Na skok do galerie ve Vídni

Teplé červencové dny vybízejí k výletům. Navíc, má-li člověk dovolenou 😎. Jeden rychlý nápad na výlet do Vídně s procházkou a s návštěvou galerie Belvedere. Hlavně obrazů oblíbeného Gustava Klimta. Není čas dlouze plánovat, ihned objednávám, protože do možného odjezdu je necelý týden. Bohužel tomu také odpovídá cena 😲 1016 Kč za jízdenku Zlín - Vídeň, respektive 1270 Kč pro jízdu zpět. Jízdenky nakupuji přes účet v aplikaci Můj vlak. Pro Malý vlakový výlet nepotřebujeme mít kufr, bude nám stačit batoh na zádech.

Výjimečně s partnerkou vyrážíme z nádraží Zlín Střed vlakem Os 14218. Pohodová jízda čistým RegioSharkem skrze několik zastávek Zlína s přesným příjezdem do Otrokovic. Otrokovické nádraží nás vítá plným nástupištěm lidí a informační cedulí se zpožděnými odjezdy 👎 vlaků. Takže náš EC 103 Danubius jedoucí z Krakova do Vídně plánoval příjezd s pěknými pěti minutami zpoždění, aby nakonec dorazil později o deset minut.

Nastupujeme, problém v plném vagónu nemáme, protože vlastníme místenky, tak nám sedící, zajisté rádi 😜, uvolní místa. Následuje poklidná cesta, kdy jsem nepotřeboval nic nabíjet a Wi-Fi v polských vagónech prostě není. To není výtka 🤔, to je prostě fakt. Naštěstí mám dostatečný datový balíček a během jízdy zvládnu koupit vstupenky do Galerie Belvedere na dnešní 14. hodinu. Okolo jedenácté hodiny kontrolně navštěvuji toalety 🧻 a musím říct dobré = čisté. Sice nešlo dveře zamknout a nebyl toaletní papír, ale naštěstí nemám nutnost jej použít 🤣😂. Poslední fázi jízdy do Vídně si natáčím z okýnka a s konečným zpožděním necelých 15 minut (příjezd plánovaný v 11.49 vs reálný ve 12.03) zastavujeme na hlavním vídeňském nádraží, Wien Hauptbahnhof.

Poledne je ve znamení oběda, s mladým bych také nic neřešil, proto jdeme do Mc Donald's 🍔🍟🥤. Hned v rukou třímáme pytlík s jídlem, abychom si jeho obsah před budovou vychutnali. Venku je sice větrno, ale zato čerstvý vzduch. V plánu nebyl jednodenní výlet, proto mám zabookovaný hotel. Jenže check-in je možný až od 15. hodiny. Máme spoustu času, který nebudeme trávit pouhým sledováním života na nádraží nebo jeho okolí a hlavně, máme lístky do Belvedere. Vydáváme se směrem k Belvederu, hlavního cíle 🚩 naší cesty. Samozřejmě vše se realizuje podle navigace 😉. Nejprve musíme přejít širokou ulici Wiedner Gürtel na Südtiroler Platz, abychom pokračovali po Favoritenstraße až do odbočení na Belvederegasse. Přibližně v polovině této aleje (gasse) se zastavujeme v kostele sv. Alžběty (Kirche St. Elisabeth). Velmi příjemné místo 🙂, které využíváme pro chvilkové rozjímání.

Galerie Belvedere

Po odchodu z kostela pokračujeme alejí až k velké stěně, za níž jde vidět věžička Belvederu 🏰. Dále není navigace potřeba, stačí se vrátit ulicí (Prinz-Eugen-Straße) "blíže" k nádraží a jsme u vstupní brány do zahrad Horního Belvederu (Oberes Belvedere). Počasí nám přeje ☀️, před návštěvou galerie stihneme procházku zahradami. Je se čím kochat. Z druhé strany zámku Belveder probíhá rekonstrukce a je obestaven lešením zahaleným plachtou. Na tuto stranu došlo posléze, když jsme zamířili do fronty na vstup do samotné galerie. Ještě brzy 🕜, jak nás upozornil sekuriťák. Fronta je na časové okno ke vstupu v 13.45. Spolu s několika dalšími se vyřazujeme do chvíle, než zmizí původní fronta a sekuriťák pokybne hlavou, že už. Pak zakládáme novou frontyu, tentokráte pro 14. hodinu. Pořádek musí být 🫡, tak je to správné.

Belvedere je muzeum evropského umění, s hlavním sídlem v zámku Belveder a v jeho přilehlých objektech. Je součástí rakouských Spolkových muzeí (Bundesmuseen) a jeho sbírky tvoří výtvarná díla od středověku do 21. století. Těžištěm je rakouské malířství od pozdní gotiky přes baroko až po secesi, zejména je zde světově proslulá sbírka obrazů Gustava Klimta.

Gustav Klimt (1862 - 1918) byl rakouský malíř, nejznámější představitel vídeňské secese. Měl vlivné postavení v umění monarchie a byl oblíbeným portrétistou vídeňské společnosti. Patří mezi klíčové postavy v rakouských dějinách umění. Klimt, Joseph Maria Olbrich a Josef Hoffmann spolu s několika dalšími umělci založili roku 1897 sdružení Vídeňská secese.

Pokud má člověk lístek a stojí na začátku fronty, pak není žádný problém. My jsme první, ale i tak je uvnitř mumraj lidí 😉. Skříňky pro uložení batohů a spol jsou mazaně umístěné 🤔. Dostaneš se k nim průchodem přes obchod se suvenýry. Pozor, kufr se do skříňky nevleze a ta mince na vložení je jen záloha. Samotná galerie je nádhera, pro příznivce Gustava Klimta především 🫶. Vždyť před Polibkem je tlačenice, skoro jako v muzeu Louvre u La Jaconde (Mona Lisa). Proti Mona Lise je však Polibek mnohem větším obrazem 😮. Těžce se mi fotí přítelkyně dohromady s Polibkem bez okolních turistů. To nic není. Z udělání se zde objevuje velká skupina turistů z Asie 😲. Návštěvníci obdivují obraz a ihned jim blýskají blesky cvakajících fotoaparátů 🤣, tak jak to umí jen tento typ turistů. Poctivě jsme obhlíželi Klimtova díla s pocitem, jako by nám brzy měla viset doma. Z galerie odcházíme po dvou a půl hodinách, které jsme nestihli věnovat úplně všemu. Na závěr nesmíme zapomenout projít obchodem se suvenýry pro uložené batohy a samozřejmě tam nechat nějaké € 😉.

Na hotel se přicházíme ubytovat až kolem půl páté. Máme zabookovaný hotel Prizeotel, který stojí poblíž nádraží a se štěstím 😍, jak pro koho 😉, dostáváme pokoj 338 s výhledem na trať. Skvělý výhled, navíc na Hbf neustále něco 🚄🚈🚄 jezdí. "Hned" si uvědomuji, že sledování vlaků asi tak úplně není cílem naší výpravy. Proto po 18. hodině vycházíme ven na podvečerní procházku do centra Vídně.

Podvečerní a večerní 🌙 procházka do centra Vídně

Vojenské historické muzeum ve Vídni (Heergeschichtliches Museum) je rakouské státní muzeum, sídlící v budovách Arsenalu na Landstraße gürtelu, ve 3. vídeňském okresu. Tři haly a dvory jsou vyhrazeny expozici těžké bojové techniky od děl, přes tanky až po letadla.

Z hotelu jdeme trošku oklikou ulicí Alfreda Adlera (Alfred-Adler-Straße), abychom se podchodem pod tratí dostali na Ghegastraße podél níž jsou objekty Muzea historie vojenství (Heeresgeschichtliches Museum). Sice má již zavřeno, ale dá se nahlédnout na prostranství mezi budovami a hlavně si lze prohlédnout 💣 Artilleriehalle, která je velkou sbírkou starých děl. Jelikož do muzea nejdeme (ℹ️ tip na příští výlet s juniorem), vracíme se na Ghegastraße a následně podcházíme dvouproudou Landstraßer Gürtel, abychom se ocitli na staveništi v ulici, tedy aleji, Adolfa Blaumera (Adolf-Blamauer-Gasse). Podél této aleje je zahloubená železniční trať, kterou díky lávce přecházíme a kličkováním různými ulicemi se opět dostáváme ke vstupu do zahrad Belvederu 😅. Vychutnáváme si pohled 🌷🌼🌺🪻🥰 na upravený park s mnohem menším počtem návštěvníků. Zahradami postupně procházíme až k Dolnímu Belvederu (Unteres Belvedere) a branou se dostáváme na rušnou ulici Rennweg.

Před dalším pokračováním náš pohled zaujme cedule Billa 🥖🥐🥤. Vstupujeme dovnitř a kupujeme pečivo plus minerálku pro osvěžení. S pečivem v ruce jdeme Renwegem směrem na Schwarzenberské náměstí (Schwarzebergplatz) ke Schwarzenberskému paláci (Palais Schwarzenberg), který se bohužel rekonstruuje včetně blízkého okolí. Alespoň vidíme stříkající Hochstrahlbrunnen, fontánu ⛲, v jejíž blízkosti se rozprostírá osvěžující vodní opar. Za fontánou se vypíná pomník na památku sovětským vojákům, kteří zemřeli za Druhé světové války během vídeňské operace. I plácek před fontánou je oplocen zátarasy. Tentokráte žádná velká rekonstrukce nebo oprava, ale tanec lidí. Podle plakátů se jedná o součást tanečního festivalu Impulstanz 💃🕺. Kdo si chce zatančit, má možnost...

Kousek od Schwarzenberského náměstí se nachází Karlovo náměstí (Karlsplatz) s Kostelem svatého Karla Boromejského (Karlskirche) ⛪, stačí nám přejít silnici a protáhnout se Brucknerovou uličkou (Brucknerstraße). Překvapení, tady pro změnu duní nějaký festival. Pop Fest Vienna, Vídeň doslova žije festivaly 🎤🎶. Spousta místních lidí, hodně muziky, jídla, pití, slunce pálí a kostel se opravuje 😫, minimálně jeden z jeho sloupů. V tento čas by byl vstup uzavřený.

Kostel svatého Karla Boromejského (Karlskirche) je barokní kostel, který se nachází na Karlově náměstí ve 4. vídeňském městském obvodě Wieden. Kostel byl postaven za panování císaře Karla VI. a byl projevem díků za odvrácení epidemie moru.
Projekt chrámu ve stylu monumentálního římského baroka deklaroval jako kombinaci inspirace Byzancí (chrám Hagia Sofia) s Římem (antický Trajánův sloup). Kostel byl postaven v letech 1715 až 1737, kdy byl vysvěcen. Karlskirche má rozměry 80x60 metrů a kupole se tyčí do výšky 72 metrů. Fasádě dominují dva přes 60 metrů vysoké sloupy se spirálovitými freskami inspirované Trajánovým sloupem v Římě.

Chvilkové poslouchání (pro nás) neznámých kapel a zvedáme se k odchodu 🚶‍➡️. V mobilu vidím, že na Stephansplatz s Katedrálou svatého Štěpána (Domkirche St. Stephan) se dá jít jedinou přímou ulicí. Docela dlouhou 🤨 ulicí Kärntner Straße kam se z Karlova náměstí dostaneme pouhým přejitím dvouproudé silnice. U Vídeňské státní opery (Wiener Staatsoper) mlsáme 🍦 zmrzlinu. Osvěžující zastávka 👍. Odtud je ulice o dost živější a především plná turistů 😉. Když přicházíme na Stephansplatz začíná se už smrákat. Naštěstí jsou obchody se suvenýry i restaurace stále otevřené a navíc se mezi turisty proplétají prodejci svítících panáků vystřelovaných praky a spousty jiných cetek. Mimochodem, v jednom krámku se suvenýry kupujeme další gumový náramek, tentokráte s nápisem Vienna Austria 👍. Za půl hodiny 🌓 je tma a možná správný čas vrátit se na hotel. Příjemná hodinka chůze obdobnou trasou s výjimkou zahrad Belvederu, které jsou uzavřené, tak musíme odbočit už na Prinz-Eugen-Straße, pak po Arsenalstraße, Canettistraße a nakonec Karl-Popper-Straße, která vede k PrizeOtelu. Dobrou noc, dnes jsme se nachodili 😁, ale zítra se projedeme 🚇🚊, protože využijeme vídeňskou městskou dopravu.

Pozdní budíček až s rostoucím provozem 😍 na nádraží, pak snídaně a hurá do dalšího slunečného dne. Tento den míříme rovnou na hlavní nádraží (HauptBahnhof), konkrétně 👇 dolů do metra. V automatu kupuju dva lístky 24 Stunden (24 hodinová platnost od označení) za 8 € kus (informace o cenách a typech lístků na www.wienerlinien.at). Každý z lístků poctivě označkujeme 👌 a můžeme vstoupit do prostor vídeňského metra. Linkou U1 cestujeme z Hauptbahnhof (do roku 2012 název Sűdtiroler Platz) jen dvě stanice na nám známý Karlsplatz. Tato přestupní stanice má kouzelný 😊 secesní vstup. Vzhledem k "brzkým" hodinám, před dvanáctou 😉, není plac plný lidí a teprve se vše připravuje na odpolední program. Zpěvačka se sice snaží 👍, ale není téměř nikoho, koho by mohla zaujmout. Zkoušíme, zda se dostaneme dovnitř Karlskirche, ale narážíme na frontu turistů u pokladny. Ne 💲, to se raději více rozkoukáme v parku u Schönbrunnu. Naštěstí se nejedná o žádný problém, stačí se vrátit do metra a přemístit se linkou U4 o šest stanic dále směrem Hütteldorf. Vystupujeme ve stanici pojmenované, jak jinak 😉 než Schönbrunn, která není podzemní a rozkládá se u velkých parkovišť poblíž areálu zámku a jeho zahrad. Poznámka, solidně peče slunce 🥵!

Zahrady Schönbrunnu

Schönbrunn, barokní zámek ve Vídni, byl od druhé poloviny 18. století do roku 1918 letní rezidencí rakouských císařů. V blízkém okolí zámku se nacházejí rozlehlé zahradní prostory, které byly spolu se zámkem v roce 1996 zařazeny na Seznam světového dědictví UNESCO.
Místo, na kterém byl zámek vystaven, si již na počátku 17. století oblíbil císař Matyáš, tryskal zde tehdy pramen čerstvé vody, u kterého císař vztyčil sochu nymfy a nazval jej Schöner Brunnen (krásný pramen).
Součástí parku je nejstarší existující zoologická zahrada na světě. Mimochodem zde chovají Pandy velké.
Dále je v parku Glorietta, Zahradní labyrint (Irrgarten), pavilon s rostlinami z pralesů (Palmenhaus) nebo Neptunova fontána (Neptunbrunnen).

Parkovištěm jen projdeme k Schönbrunner Schloßstraße, kterou přejdeme a jsme na chodníku vedoucím k hlavní zámecké bráně. Samozřejmě se spoustou dalších turistů 😆, jež rádi pustíme před sebe. Kolem chodníku jsou sem tam stromy, pod něž se dá na chvilku schovat před slunečními paprsky.Důležité je, že jsme u zámku Schönbrunn, takového zmenšeného (vídeňského) Versailles 🤐, což určitě vídeňáci rádi slyší. Ze zlaté vstupní brány ve Versailles mne hodně bolely oči, vídeňská brána je černé barvy 😊 a nečiní mi žádný problém. A tím jsem to dorazil 🤣. Středem nádvoří mezi fontánami dojdeme k budově, která kupodivu není naším cílem 🤔, protože tím jsou zámecké zahrady. Boční Hietzinger Allee vcházíme do zahrad, kde se budeme pouze kochat a odpočívat. Po očku pokukuju 😉 na vzdálenou Gloriettu.

Neptunova fontána

Neptunova fontána (Neptunbrunnen) pochází z roku 1780 a znázorňuje výjevy z řecké mytologie. Vykopové práce pro vodní nádrž byly zahájeny v roce 1776. Byla vytvořena pravděpodobně podle návrhu Ferdinanda Hetzendorf von Hohenberg a Neptunovo sousoší je dílem Wilhelma Beyera. Barokní sousoší zachycuje mýtickou scénu, v nímž bohyně moří Thetis zapřísahá Neptuna pro bezpečnou plavbu pro jejího syna Achillea, který se rozhodl a vyrazil dobýt Tróju. Zadní stěna Neptunovy fontány je zapuštěná do svahu a je zdobená balustrádou. Uprostřed je na oválném podstavci sám samotný Neptun, bůh moře a jeho doprovod. Zobrazení Neptuna, s trojzubcem, jedoucího přes své vodní panství je tradiční motiv ze 16.-18. století, který symbolizuje panovníky a jejich moc.

Nejdříve "musíme" minout Neptunovu fontánu, odkud zrovna přestala ⛲❌🤨 tryskat voda. Nezbývá než počkat, jestli vodu opět pustí. Slunce opírající se do vodní hladiny je ideální tak na koupání nebo opalování. Po pár minutách začíná voda opět proudit a my se můžeme dívat. Skvělé pohledy se nám naskytnou ze zadní části fontány, průhledem z "jeskyně". Hned jsem si chtěl natočit spuštění vody s pohledem na zámek. Tak dlouho jsem se snažil, až jsem si málem utopil telefon 🤣. Ona ta mříž má vespod mezery, a jakmile jsem si opřel telefon 😮, ten doslova jen prosfištěl směrem dolů. Telefon se naštěstí nerozbil, ani se neutopil, proto máme fotky, dokonce i video. Mimochodem, je zde osvěžující stín 😊 díky tújím a především oparu z tříštící se vody fontány.

Gloriette

Gloriette pochází z francouzského slova gloire, které znamená v češtině sláva. K tomuto účelu byla také roku 1775 postavena. Stavba je připomínkou vítězství Rakouska v bitvě u Kolína, byla postavena roku 1775, jak připomíná nápis na střední části stavby: „JOSEPHO II. AUGUSTO ET MARIA THERESIA IMPERANTIB. MDCCLXXV“. Na stavbě se nachází dvacet metrů vysoká terasa (přístupná po točitých schodech).

Ačkoliv se to nezdá, výstup ke Gloriettě není zrovna procházkou růžovým sadem. Z důvodu umístění na kopci je cesta klikatá jako had. Navíc pařící slunce dělá své 🥵🍦, proto jsme nahoře ocenili stánek prodávající zmrzlinu. Chtěli jsme si sednout na lavičku, ale bez stínu je to jen rožnění na slunci. Sedáme si na trávu pod Gloriettou, kde si lebedí spousta dalších turistů 😎. Zmrzlina v nás doslova "zasyčela" 😆.

Když už jsme vystoupali na vršek a stojíme u paty Glorietty, tak by byla věčná škoda 😉 se nepodívat z její horní terasy na Schönbrunn a na Vídeň. Kromě vyšlapání točitých schodů je potřeba zaplatit 5,50 € za lístek. Přiložením lístku na čtečku turniketu nás pouští a dál je to jen o vyšlapání schodů. Úchvatný pohled z terasy 😍, opravdu to stojí za návštěvu. Na terase se před sluncem 🥵🥵 schovat bohužel nelze.

Půl třetí pryč, je čas se na chvilku schovat do stínu a ideálně si dát sprchu. Hotel 😁. Na hotel je cesta jednoduchá, prostě od Glorietty sejdeme dolů k zámku, vrátíme se do metra na linku U4 (na Karlsplatz), následně linkou U1 pojedeme až do stanice Sűdtiroler Platz (Hauptbahnhof). Celou dobu tuším 🤨, že nám něco chybí. Ano, zatím jsme neobědvali. Vše napravujeme tím, že nevcházíme do útrob nádraží, ale na ulici. Oběd si dáme v restauraci, tady je jedna na dohled s typicky německým jménem Böhmerwald 😆. Jak jsem předpokládal, čepují tu lahodné české pivo 👍 a to je nejlepší na hašení žízně. K pivu si dáváme pravý Wiener schnitzel 👌 (tence rozklepaný plátek z telecího masa, obalený v trojobalu) a teprve potom můžeme jít na hotel. V danou chvíli nemůžu restauraci hodnotit jinak než 🤩 ***** z 5.

Večerní prohlídka po centru Vídně

Po odpočinku a sedmé hodině odpoledne opět nasedáme do vozu metra 🚇 linky U1 a vezeme se tři stanice na Stephansplatz. Včera jsme tam byli, jenže za tmy, dnes se procházíme ještě za světla. Smůla 🙄, dovnitř katedrály svatého Štěpána (Domkirche St. Stephan), dominanty tohoto náměstí, se opět nedostaneme. Teď to bylo doslova o fous, mladík v saku se usilovně snažil vstupní kovovou bránu uzavřít. Čím více se snažil, tím více mu brána vzdorovala 😁. Přitom by se našlo hodně návštěvníků se zájmem o vstup do katedrály. Nevadí, můžeme vidět i jiné památky, protože v centru jich je spousta. Vzhledem k vyšším cifrám na hodinkách si všechny prohlédneme také jenom z venku 😉.

Katedrála svatého Štěpána je jedna z nejvýznamnějších rakouských gotických památek, současně také symbol Vídně. Od roku 1469 je sídelním kostelem vídeňských biskupů a později arcibiskupů.
Zajímavostí, která se nachází při severním okraji Obří brány, jsou dvě ocelové tyče zasazené do zdiva, jejichž délka určovala míru platnou ve městě. V dobách, kdy ještě délková míra nebyla sjednocena, znamenalo podobné opatření významnou pomoc pro kupce přicházející do města za obchodem.

Sloup Nejsvětější Trojice ve Vídni či Vídeňský morový sloup (Wiener Pestsäule) je barokní morový sloup postavený během let 1687–1693 v centru rakouské metropole. Sloup byl vztyčen ke slávě trojjediného Boha, kvůli tomuto sloupu vznikla v celé habsburské monarchii velmi silná tradice trojičních sloupů. Postavit ho nechal po morové epidemii roku 1679 císař Leopold I.

Blízkou ulicí Na Příkopě (Graben), která je vždy plná turistů, kráčíme okolo Sloupu Nejsvětější Trojice (Dreifaltigkeitssäule), abychom následně zahnuli doprava a boční ulicí se dostali na Petrovo náměstí (Petersplatz) ke katolickému kostelu sv. Petra (Peterskirche). Má to výhodu, je zde mnohem klidněji a dovnitř lze bez problémů vejít. Chvilka rozjímání ☺️ a vracíme se zpět Na Příkopy a pokračujeme ulicí Habsburgergasse směrem k Hofburgu 🏰. Trošku nás brzdí kličkování na rozkopaném Michaelerplatz. Hlavně, že není uzavřeno. Jsme na nádvoří zámku, kterým se dá projít až na náměstí Hrdinů (Heldenplatz). Opět nás čeká spousta zátarasů a vykopaných příkopů. Naštěstí není Hofburg zakryt lešením 👍.

Hofburg je palácový komplex v centru Vídně, do roku 1918 rezidence habsburských a habsbursko-lotrinských panovníků. Od roku 1945 sídlo prezidenta Rakouské republiky, ale také Rakouské národní knihovny a několika muzeí. Komplex Hofburgu zahrnuje 16 křídel se 17 dvory.

Vnější bránou procházíme na Burgring a před námi je Náměstí Marie Terezie (Maria-Theresien-Platz) s budovami Přírodovědného (Naturhistorisches Museum) a Uměleckého (Kunsthistorisches Museum) muzea. Oboje je zavřeno, jak jinak. My však nasedáme do okolo projíždějící tramvaje na zastávce Ring/Volkstheater a necháváme se svézt 🚊 na točnu Schottentor. Při cestě míjíme historickým budovami silně zahuštěný prostor. Parlament, Burgtheatr, Vídeňská radnice a Univerzita. Ideální místa zastavení při zpátečním pochodu. Po vystoupení z tramvaje koukáme více 😯 na "macaté" modré roury (že by vodovodní?) na sloupech a podstavcích než na výstavní kostel v pozadí. Vyhrává Votivní kostel (Votivkirche). Parkem se spoustou piknikujících 🥪🥙🥗🍷🍻 lidí se k němu rozejdeme. Krásně ho osvětluje zapadající slunce. Nepřekvapím informací 😉, také je zavřený.

Votivní kostel Božského Spasitele je římskokatolický novogotický kostel ve Vídni se dvěma věžemi v průčelí. Stojí v parku Sigmunda Freuda. 18. února 1853 byl spáchán neúspěšný atentát na Františka Josefa I. Císařův bratr, arcivévoda Ferdinand Maxmilián, zorganizoval po celé říši sbírku, z níž se kostel postavil jako poděkování za záchranu života mladého císaře.

Odtud zabočíme do ulice des Achten Mai, pak Reichsratsstraße (všude opět velké rekonstrukce - asi to opravdu bude vodovod), tím vlastně míjíme Vídeňskou univerzitu (Universität Wien) a už se blížíme k Vídeňské radnici (Das Wiener Rathaus) na Rathausplatz. Z dálky jdou vidět prapory a poutače na festival. Než se však dostaneme na Rathauspltaz všímám si podezřelých 🚦panáčků na semaforech u přechodu pro chodce. To až tak moc, že jsem si musel počkat. Na radničním náměstí jsou mraky lidí, protože se zde koná několikadenní (celoprázdninový?? 😯) Film Festival 2024. Kde zrovna nehrají nic 🙁, co by nás (mě) zajímalo. Zítra mají hrát záznam koncertu Coldplay, ten by stál za zhlédnutí na velkém plátně. Smůla 😫.

Vídeňská radnice byla postavena v letech 1872–1883 podle plánů architekta Friedricha von Schmidta v novogotickém slohu. Je jednou z mnoha historizujících budov, které byly v této době postaveny podél Ringstraße. Exteriér je inspirován tradicí vlámských gotických radnic. Na vrcholu 98 metrů vysoké hlavní věže uprostřed průčelí stojí tzv. radniční muž (Rathausmann ), 5,4 metrů vysoká měděná socha v podobě praporečníka ve zbroji. Do roku 1960 se nazývala Nová radnice, aby se odlišila od Staré radnice.

Na projekci nezůstáváme a jdeme dále k Parlamentu na Doktor Karl Renner - Ring. Velmi pěkná budova s ještě pěknější fontánou ⛲, před kterou se fotí hodně turistů. Nezůstáváme pozadu a pořizujeme si 🤳 selfie. Kdyby se nestmívalo, tak budeme mít pěkně ostrou fotku, ale slunce se dostalo za obzor a vyšla mi umělecká mazanina 😆. Na chvilku se osvěžujeme a můžeme se začít vracet na hotel.

Budova rakouského parlamentu je sídlem obou komor rakouského parlamentu, Národní rady a Spolkové rady. Byla postavena v letech 1874 až 1883 podle návrhu Theophila von Hansena pro říšskou radu království a zemí zastoupených v říšské radě, dnes nazývané také Staré Rakousko. Architekt se inspiroval starověkou řeckou architekturou. Fontána Pallas Athény před parlamentem, navržená Theophilem von Hansenem, byla postavena až v letech 1898 až 1902.

Nevracíme se hned, protože k osvěžení přidáváme obloženou bagetu 🌭🥤 z pouličního stánku a jdeme si ji vychutnat na lavičku na jen kousek vzdálené (z Burgringu průchodem skrze Volksgarten) náměstí Hrdinů (Heldenplatz). Pěkně s výhledem na Hofburg 🏰. Po půl desáté 🌓 nasedáme na tramvaj číslo 2 a necháváme se svézt z Ring, Volkstheater k Opeře (Vídeňská státní opera, Wiener Staatsoper), kde scházíme do podzemí stanice Oper, Karlsplatz U a pokračujeme metrem linkou U1 až na nádraží 🚉. Z nádraží se dostáváme přes nástupiště do podjezdu pod tratí, následně na Karl-Popper-Straße, což je u hotelu 🚩. Zítra se vstává... 🚄

Poslední den nám poslouží jen k přesunu "na oběd" do Zlína.

Dobré ráno s vlaky 😍, viz video výše. Mimo sledování vlaků, den začínáme snídaní, pokračujeme balením několika svršků do batohů a přesunujeme se na nádraží. Zde trávíme čas do odjezdu. Mimochodem, v krátkém videu si můžeš poslechnout, jak rakouské Taurusy umí pěkně vyhrávat stupnice 😉. V 9.10 nám jede spoj 🚄 rakouských drah ÖBB s označením RJ72 Vindobona, který přijíždí z Grazu a směřuje do Prahy, takže směrem na Břeclav, kde také budeme vystupovat. Tento den se jedná o jediný rychlejší vlak. Do Břeclavi přijíždíme podle jízdního řádu, máme tedy půl hodiny čas do odjezdu dalšího spoje. Z Břeclavi bohužel pokračujeme osobním vlakem 🚂 Os 4209 (lokomotiva řady 362) s odjezdem v 10.35. Toto je návrat do historie. Takové vagóny by se hodily na nostalgické jízdy. V dnešním horku 🥵 to není žádná láce, proto "klimatizujeme" pomocí otevřených oken. Do Otrokovic přijíždíme tak akorát, abychom stihli vlak do Zlína, který již čeká na 1. nástupišti. Jedná se o pohodlný klimatizovaný RegioShark Os 14223 s odjezdem v 11.50. Tím finišujeme svůj malý výlet vlakem na Gustava Klimta ve Vídni ❤️.