majitele a nakonec skončila v červnu 1939 v insolvenci.
Po začátku války přijíždí do Krakowa Oskar Schindler, sudetský Němec, který byl členem nacistické strany a agentem Abwehru. S využitím moci německých okupačních sil ve funkci správce převzal prodejnu německého kuchyňského nádobí na ul. Krakowské a v listopadu 1939 z moci rozhodnutí Poručenského úřadu převzal nucenou správu podniku „Rekord“ v Zabłocie. Vyráběl také náboje, takže jeho továrna byla klasifikována jako nezbytná součást válečného úsilí.
V lednu 1940 Schindler změnil název továrny na Deutsche Emailwarenfabrik - DEF. Zbytek si přečti na Wikipedii nebo se podívej na filmové podání.

Juniora ani historie ani kultura nebaví 😣. Zašel jsem si jen pro informační materiály, prohlédl si fotografie na fasádě a mohli jsme jít zpět do centra. Pěšky. To také nebaví 😉. Kuty tudy: Ulicí Lipowa jsme pokračovali ke kruhovému objezdu a podchodem pod nádražím Kraków Zabłocie jsme se dostali za železniční trať, abychom navázali na ulici Kącik. Na jejím konci jsme zahnuli doprava na Zjeździe, pokračovali přes most Powstańców Śląskich na Starowiślna, kde jsem si vzpomenul na nenavštívený židovský hřbitov. Využili jsme odbočky do ulice s úzkou cestičkou parkem na Szeroka za zastávku Miodowa. Synek mě nenáviděl, protože tyto domy jsme přece viděli včera 😂. Přímo na hřbitov jsme se stejně nedostali, o to více synek chůzi komentoval. Ale odbočením do ulice Jakuba (z ulice Miodowa) jsme mohli vidět židovský hřbitov alespoň přes zeď. Tak jsi ho viděl a můžeme jít, typický puberťácký komentář 😂.

Z ulice Jakuba jsme se přes Miodowu vrátili na Starowiślna, která je poměrně dlouhá a pokračuje za ulicí Józefa Dietla (kříží ji) dále až k Westerplatte. Tu jsme přešli a pokračovali ulicí Sienna na Mały Rynek, který je předvojem Rynku Główného. Tentokráte jsme se stavili v tržnici Sukiennice a koupili 🎁 si suvenýry. Rychlé 🌆 stmívání nám naznačovalo, že se máme vrátit na hotel. U Bazyliky Mariacke jsme vešli do ulice Floriańska a šli až k Floriánské bráně (Brama Floriańska), kterou jsme se dostali do parku s obrannou bránou z 90. let 15. století pojmenovanou Barbakán 😊. Nyní bylo vše jednoduché, odbočili jsme vpravo, abychom se po ulici Basztowa dostali k velké křižovatce, kde již šla vidět Galerie Krakowska. Výjimečně jsme nešli do obchodního centra vchodem z ulice Pawia, ale zamířili si to na náměstí Plac Jana Nowaka-Jeziorańskiego, kde se zrovna nacházelo ledové kluziště (Lodowisko przy Galerii Krakowskiej) se stánky. Vpravo směrem ke kolejím je dobře viditelná stará budova nádraží 😍, která slouží jiným účelům a dovnitř se nelze dostat 😣.

Kraków Główny, pro odlišení od sousední nákladní stanice též Kraków Główny Osobowy je hlavní nádraží v Krakově. Původní nádraží v Krakově bylo postaveno v letech 1844-1847 v novogotickém návrhu architekta Petra Rosenbauma z Vratislavi, bylo konečnou železniční stanicí Krakovsko-hornoslezské dráhy. Otevřeno bylo dne 13. října 1847, prvním vlak odjel do Mysłovic. V 19. století prošlo nádraží ještě dvěma přestavbami – v letech 1869–1871 a 1892–1894 – které mu nakonec daly eklektický styl. Poslední přestavba nádraží proběhla v roce 1920. V průběhu minulého století se několikrát uvažovalo o uzavření nádraží v jeho současné poloze. Plán rozšíření Krakova z roku 1934 předpokládal výstavbu nové budovy přibližně 300 metrů severně od té stávající, která měla být zbourána.
Na počátku 21. století byla vybudována nová nástupiště a umístěna stanoviště taxi. V červnu 2013 bylo plánováno dokončení výstavby podzemní haly. Od 14. února 2014 se hlavní nádražní hala nachází přímo pod železničními nástupišti a přímo nad Krakovským rychlým tramvajovým tunelem. Celá stavba je součástí Krakovského komunikačního centra.

Do galerie jsme se odtud dostali velkým vchodem. Navíc nás centrum uvítalo spoustou atrakcí nejen pro děti 😉. Junior si hned vyzkoušel chůzi po kladině, pod níž byl obraz velké hloubky, posunováním madla si zobrazil řezy těla z CT, zatančil si jako kostra, ale nejvíce času strávil u stroje na trénování paměti 😂. Až z toho vyhládl, že nám nezbylo nic jiného, než navštívit fastfood v horním patře obchodního centra 🤣. Zpět na hotel jsme se vraceli přes perón nádraží, díky čemuž objevujeme výbornou zkratku k hotelu. Z Ibisu se lze dostat na nástupiště během dvou tří minut. Skvělé 👍. Na následující den předpověď hlásila nepříznivé počasí 🌧️, proto jsem na 10. hodinu objednal vstupenky (Tourist Route – Individual tour English) do solného dolu Wieliczka (128 + 108 PLN) a v aplikaci KOLEO zakoupil jízdenky (každá po 7 PLN) na cestu tam, zpáteční samozřejmě až podle délky prohlídky 😉.

Výlet do Wieliczky a odpolední hledání Krakovských draků

Předpověď 🌧️ počasí na pondělí vyšla. Ráno mrholilo, vzdálenější budovy nebylo přes mlhu vidět. Skočili jsme si na snídani 🥚🥐🍞☕, sbalili se, ale s sebou toho moc nebrali, protože do dolu se smí jen s lehkou bagáží. Nechtěl jsem se spoléhat na volné skříňky. K cestě na nádraží jsme využili včerejší zkratku 👍 a pomalým krokem se přemístili na nástupiště 1, kolej 11, odkud měl odjíždět vlak směr Wieliczka Rynek-Kopalnia. Souprava KML Os 33212 SKA1 (NEWAG 31WEb Impuls 2, EN78A-001 B 94 51 2 141 728-7) dorazil s předstihem. Jednalo se o velmi pěknou a moderní soupravu 😍, včetně vybavení a designu interiéru. Vlak měl před sebou celkem 8 zastávek a devátá byla naše výstupní Wieliczka Rynek-Kopalnia. Konečná stanice, odtud opravdu není kam pokračovat. Pohodlná cesta dlouhá 23 minut, kterou sem tam doprovázel déšť.

Kopalnia soli Wieliczka

Vlak dorazil do cíle načas, takže má skoro jednohodinová rezerva na zpoždění a chůzi k dolu (5 minut na 350 metrů chůze 😉) zůstává netknuta. Ve Wieliczce bylo právě po dešti. Vystoupili jsme z vlaku, chvilku se rozhlíželi a šlo se směrem důl. Z vlakového nádraží se klikatil krátký červený chodník na centrální parkoviště a autobusovou zastávku Wieliczka Centrum, odtud je to pár kroků k ulici Edwarda Dembowskiego, kterou jsme přešli a zbývala ulice Daniłowicza až ke vstupu do solného dolu - Daniłowiczova šachta (Szyb Daniłowicza), který nelze přehlédnout. Opravdu chvilka 👍. V instrukcích se doporučuje být na místě o 15 minut dříve. My to zvládli téměř o hodinu. S naším štěstím začalo opět mírně mrholit. Junior měl jen žízeň, tak jsme si v místním stánku koupili dobře chlazenou sodovku a čekali a čekali... 😁

Prostor před hlavním vstupem byl páskami rozdělen do několika "chlívků" 🐑🐑🐑 označených vlaječkou, aby turisté věděli, kam se zařadit. Nás se netýkala němčina, francouzština, ruština, ukrajinština, italština, španělština, ani polština. Junior se cítil na anglický výklad 🤔. Překvapil, ale proč ne. Dá se říct, že všechny jazyky, možná ruština ne, měly nějaké čekající návštěvníky. Jen na anglického průvodce zatím kromě nás nikdo. Na druhou stranu, angličtina měla přijít na řadu až v deset hodin a s přibývajícím časem k nám nějací turisté zabloudili 😎.

Solný důl Wieliczka (polsky Kopalnia soli Wieliczka) se nachází pod městem Wieliczka poblíž Krakova v Malopolském vojvodství. Důl náleží do západní části podkarpatských solných ložisek, jejichž stáří se odhaduje na cca 15 milionů let. Ložisko vzniklo v období miocénu, v bádenském věku, při zániku miocenního moře, které se stalo uzavřeným mořem s vysokým stupněm salinity.
Důl je 327 m hluboký a byl v provozu nepřetržitě od 13. století až do 30. června 1996. Celková délka chodeb dosahuje 300 km, přičemž veřejnosti jsou zpřístupněna přibližně 2 % z celkové délky chodeb. Všechny chodby se rozprostírají celkem na devíti úrovních, které jsou propojeny velkými komorami, speciálními tunely či šachtami a výtahy. V současnosti je solné ložisko Wieliczka asi 10 km dlouhé, 600–1500 m široké a od 50 do cca 357 m vysoké – silné.

Minutu po desáté nastal správný čas, protože k anglické vlaječce přistoupila průvodkyně, která nás měla provést útrobami dolu. Začátek slouží k prověření kondičky 💪. Návštěvníky čeká sestup po 380 schodech (z přibližných 800) do hloubky 64 metrů, což je 1. úroveň. Dále prohlídka pokračuje mnoha chodbami a komorami, včetně rozhlehlé a určitě nejznámější ⛪ Kaple svaté Kingy, která je celá vytesána ze soli a osvětlena obrovskými křišťálovými lustry 👍. Nezapomenutelnou se pro nás stala komora Weimar se solným jezerem, také díky světelné a hudební produkci. Nelze opomenout komoru Michałowice s monumentální výdřevou v bílé barvě. Prostě sůl nad zlato.. 🧂

Během prohlídky se ještě ℹ️dozvíš o způsobu a historii těžby soli, o potřebných nástrojích a "parťácích" v podobě koňů 🐎, kteří pomáhali před zavedením moderní techniky a kteří se již nikdy na povrch nepodívali. Nenápadně a skoro pozvolně sestoupíš do hloubky 135 m. Nemusíš mít strach, že to nezvládneš, počátečně sestup 😁 se už nebude konat. Po cestě je navíc možnost několika odpočívek i s možností osvěžení 🍫🍬☕🥤 - bufet, na závěr restaurace 🍖🍗🍟 v podzemí. Nebo je lze využít k nákupu suvenýrů 🎁. Jelikož by to nahoru byla štreka 😉 a dole v dole bychom se jinak hromadili, to nikdo nechce 🤣, tak nás na povrch vyvezli moderním výtahem. Škoda, že ne starou těžní klecí. Měl jsem pocit 🤔, že kdysi dříve tomu tak bylo.

Suma sumárum ℹ️, počítej s 2 a půl hodinou prohlídky a 3 a půl kilometry chůze. Uvnitř je poměrně stálá teplota 17 až 18 °C, v zimním období se uvnitř zahřeješ, v letním spíše ochladíš. Lízat povoleno 😛, samozřejmě mimo sochy, kdo by je znovu tesal. Však také některé chodby vypadají značně vylízaně 🤣. Solný důl Wieliczka stojí za návštěvu, nejen pro nádheru ze soli, kterou vytesali horníci, ale i pro ozdravně prosolený vzduch 😍. Jelikož si pamatuji dobu, kdy se ve Wieliczce platilo za focení, tak nyní mohu s klidem napsat. Focení povoleno 👍 a nic navíc jsem neplatil.

Když jsme se po výjezdu výtahem blížili k východu z budovy, omrknul jsem v mobilu (KOLEO) jízdní řád. Co nevidím, ve 12.41 možný odjezd vlaku a aktuálně bylo za pět minut půl jedné. Vycházelo mi dost času na to, dostat se na nádraží, proto jsem ihned objednal jízdenky. Jakmile jsme vyšli z budovy 😲, zatrnulo mi. Byli jsme totiž na jiném místě - Regisova šachta (Szyb Regis, plac Kościuszki), než jsem předpokládal. Chvilku mi zabrala orientace, kde jsme a kam máme jít. Samotná GPSka v mobilu se nemohla zorientovat 🤣. Měli jsme štěstí, napůl rychlou chůzí, napůl poklusem jsme se na nádraží dostali včas. Přes ulici Władysława Sikorskiego, kde jsme nevyužili zkratku parkem, takže po Powstania Warszawskiego až na Adama Mickiewicza.

Vlak KML Os 33334 SKA1 (Pesa 22WEh Elf, EN76B-002 94 51 2 141 615-6) už čekal na nádraží a kupodivu byl ještě prázdný. Což jsem ihned využil 😎 . Zpáteční jízdě nebylo co vytknout, dojeli jsme přesně a venku nepršelo. Oběd byl také standard, fast food 🍟🍔🌯🥤. Po obědě jsem očekával připomínky o nutnosti odpočinku 😉, které junior brzy začal vypouštět z úst 😠🥴. Sedět na hotelu, to bych nerad a nabídnul jsem satisfakci v podobě jízdy tramvají 😉🚋.

Krakovští draci (Krakowskie smoki)

Odsouhlaseno 🤩. Šlo se na tramvajové zastávky poblíž Galerie Krakowské, kde jsme nastoupili na číslo 8, která jezdí každou chvíli. Ze zastávky Teatr Słowackiego, 4 minuty jízdy a výstup na třetí zastávce pojmenované Wawel. Odtud stačilo jít pěšky přes Świętego Idziego, pak ulicí Bernardyńska, která vede pod Wawelem a zavedla nás k řece. Chtěl jsem si zajít na procházku podél Visly. Zamířili jsme doprava ke spoustě se fotících lidí. Až teď jsme uviděli sochu draka - Smok Wawelski 🐉. Mladému se líbil a hned si chtěl s drakem udělat selfie. Zajímavé, kolik lidí zde stálo s nastaveným fotoaparátem. Sotva se junior vyfotil, vyšlehl 🔥 drakovi z tlamy plamen. Aha, ten zájem ostatních se zjevně netýkal nás 😂, ale čekali na tuto akcičku. Zařadili jsme se k nové skupince a čekali s nimi na  další vyšlehnutí 🔥. O drakovi jsem si v mezičase našel pár informací. Především tu, že se na různých místech Krakova nachází další, ale malí, dráčci 🥰. Jak se píše na webu Dračí stezky, Toto krotké mytické stvoření, úzce spojované s Krakovem, má nyní dračí potomstvo. To vše díky iniciativě obyvatel malopolského hlavního města, kteří mají pro wawelského draka stejnou slabost jako drak pro Krakov.

Socha wawelského draka je monument na úpatí vrchu Wawel v Krakově v Polsku, před doupětem wawelského draka, věnovaný mýtickému wawelskému drakovi. Socha, instalovaná v roce 1972, je schopna vypustit z tlamy oheň. Obvykle se to děje každých 5 minut.

Od této chvíle se výlet posunul směrem k hledání krakovských draků 😎. Do setmění, v šest už vlastně byla tma, se nám mimo wawelského podařilo navštívit dalších 9 sošek v tomto pořadí: Smok Wodny, Smok Filmowiec, Smok z latawcem, Smok Sportowiec, Smok Geodeta, Smok Turysta, Smok Romantyk, Smok z metrem, Smok Lekarz. Od posledního draka jsme se svezli tramvají zpět ke Galerii Krakowske, abychom zašli do oblíbené Biedronky 🐞 na výborné suroviny k večeři. Když jsem na hotelu kontroloval ježdění a chůzi na mapách, tak jsme Krakov brali křížem krážem 🎈.

Mimochodem, hledání dráčků bylo pro mladého velmi zábavné. Asi nejvíc mimo ježdění vlakem nebo tramvají 😉. Možná proto, že s maminkou doma hledají a sbírají kešky. Díky závěru to pro něj byl hodně únavný den 😅, ihned usnul.

Dopolední hledání smoků (draků) a jedeme do Zlína

Naše poslední ráno v Krakově začalo mlhou 🌫️, ale vyhlídky na odpoledne a další dny byly více než slibné ☀️🤣. Po snídani bylo v plánu hledání dalších dráčků (smoků). Času jsme měli dost 👍, protože hotel nabízí odubytování (check-out) do 12 hodiny a jízdenky na zpáteční cestu do Zlína jsme měli až na třičtvrtě na dvě odpoledne.

Obdobně jako předchozí den jsme zvolili kombinaci tramvaj, chůze a pomocná mapa v mobilu. Vyrazili jsme do různých částí Krakova a nakonec se nám podařilo najít dalších šest dráčků: Smok Żołnierz CK, Smok Astronom, Smok Kazimierz, Smok z literą K, Smok z mapą, Smok Malarz. Všechny nemáme, ale přesto.. ❤️ Do hotelu jsme se vrátili po 11. hodině a pár minut před 12 jsme stihli kartičku vhodit do škatule u recepce. Počasí nám vyšlo, na obloze bylo azuro, až byla škoda se vracet domů 😉.

Zbývalo nám dost času na oběd a nějaké nákupy dobrot, především několika kil a druhů Krówek. Sezení v obchoďáku není žádná zábava, takže jsme trávili posledních 50 minut před odjezdem sledováním vlaků na nádraží. Včetně lahůdky v podobě Alstom Savigliano "Pendolino" ED250-008g jako EIP 3108 odjíždějící do Varšavy v 13.05.

Jenomže takovou soupravou jsme se do Zlína nevraceli 😅. Pro nás z Przemyśle přijel vlak IC 107 Porta Moravica, klasika tažená lokomotivou PKPIC EP09 s odjezdem z Krakow Glówny ve 13.49. Příjemně 👍 jsme si hověli ve vagónu 349. Celou cestu přes Polsko jel naprosto přesně 😎 a první zpoždění nabral až v Bohumíně. V Bohumíně se také měnila lokomotiva za ČD mašinu (nepostřehl jsem, ale měl to být Siemens) a stali jsme se EC 107 Porta Moravicou. Jelikož se v únoru brzy stmívá, tak i nás postihlo neštěstí nutnosti rozsvítit 💡 osvětlení vagónu a tím se zjistilo, že světla jsou spíše stroboskopem. Důležité bylo, v Otrokovicích na nás stále čekal RegioShark a my přesedli na Os 14249, kterým jsme se chvilku před 19 hodinou dostali až domů. Sláva... ❤️